LITERÁRNÍ BAŠTA

Velkým tématem knihy je underground (Olga Stankovičová, Andrej Stankovič, Milan Hlavsa, Jan Lopatka, Vratislav Brabenec, Ivan Martin Jirous, Jan Šafránek, David Němec, Filip Topol, J. H. Krchovský, Blumfeld S. M., Miroslav Vodrážka). V souvislosti s undergroundem je také často řeč o StB a Komunistické straně Československa. Tato témata jako by knihu rámovala: začíná rozhovorem s Olgou Stankovičovou o „Svépomocné lidové knihovně Hrobka“, následuje rozmluva s Milanem Hlavsou a ke konci je umístěno interview s nekompromisním příslušníkem undergroundu a redaktorem Vokna Miroslavem Vodrážkou. Vodrážka nedokáže zapomenout Egonu Bondymu spolupráci s StB, je velice nesmiřitelný až nepřátelský vůči sebedrobnějšímu ústupku vůči komunistickému režimu. Zároveň se nebojí vyčíst Jiřímu Němcovi, Ivanu Martinu Jirousovi, Egonu Bondymu a celému undergroundu špatné chování k ženám. A proti vůli ostatních redaktorů věnoval jedno číslo Vokna feminismu. Ženy jsou ostatně v knize rozhovorů zastoupeny sporadicky. Za totality zřejmě většinou stály po boku svých mužů a neprosazovaly se. O smutných ženských osudech vypovídá rozhovor s Marcelem Kabátem o Ludmile Maceškové a také interview s Hanou Fouskovou.

Úplný závěr knihy pak patří rozhovoru s Radkem Schovánkem, expertem, který pronikl do struktury spisů a organizace StB natolik, že (mimo jiné) prohlašuje, že Andrej Babiš byl jistě jejím spolupracovníkem a bylo by možné to dokázat, kdyby vedení Archivu bezpečnostních složek nemělo zájem to tajit. K problematice spolupracovníků StB se vyjadřuje i historik Petr Blažek – mluví o Milanu Kunderovi či Egonu Bondym a potvrzuje a komentuje jejich selhání.

Mezi autory rozhovorů vyniká výtvarník a redaktor Revolver Revue Viktor Karlík, který uskutečnil jedenadvacet z nich. Mezi další nejaktivnější autory zařazených interview patří Terezie Pokorná (šéfredaktorka Revolver Revue), dále Adam Drda, Jan Placák, Vladimír Drápal, Jaroslav Formánek, Petr Onufer či Michael Špirit. Někteří autoři rozhovorů jsou sami jindy zpovídáni (Jaroslav Formánek, Andrej Stankovič).

Díky Viktoru Karlíkovi převažují v knize rozhovory s výtvarníky. Výrazná je skupina zpovídaných umělců generace, která dospěla na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století: Zbyněk Sekal, Stanislav Podhrázský, Jaroslav Rotbauer, Zdeněk Palcr, kunsthistorička Anna Fárová, Miloslav Chlupáč, Ivan Sobotka, Věra Nováková, Pavel Brázda. Jejich příběhy, které jako by se vzájemně doplňovaly, zachycují drama mladého umělce od dětství ještě v protektorátu přes vysokou školu, kde už se lámala doba, a uvolnění v šedesátých letech až po normalizaci. Tento obraz pak doplňují svědectví výtvarníků o deset, dvacet, třicet i více let mladších. Někteří z nich emigrovali a dívají se na svět a na výtvarné umění se zkušeností světoběžníků. Většina z nich však zůstala a rezignovala od počátku svého výtvarného snažení na úspěch, šla za svým snem, za svou uměleckou vizí bez ohlasu, třeba i s podřadným občanským zaměstnáním.

Čtení rozhovorů s výtvarníky přináší vedle silných životních příběhů i náhled do uvažování o tvorbě, náhled do výtvarného myšlení z různých pozic. Proto by kniha mohla sloužit i jako poučení a vodítko mladému člověku, který se chce stát výtvarníkem a tápe, hledá. I pro laika velmi návodně kupříkladu vyznívá rozhovor s fotografem Viktorem Kolářem. Bohužel zřejmě nebylo možné doplnit rozhovory i reprodukcemi děl (jako při prvním vydání v časopise). O to více vystupuje do popředí teoretické myšlení výtvarníků.

Literaturu v knize zastupuje rozhovor s Josefem Topolem, Violou Fischerovou, Jaroslavem Formánkem, Zbyňkem Hejdou (za třicet let RR s ním vyšlo rozhovorů celkem sedm), Vladimírem Binarem, Jindřichem Pokorným a dalšími. I tyto rozhovory mapují dobu nesvobody. Viola Fischerová a Jaroslav Formánek jako emigranti na jedné straně, na druhé straně Jindřich Pokorný a Vladimír Binar jako zapálení pracovníci samizdatu. Zbyněk Hejda hovoří o časopisu Tvář, o názoru tohoto časopisu na vznik Československa či na prezidenta Beneše. Jako jediný z osobností v této knize zmiňuje své členství v KSČ v padesátých a šedesátých letech.

Kniha zahrnuje i osobnosti zahraniční (například Allen Ginsberg, Terry Haasová, Terry Eagleton, Anna Moschovakis a Matvei Yankelevich, Justin Quinn, Caleb Crain). Většinou jsou s českým prostředím nějak spjaté a inspirovaly ho a doplňují tak základ knihy, který tvoří rozhovory s českými umělci, literáty či historiky.

Knihu Rozhovorů Revolver Revue lze číst jako umělecké dílo. Je to čtení o lidských osudech a patří do knihovny každého, kdo se zabývá uměním posledních osmdesáti let.