LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Rozložte desku, postavte figury, rozdejte karty – a hrajte o osud světa!

Před měsícem ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Hráč od Iaina M. Bankse
 

Máte rádi společenské deskové hry a navrch sci-fi? Je vám povědomá věta: „On snad chce hrát kulečník s planetama!“? Nevadí vám ukecaní roboti, kteří jsou ve svém projevu a chápání lidštější než lidé? Pak je román I. M. Bankse určen právě pro vás. Jernau Gurgeh, jeden z nejlepších hráčů vesmírného společenství Kultura, se vydává přes půlku vesmíru, aby se něco dověděl o těch podivných lidských bytostech, které mezi sebou vedou války a žene je bezmezná touha po moci a bohatství. Hodlá je porazit v jejich vlastní megalomanské hře, jež je pro ně hazard, Bůh i život!


Anděl s ďáblem ve sklepě

Před 4 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Anděl v podsvětí od Juraje Červenáka
 

Říše čelí útokům Turků a zároveň trpí marnotratností, rozháraností a teritoriálními půtkami svárlivých a nesoudržných šlechtických rodů. Prahou obcházejí dlouhé zobáky a vrší na vatry těla prožraná morem. A v této době katastrof, protivenství i Božího hněvu se ve strašidelných katakombách pod Plzní zjeví anděl. Avšak jeho mrtvé, týrané a zprzněné tělo má daleko k zázraku nebo Boží milosti. Speciální vyšetřovací komise Matyáše Habsburského je přesvědčena, že na místě úřadoval ďábel, ale ze zkušenosti také dobře ví, že ďábel se obvykle skrývá v lidském těle.


Gaimanova cesta do hlubin dětské duše

Před 4 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Oceán na konci cesty od Neila Gaimana
 

Když jste sedmiletý kluk, svět se vám zdá veliký a širý jako oceán. Váš domov je vaše království, dům na stromě váš hrad, kotouč neposekané trávy na zahradě magický ochranný kruh a zašlá kůlna skrytá laboratoř. Čtete o Narnii, o tajných ostrovech a pašerácích a nebezpečných skřítcích a necháváte si do pokoje otevřené dveře, aby pruh světla střežil váš klidný spánek. Co když si k vám ale noční můra, bubák, zlovolná blecha přesto najde cestu? Oceán je kniha stejnou měrou o radostech, ale i hrůzách dětství, o hloubce krásné vzpomínky, jež tu bude navěky, ale i důvodech k vystřižení jiné, která měla zůstat nadobro pohřbena.


Všechny předpisy a příkazy brát s rozumem

Před 5 měsíci ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knižní rozhovor Josefa Beránka s Janem Sokolem Odvaha ke svobodě
 

Knižní rozhovor Josefa Beránka s Janem Sokolem (1936–2021) vyšel letos těsně před smrtí tohoto významného křesťanského filosofa a vysokoškolského pedagoga. Rozhovor je veden jednak v životopisném duchu, jednak v duchu kulturněhisto­rickém – Jan Sokol vzpomíná na kulturní vření šedesátých let, pak i na disent, sametovou revoluci či zkušenosti z politiky v nové demokracii. Vzhledem k tomu, že kniha je nová, zachycuje i názory Jana Sokola na společnost v době pandemie. V závěru knihy sám Jan Sokol připojil několik kapitolek shrnutí svých filosofických názorů.


Být hodný pes

Před 5 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Psí vojáci od Adriana Tchaikovského
 

Mnohotvará útočná smečka se blíží k nepřátelům. Chytám je do rukou a trhám na kusy. Ty malé skousnu mezi zuby a třepu jimi, dokud se nerozlámou, protože to je hezký pocit. Příchozí zpráva: Rexi, tohle není tábor, který nám popisovali při instruktáži. Jsem nešťastný. Nelíbí se mi, co slyším. Něco z těch slov ve mně vzbuzuje pocit zlého psa. Většina skrývajících se jsou malí lidé, ti nevyvinutí. Pán říká, že je musíme zabít všechny. Rex dělá, co Pán chce. Hodný pes, chválí mě čip zpětné vazby. Rex jen hodný pes.

Je Rex hodný pes…?


