Před 2 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje knihu Letecký motor ve dřezu aneb
Rozhovory o umírání od Ireny Závadové a Martiny Špinkové
Zakladatelka hospice Cesta domů malířka Martina Špinková (* 1959) rozmlouvá s primářkou téhož hospice a významnou lékařskou osobností paliativní medicíny u nás Irenou Závadovou (* 1970). Obě ženy vyprávějí o svých zkušenostech s umírajícími. Hovoří o pacientech, ale i lidech blízkých, přátelích, rodičích, příbuzných, u jejichž smrti byly blízko. Starší Martina Špinková se umí lépe vyjadřovat a všechno má do hloubky promyšlenější. Jako věřící klade otázky lékařce Ireně, která o sobě říká, že je ateistka. Kupodivu rozdíly v jejich pohledu nejsou velké. Obě ženy se v hlavních zkušenostech shodují. Také Irena se ptá Martiny na její víru, z jejích odpovědí však vyplývá, že ani ona neví, co bude po smrti, tak jako každý smrtelník. A obě ženy potvrzují, že nikdo z hospicových pracovníků své umírající neobrací na víru, hlavní zásadou je nemanipulovat, zachovat co největší stupeň svobody, i když je pacient už zcela bezmocný. Z knihy ovšem vyplyne, že když si pacient žádá kněze, je i ten členem hospicového týmu, což prosadila právě lékařka Irena, protože jako ateistka nedokázala zcela odpovídat na otázky umírajících.
Před 2 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje Sbírky básní Františka Daniela Mertha
Co všechno je „sen“ pro básníka a katolického kněze Františka Daniela Mertha (1915 až 1995)? V jeho básnickém díle, které v roce 2020 vydalo ve dvou svazcích nakladatelství Triáda, se některá slova a spojení vracejí stále a stále (od první sbírky z roku 1947 po poslední v roce 1995). Sen je jedním z ústředních motivů:
Před 2 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Hráč od Iaina M.
Bankse
Máte rádi společenské deskové hry a navrch sci-fi? Je vám povědomá věta: „On snad chce hrát kulečník s planetama!“? Nevadí vám ukecaní roboti, kteří jsou ve svém projevu a chápání lidštější než lidé? Pak je román I. M. Bankse určen právě pro vás. Jernau Gurgeh, jeden z nejlepších hráčů vesmírného společenství Kultura, se vydává přes půlku vesmíru, aby se něco dověděl o těch podivných lidských bytostech, které mezi sebou vedou války a žene je bezmezná touha po moci a bohatství. Hodlá je porazit v jejich vlastní megalomanské hře, jež je pro ně hazard, Bůh i život!
Před 3 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Anděl v podsvětí od Juraje
Červenáka
Říše čelí útokům Turků a zároveň trpí marnotratností, rozháraností a teritoriálními půtkami svárlivých a nesoudržných šlechtických rodů. Prahou obcházejí dlouhé zobáky a vrší na vatry těla prožraná morem. A v této době katastrof, protivenství i Božího hněvu se ve strašidelných katakombách pod Plzní zjeví anděl. Avšak jeho mrtvé, týrané a zprzněné tělo má daleko k zázraku nebo Boží milosti. Speciální vyšetřovací komise Matyáše Habsburského je přesvědčena, že na místě úřadoval ďábel, ale ze zkušenosti také dobře ví, že ďábel se obvykle skrývá v lidském těle.
Před 3 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Oceán na konci cesty od Neila
Gaimana
Když jste sedmiletý kluk, svět se vám zdá veliký a širý jako oceán. Váš domov je vaše království, dům na stromě váš hrad, kotouč neposekané trávy na zahradě magický ochranný kruh a zašlá kůlna skrytá laboratoř. Čtete o Narnii, o tajných ostrovech a pašerácích a nebezpečných skřítcích a necháváte si do pokoje otevřené dveře, aby pruh světla střežil váš klidný spánek. Co když si k vám ale noční můra, bubák, zlovolná blecha přesto najde cestu? Oceán je kniha stejnou měrou o radostech, ale i hrůzách dětství, o hloubce krásné vzpomínky, jež tu bude navěky, ale i důvodech k vystřižení jiné, která měla zůstat nadobro pohřbena.
