LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Šílený Maďar o jiných šílených Maďarech

Před 7 lety ·· Jan Mazanec

Literární bašta recenzuje sbírku povídek Čarodějova zahrada od Gézy Csátha
 

Géza Csáth je výrazná figura maďarské literatury počátku 20. století, pro českého čtenáře však dosud neznámá. Pravděpodobně za to může i fakt, že nestihl za svůj krátký život napsat ucelenější texty a mnohem známější jsou jeho životní osudy. Vystudoval medicínu a jako psychiatr na sobě začal zkoumat účinky drogové závislosti. Stále rostoucí paranoia ho nakonec dovedla až k vraždě manželky a sebevraždě. V tvorbě hojně čerpal ze svých setkání s pacienty trpícími nejrůznějšími psychickými chorobami a snažil se zachytit jejich myšlenkové pochody.


O Podzemním paláci, o ďáblu v zrcadle, o drakovi, o ctnostných katolících a protestantech

Před 7 lety ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Ďábel v zrcadle od Juraje Červenáka
 

Hrozba stejně velká jako turecká horda ohrožuje Vídeň. V sázce jsou životy arcivévody Matyáše Habsburského i vrcholného představitele katolické církve. Číhá skutečný nepřítel v zrcadle, nebo za ním? A bude tentokrát hrát roli, zdali je jím katolík, protestant, žid, anebo muslim? Kapitán Joachim Stein, notář Matěj Barbarič a kaprál Bohdan Jaroš musí ve čtvrtém detektivním příběhu z rudolfínské doby skrze onen pozlacený rám pohlédnout především do svého nitra, neboť i oni budou podrobeni zkoušce a nuceni zjistit, kým vlastně jsou. No, možná až na Jaroše.


Ne dokument – pozoruhodný životní příběh!

Před 7 lety ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje výbor rozhovorů z Revolver Revue
 

Revolver Revue vydala výbor z rozhovorů, které v ní nebo v Kritické příloze RR vyšly za třicet let existence časopisu. Řada dotazovaných je již po smrti, přes sedm set padesát stran textu však netvoří jen dokument doby. Ve sledu zpovědí se umělci, kunsthistorici či jiní kulturní pracovníci stávají literárními postavami, které mají cosi společného: především pozoruhodný příběh člověka, který ve své činnosti usiluje být sám sebou navzdory mnohdy nepříznivým podmínkám. Jan Lopatka v jednom z prvních rozhovorů vysvětluje rozdíl mezi outsiderem a solitérem. A slovo solitér se v knize objevuje jako charakteristika dotazovaných často.


Jazzoví upíři, chiméry, Britové a jiná havěť

Před 7 lety ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Měsíc nad Soho od Bena Aaronovitche
 

Ano, jazz – podmanivá hudba, která dokáže roztančit sály plné lidí, stejně jako dohnat tytéž tanečníky k slzám a melancholii. Buďte všichni vítáni v zahradě nezemských rozkoší. Kde si znavený poutník může svléci plášť puritánské zdrženlivosti, rozšněrovat korzet maloměstské morálky a přecpat se vším, co jen život nabízí, zpívá Skřivánek Larry, jehož uťatá hlava může a nemusí být zapletena do nového případu policisty Petera Granta. Kdyby ho tak jenom někdo poslouchal. Nástroj zvolil Aaronovitch mocný, dokázal jej však použít? Podařilo se mu vtisknout své druhé detektivce něco z oné jazzové atmosféry, na niž své čtenáře láká?