I černobílý cirkus může zářit paletou barev

Před 6 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Noční cirkus od Erin Morgensternové
 

Dál, jen pojďte dál, lidičky. Uvidíte kouzla a divy, jaké vaše oči dosud nespatřily. Zvuky, vůně a chutě, jež jste dosud nepocítili. Zažijete věci, které jste dosud nezažili. Zapomeňte na smutné klauny a divou zvěř – každý stan a šapitó nabídnou podívanou dosud neviděnou a je jen na vás, jestli se jich pokusíte do rána navštívit co nejvíc, nebo si zamilujete hned ten první a už z něj nebudete chtít nikdy odejít. Tak přistupte blíže a kupujte vstupenky. Neboť po slunce západu se za humny vašeho městečka otevírá Noční cirkus.


Pro režim nepohodlní

Před 7 měsíci ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Co si pamatuju od Věry Dvořákové
 

Autorka pamětí Věra Dvořáková (1927–2019) patří ke generaci intelektuálů, kteří studovali na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1949 a jejichž příští život byl určen tím, jestli projdou, či neprojdou politickými prověrkami. Věra Dvořáková studovala nejprve divadelní vědu a estetiku, později srovnávací literaturu u profesora Václava Černého. Stranickými prověrkami neprošla, její budoucí muž básník Ladislav Dvořák k nim ani nešel, oba se spolu se skupinou přátel ocitli mezi osobami pro režim nepohodlnými.


Věrný trubadúr

Před 8 měsíci ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje třísvazkové dílo Josefa Friče
 

Básník Josef Frič (1900–1973), syn zakladatele ondřejovské hvězdárny a vnuk známého básníka a revolucionáře J. V. Friče, patří v české literatuře mezi solitéry. Za svého života, zvláště v jeho druhé polovině, se spíše než sestavování knih zřejmě věnoval svému soukromí a rodině. Editor jeho díla Michal Kosák shromáždil vedle tří knižně vydaných sbírek další literární pozůstalost – více než tři sta básní z let 1918–1972, drobné prózy a přes třicet básnických překladů z francouzštiny. To vše bylo rozeseto buď v tisku, nebo v rukopisech, které měli ve vlastnictví příbuzní či přátelé nebo které se staly součástí jiné literární pozůstalosti. I tak podle Michala Kosáka Fričovo dílo není kompletní, ze svědectví přátel je zřejmé, že některé rukopisy nebyly nalezeny. Tři svazky z nakladatelství Triáda představují první kritické vydání básníkova díla, to znamená, že zahrnují i varianty a odchylky básní a důkladný poznámkový aparát v závěru jednotlivých knih.


Když živý touží po smrti a mrtvý vypravuje

Před 8 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Zimní přízrak od Dana Simmonse
 

Zestárlý univerzitní profesor a průměrný spisovatel Dale Stewart se vrací do městečka Elm Haven, kde vyrůstal. Po zpackaném manželství, rozchodu s milenkou a neúspěšném pokusu o sebevraždu kupuje farmu, na které před čtyřiceti lety za nevyjasněných okolností zahynul jeho kamarád Duane McBride, a hodlá zde sepsat román o sluncem prozářeném čase dětství. Podaří se mu to, nebo ho ulpívání na bezútěšném místě prostoupeném duchy nedávné i vzdálené minulosti bude stát duši a semele ho jako nikým neřízený kombajn, který připravil o život Duana?


… a před sebou šílených lidí tmu

Před 10 měsíci ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje sbírku Štěpána Hamajdy Apoštol smíchu a jiné básně
 

„Touhou tmí se tichý tis, / tišší slova našel bys. / Tiší slova? Netiší. / Nejtišší je nic.“ Štěpán Hamajda (* 1998), student oboru čeština-francouzština na FF UK, vydal druhou sbírku poezie a je na ní vidět, že od doby první sbírky (Bratře, sestro, 2017) se hodně posunul dopředu. První sbírka byla zcela nedotčená znalostí moderní literatury a celkově vyznívala spíše dětsky. Jedním z motivů nové sbírky je i vyrovnávání s českou básnickou tradicí – básně věnované Josefu Palivcovi, Karlu Šiktancovi, vyznání z obdivu k surrealistické poezii Milana Nápravníka. Ale vyhraňuje se i negativně: „ČernýHolaNád­vorníKainaRaděj ne. / Výsostné pilíře, / polibky na tváře! / ŠalDykydy, JuliŠebKainaRaděj ne. / Sám vidíš všude jen, všude slov křeče jen.“