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje knižní rozhovor Josefa Beránka
s Janem Sokolem Odvaha ke svobodě
Knižní rozhovor Josefa Beránka s Janem Sokolem (1936–2021) vyšel letos těsně před smrtí tohoto významného křesťanského filosofa a vysokoškolského pedagoga. Rozhovor je veden jednak v životopisném duchu, jednak v duchu kulturněhistorickém – Jan Sokol vzpomíná na kulturní vření šedesátých let, pak i na disent, sametovou revoluci či zkušenosti z politiky v nové demokracii. Vzhledem k tomu, že kniha je nová, zachycuje i názory Jana Sokola na společnost v době pandemie. V závěru knihy sám Jan Sokol připojil několik kapitolek shrnutí svých filosofických názorů.
Před 3 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Psí vojáci od Adriana
Tchaikovského
Mnohotvará útočná smečka se blíží k nepřátelům. Chytám je do rukou a trhám na kusy. Ty malé skousnu mezi zuby a třepu jimi, dokud se nerozlámou, protože to je hezký pocit. Příchozí zpráva: Rexi, tohle není tábor, který nám popisovali při instruktáži. Jsem nešťastný. Nelíbí se mi, co slyším. Něco z těch slov ve mně vzbuzuje pocit zlého psa. Většina skrývajících se jsou malí lidé, ti nevyvinutí. Pán říká, že je musíme zabít všechny. Rex dělá, co Pán chce. Hodný pes, chválí mě čip zpětné vazby. Rex jen hodný pes.
Je Rex hodný pes…?
Před 3 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Noční cirkus od Erin
Morgensternové
Dál, jen pojďte dál, lidičky. Uvidíte kouzla a divy, jaké vaše oči dosud nespatřily. Zvuky, vůně a chutě, jež jste dosud nepocítili. Zažijete věci, které jste dosud nezažili. Zapomeňte na smutné klauny a divou zvěř – každý stan a šapitó nabídnou podívanou dosud neviděnou a je jen na vás, jestli se jich pokusíte do rána navštívit co nejvíc, nebo si zamilujete hned ten první a už z něj nebudete chtít nikdy odejít. Tak přistupte blíže a kupujte vstupenky. Neboť po slunce západu se za humny vašeho městečka otevírá Noční cirkus.
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje knihu Co si pamatuju od Věry
Dvořákové
Autorka pamětí Věra Dvořáková (1927–2019) patří ke generaci intelektuálů, kteří studovali na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1949 a jejichž příští život byl určen tím, jestli projdou, či neprojdou politickými prověrkami. Věra Dvořáková studovala nejprve divadelní vědu a estetiku, později srovnávací literaturu u profesora Václava Černého. Stranickými prověrkami neprošla, její budoucí muž básník Ladislav Dvořák k nim ani nešel, oba se spolu se skupinou přátel ocitli mezi osobami pro režim nepohodlnými.
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje třísvazkové dílo Josefa
Friče
Básník Josef Frič (1900–1973), syn zakladatele ondřejovské hvězdárny a vnuk známého básníka a revolucionáře J. V. Friče, patří v české literatuře mezi solitéry. Za svého života, zvláště v jeho druhé polovině, se spíše než sestavování knih zřejmě věnoval svému soukromí a rodině. Editor jeho díla Michal Kosák shromáždil vedle tří knižně vydaných sbírek další literární pozůstalost – více než tři sta básní z let 1918–1972, drobné prózy a přes třicet básnických překladů z francouzštiny. To vše bylo rozeseto buď v tisku, nebo v rukopisech, které měli ve vlastnictví příbuzní či přátelé nebo které se staly součástí jiné literární pozůstalosti. I tak podle Michala Kosáka Fričovo dílo není kompletní, ze svědectví přátel je zřejmé, že některé rukopisy nebyly nalezeny. Tři svazky z nakladatelství Triáda představují první kritické vydání básníkova díla, to znamená, že zahrnují i varianty a odchylky básní a důkladný poznámkový aparát v závěru jednotlivých knih.