Svítit baterkou do noci

Před 8 lety ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Jména příběhu od Marka Vajchra
 

Asi první, nad čím začnete přemítat při četbě knihy Marka Vajchra Jména příběhu, je otázka, k jakému žánru ji přiřadit. Mohutné dílo o 480 stranách doprovázejí poznámky a obrazové přílohy o celkovém rozsahu téměř 150 stran. Je zjevné, že vznik knihy prošpikované odkazy předcházelo důkladné studium kunsthistorické a pramenné, v archivech a matrikách. Je to však skutečně text odborný? Přístup k dokumentům se totiž jeví jako beletristický. Autor si s tím, co prozkoumal, hraje. Vypadá to tak, že důkladné bádání je zkrátka autorův koníček a před „seriózním“ vědeckým zhodnocením dává přednost fantazii. Píše si všem vědcům navzdory poněkud marnotratně o tom, co ho baví, prostě jen tak pro radost.


Jak si prdí princezny?

Před 8 lety ·· Lenka Hniličková

Literární bašta recenzuje knihu Jonáše Ovanula Kdo si prdnul u dvora.

 

Je zvláštní, kolik rozruchu umí takový prd způsobit, a to ani nemusí jít o hromotluka, kterého slyší půl náměstí, i takový ticháček, který donutí zadržet dech lidi v okolí sta metrů od vypustivšího červenajícího se jedince, vás dostane do rozpaků. Všichni vědí, že je prd mezi námi, ale nikdo o něm nemluví. A právě to se rozhodl změnit doc. MUDr. Jonáš Ovanul, CSc., přední český flatulolog, a proto napsal knížku Kdo si prdnul u dvora.


Do lesa s mnoha jmény mnoho cest se klikatí, pramalá však naděje, že hrdina se navrátí

Před 8 lety ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Lavondyss od Roberta Holdstocka

 

Podruhé se vydáváme do tajemného lesa mytág v srdci Anglie, Ryhopského či Hoodova hvozdu mezi dalšími desítkami jmen, jež mu lidová tvořivost za staletí přiřkla. Do místa, kde se lidské představy stávají skutečností a kde prapůvodní mýty ožívají. Kam je nesnadné se dostat a ještě těžší odtamtud vyváznout se zdravou kůží, nepoznamenáni a nezměněni. Neboť tak jako si návštěvníci lesa nacházejí svou roli a místo v mýtu a pozměňují jej, mění zároveň les nenápadně a pozvolna i je. Dokáže mladá dívka ze spárů lesa vyrvat svého ztraceného bratra Harryho? Dostanou se tentokrát hrdinové až do nitra lesa – mrazivé Lavondyss? A jak to vlastně bylo s tím Artušem?


Český Forrest Gump

Před 8 lety ·· Michal Beck

Literární bašta recenzuje román Petra Stančíka Andělí vejce

 

Po velkém úspěchu Mlýnu na mumie, oceněném Magnesií Literou, přichází Petr Stančík s další knihou. Andělí vejce působí na první pohled jako opak předchozího románu, není totiž městskou detektivkou, ale vesnickou groteskní idylou. Stančíkův rukopis je ovšem patrný – lyrický jazyk a třeskutá ironie, historická erudice a mystifikace, realita a magičnost. Navzdory prvotnímu předpokladu jsou si obě knihy podobny jako vejce (andělímu) vejci. Stančíkovi se ovšem podařilo vytvořit další postmoderní román, který čtenáře nadchne i přes mnohé podobnosti s jeho předcházející tvorbou a téměř nezměněnými vypravěčskými postupy.


Nejlepší komiksy roku 2016

Před 8 lety ·· Jan Mazanec

Komiksu jsme na Literární baště věnovali v roce 2016 méně prostoru, než jsme před rokem slibovali, a tak opět chceme dohnat recenzní resty bilancováním uplynulého roku. I tentokrát se zaměříme na pět nejpozoruhodnějších komiksů, které vyšly v předchozích dvanácti měsících, a pokusíme se přitom naštvat co nejméně fanoušků, jejichž oblíbený titul se do našeho úzkého výběru nevešel.
 