Půl století očima malíře

Před 11 měsíci ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Jarmily Štogrové Doležalové František Doležal. Poesie a život
 

Monografie malíře Františka Doležala (1910–1989) není jen přehlídkou krásných fotografických reprodukcí jeho výtvarného díla. Je zároveň dílem životopisným. Životopis umělce je prokládán výtvarnými kritikami, které Doležal psal, mistrnými teoretickými úvahami o umění vlastním i druhých. Nacházíme tu citace mnoha osobních dopisů – Doležal jako autor dopisů je skvělý spisovatel. Literatura ho přitahovala vždy – hlavně francouzští prokletí básníci. Sám se o psaní pokoušel, znal se s mnoha předválečnými levicovými literáty. V závěru monografie můžeme číst jeho básně a velmi živé a vtipné vzpomínky na dětství strávené na zámku v Kostelci nad Orlicí, kde byli jeho rodiče ve službě. Zajímavý je text o Frantovi Sauerovi, Doležalovu kumpánovi z mládí.


Brána ukutá z pravdy, brána utkaná z lží

Před 11 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Brána ze slonoviny, brána z rohu od Roberta Holdstocka
 

Dlouho předtím, než vábení čarovného lesa v srdci Anglie podlehl hrdina Lesa mytág Steven Huxley, se jeho tajemství rozhodl vypátrat jeho bratr Christian. I on vstupuje do míst legend a prapůvodních mýtů jako nevinný a dobrotivý chlapec. Jako Orfeus svou Euridiku, i on touží přivést ze světa mrtvých milovanou bytost a přijít na kloub záhadám, které se odehrávají snad jen pár stop za dřevěným plůtkem Dubového srubu na okraji Ryhopského hvozdu. Avšak pouhý záblesk toho, co jasně zahlédnete koutkem oka až na samém kraji vidění, může obsáhnout celý váš život.


Svědectví o svobodě myšlení

Před 11 měsíci ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Zápisníky II od Jiřího Němce
 

Psycholog, filozof a později disident Jiří Němec (1932–2001) svůj intelektuální deník zřejmě nepsal s myšlenkou na publikaci. Nicméně když v roce 1983 odcházel do exilu, svěřil své zápisníky Janu a Františce Sokolovým. Po jeho návratu v roce 1990 mu je vrátili a Jiří Němec je v roce 2000 spolu s dalšími svými písemnostmi svěřil Robertu Krumphanzlovi, editorovi svého díla. Ten nyní vydal druhý díl Zápisníků a putování rukopisu popsal v komentáři k němu.


Dvě knihy o samotářích

Před rokem ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihy Aleše Palána Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak
 

Přemýšlím o tom, proč na mě první kniha Aleše Palána o samotářích udělala velký dojem a proč ta druhá, ačkoliv jsem ji přečetla se zájmem, na mě tolik nezapůsobila. V každé je osm rozhovorů, dvakrát osm životních příběhů. Už autenticita zaujme, nečteme nic vymyšleného, je to žité. Snad byla druhá kniha připravována moc narychlo? Zatímco dříve se autor šumavských samotářů skutečně ptá a oni mu odpovídají, ve druhé knize má čtenář dojem, že tazatelovy repliky jsou jen jakási vata, která má monology dotazovaných členit do celků, nepůsobí to jako skutečný rozhovor, spíše jako „povzbuzování k hovoru“. Příběh člověka se pak ukazuje jen z povrchu. Ale dost možná, že v druhé knize byli samotáři z Čech a Moravy uzavřenější nebo nedovolili o sobě uveřejnit to podstatné.


Absolutní nárok svobody

Před rokem ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihy Romana Szpuka A zavaž si tkaničky a Klika byla vysoko
 

Obě recenzované knihy Romana Szpuka tvoří ještě s jeho starší knihou Chraplavé chorály (2013) trilogii. Obě mají deníkový charakter, časově na sebe navazují. Na první pohled jsou si velmi podobné, ale liší se, protože život vypravěče se posunul někam dál.