Před 3 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Zimní přízrak od Dana
Simmonse
Zestárlý univerzitní profesor a průměrný spisovatel Dale Stewart se vrací do městečka Elm Haven, kde vyrůstal. Po zpackaném manželství, rozchodu s milenkou a neúspěšném pokusu o sebevraždu kupuje farmu, na které před čtyřiceti lety za nevyjasněných okolností zahynul jeho kamarád Duane McBride, a hodlá zde sepsat román o sluncem prozářeném čase dětství. Podaří se mu to, nebo ho ulpívání na bezútěšném místě prostoupeném duchy nedávné i vzdálené minulosti bude stát duši a semele ho jako nikým neřízený kombajn, který připravil o život Duana?
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje sbírku Štěpána Hamajdy Apoštol
smíchu a jiné básně
„Touhou tmí se tichý tis, / tišší slova našel bys. / Tiší slova? Netiší. / Nejtišší je nic.“ Štěpán Hamajda (* 1998), student oboru čeština-francouzština na FF UK, vydal druhou sbírku poezie a je na ní vidět, že od doby první sbírky (Bratře, sestro, 2017) se hodně posunul dopředu. První sbírka byla zcela nedotčená znalostí moderní literatury a celkově vyznívala spíše dětsky. Jedním z motivů nové sbírky je i vyrovnávání s českou básnickou tradicí – básně věnované Josefu Palivcovi, Karlu Šiktancovi, vyznání z obdivu k surrealistické poezii Milana Nápravníka. Ale vyhraňuje se i negativně: „ČernýHolaNádvorníKainaRaděj ne. / Výsostné pilíře, / polibky na tváře! / ŠalDykydy, JuliŠebKainaRaděj ne. / Sám vidíš všude jen, všude slov křeče jen.“
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje knihu Jarmily Štogrové Doležalové
František Doležal. Poesie a život
Monografie malíře Františka Doležala (1910–1989) není jen přehlídkou krásných fotografických reprodukcí jeho výtvarného díla. Je zároveň dílem životopisným. Životopis umělce je prokládán výtvarnými kritikami, které Doležal psal, mistrnými teoretickými úvahami o umění vlastním i druhých. Nacházíme tu citace mnoha osobních dopisů – Doležal jako autor dopisů je skvělý spisovatel. Literatura ho přitahovala vždy – hlavně francouzští prokletí básníci. Sám se o psaní pokoušel, znal se s mnoha předválečnými levicovými literáty. V závěru monografie můžeme číst jeho básně a velmi živé a vtipné vzpomínky na dětství strávené na zámku v Kostelci nad Orlicí, kde byli jeho rodiče ve službě. Zajímavý je text o Frantovi Sauerovi, Doležalovu kumpánovi z mládí.
Před 3 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Brána ze slonoviny, brána
z rohu od Roberta Holdstocka
Dlouho předtím, než vábení čarovného lesa v srdci Anglie podlehl hrdina Lesa mytág Steven Huxley, se jeho tajemství rozhodl vypátrat jeho bratr Christian. I on vstupuje do míst legend a prapůvodních mýtů jako nevinný a dobrotivý chlapec. Jako Orfeus svou Euridiku, i on touží přivést ze světa mrtvých milovanou bytost a přijít na kloub záhadám, které se odehrávají snad jen pár stop za dřevěným plůtkem Dubového srubu na okraji Ryhopského hvozdu. Avšak pouhý záblesk toho, co jasně zahlédnete koutkem oka až na samém kraji vidění, může obsáhnout celý váš život.
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje knihu Zápisníky II od Jiřího
Němce
Psycholog, filozof a později disident Jiří Němec (1932–2001) svůj intelektuální deník zřejmě nepsal s myšlenkou na publikaci. Nicméně když v roce 1983 odcházel do exilu, svěřil své zápisníky Janu a Františce Sokolovým. Po jeho návratu v roce 1990 mu je vrátili a Jiří Němec je v roce 2000 spolu s dalšími svými písemnostmi svěřil Robertu Krumphanzlovi, editorovi svého díla. Ten nyní vydal druhý díl Zápisníků a putování rukopisu popsal v komentáři k němu.