Záhada Gabrielova hlavolamu

Před 8 lety ·· Barbora Čiháková

Literární bašta recenzuje sbírku Obvyklé hrdinství od Tomáše Gabriela
 

Obvyklé hrdinství je druhou sbírkou Tomáše Gabriela. Nakolik se dala brát jeho prvotina Tak černý kůň tak pozdě v noci jako přípravné práce a hledání výraziva, jeho nová kniha už jenom připomíná otázku, kde jsou hranice poezie: „Odvážné verše nepřicházejí odvážně / hrdě, z hloubi ani pokorně / prostě nebo samozřejmě / ale nějakým jiným, jistě zajímavým způsobem.“


Malá Hilda nejen pro malé čtenáře

Před 8 lety ·· Veronika Šaumanová

Literární bašta recenzuje komiks Hilda od Luka Pearsona
 

Hilda je prvním komiksem Luka Pearsona ze stejnojmenné série, do níž momentálně spadají čtyři komiksové knihy. Pearsonovy příběhy o modrovlasé holčičce se staly velmi rychle úspěšné nejen v Británii, kde vyšly poprvé v roce 2010, ale i celosvětově. Autor díky nim získal řadu ocenění včetně Britské komiksové ceny. V roce 2017 se Hilda dočká i filmového zpracování.


Krčit se ve stínu

Před 8 lety ·· Barbora Čiháková

Literární bašta recenzuje Borzičovu sbírku Orfické linie

Adam Borzič je spoluzakladatelem básnické skupiny Fantasía. V roce 2008 společně s Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem vydali stejnojmennou knihu, jež kromě básnických textů přinesla i manifest s požadavky tvorby.

Programy a skupiny k poezii patří, ačkoli nepřinášejí spásu. Paradoxně vytvářejí určité mantinely, které tvorba překračuje. Pravidla a rámce fungují krátce, vždy vyústí jen v pouhé zdání, oproti poezii mají o dost kratší poločas rozpadu. Chtě nechtě je autor nakonec musí rozmetat.


Poučme se od rytířů kulatého stolu

Před 8 lety ·· Daniel Kubec

Literární bašta recenzuje epickou učebnici francouzštiny Příběhy rytířů kulatého stolu

 

Středověké romance Chrétiena de Troyes patří do literárního kánonu, zároveň položily základy světoznámého mýtu o rytířích kulatého stolu. Je proto až trestuhodné, že v českém překladu z artušovského cyklu vyšel pouze rytířský román Cligés (Praha, Odeon 1967). Vydání Příběhů rytířů kulatého stolu by se mohlo stát literární senzací, pokud by tedy nešlo jen o adaptaci artušovských příběhů pro potřeby učebnice francouzštiny.


Čtenář je jinde

Před 8 lety ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje román Milana Kundery Život je jinde
 

Kunderův román Život je jinde, který vychází v Česku poprvé téměř padesát let po svém vzniku, nenabízí celistvý pohled na předválečnou, válečnou ani poválečnou českou realitu. Sleduje úzce vymezený život svých dvou zkarikovaných hrdinů. Jaromil se vyvíjí od rozmazlovaného egoistického chlapečka po mladíka, který nejvíc na světě lpí na své mužnosti, především sexuálně potvrzené. Jeho matka se ve své opičí lásce k synovi projevuje až patologicky.


V Londýně se čaroděj neztratí

Před 8 lety ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Řeky Londýna od Bena Aaronovitche
 

Zdánlivě obyčejná, byť brutální vražda baseballovou pálkou v ulicích Londýna se od jiných liší dvěma maličkostmi. Ačkoli bylo v okolí několik desítek monitorovacích kamer, útočník z místa činu doslova zmizel. A jediným věrohodným svědkem je sto let mrtvý pouliční umělec, toho času průhledný jako otevřené okno. Detektiv Peter Grant brzo začne pochybovat, že všechny zločiny lze racionálně vysvětlit, zjistí, že Temže může být stejně skutečná a na pohled lidská jako anglická královna, a stane se i nedobrovolným hercem v jedné krvavé jarmareční hře, ze které rozhodně nemusí vyváznout šťastně a s morálním ponaučením.