LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Anděl s ďáblem ve sklepě

Před 4 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Anděl v podsvětí od Juraje Červenáka
 

Říše čelí útokům Turků a zároveň trpí marnotratností, rozháraností a teritoriálními půtkami svárlivých a nesoudržných šlechtických rodů. Prahou obcházejí dlouhé zobáky a vrší na vatry těla prožraná morem. A v této době katastrof, protivenství i Božího hněvu se ve strašidelných katakombách pod Plzní zjeví anděl. Avšak jeho mrtvé, týrané a zprzněné tělo má daleko k zázraku nebo Boží milosti. Speciální vyšetřovací komise Matyáše Habsburského je přesvědčena, že na místě úřadoval ďábel, ale ze zkušenosti také dobře ví, že ďábel se obvykle skrývá v lidském těle.

Sedmý případ Červenákovy historické detektivní série z raně novověké střední Evropy opět svádí dohromady turkobijce a hrdinu od Dotisu Joachima Steina, schemnitzkého notáře Matěje Barbariče a katovského synka, seržanta Bohdana Jaroše. Shledání je o to šťastnější, že se na nějakou dobu jejich cesty rozdělily a předešlé dva případy řešili každý na vlastní pěst. Ale chemie mezi nimi se nikam nevytratila a jejich slovní přestřelky, vycházející z protikladných osobností i náboženského smýšlení ctnostného katolíka (Steina) a volnomyšlen­kářského protestanta (Barbariče), odlehčují atmosféru brutálních zločinů. Zatímco Stein například s pýchou hovoří o váženém rodu Kokotů z Kokotska, Barbarič zkrátka neudrží vážnou tvář. U třetího vyšetřovatele, stoického mučitele a stroje na zabíjení Bohdana Jaroše, můžeme pozorovat eskalaci trýznivých stavů a vidin mrtvých, kteří budou tentokrát promlouvat nejen k němu! Pokud jde o provázanost s předchozími díly, po ďáblu spatřeném v zrcadle ve Vídni se tentokrát podzemními chodbami pod Plzní prochází anděl. V návaznosti na (druhý) pražský případ se znovu setkáme s dvorními rádci Rumpfem a Trautsonem i samotným císařem Rudolfem II. A idea možného kolektivního pachatele nás upomíná zase na případ (třetí) prešpurský, případně na Vraždu v Orient expresu Agathy Christie.

Novověká Plzeň neskýtá příliš velké herní pole, musíte k ní však připočíst početný dvůr císaře Rudolfa II., který zde toho času prodléval na útěku před pražskou morovou nákazou, a rozsáhlé podzemní katakomby. Ty jsou ostatně dominantou příběhu, a kdykoli se do nich tak či onak vyšetřovatelé ponoří, napětí houstne. Lokality v Plzni jsou navíc popsány se zaujetím a vnitřním příběhem, protože jde o místa ze Steinova dětství a mládí. Po pročtení tajemného dopisu sem přijíždí za svým bratrem Leopoldem, který ho požádal o pomoc. I na povrchu vládne zvláštní atmosféra bezmála Foglarových Stínadel. Leopold Stein si vede deník, který je ukraden. Většina domů má rozsáhlé sklepní prostory, které ústí do labyrintu chodeb mezi nimi. Hlavní dvorní špeh Horn a jeho Havrani působí skoro jako obávaní Vontové. Namísto Bratrstva kočičí pracky zde působí pijácké a – Pane, odpusť, pokřižoval by se Stein – zřejmě i sodomitské Frantovo bratrstvo. Jen tu v rolích zákulisních vůdců nemáme Losnu a Mažňáka, prohnaní císařští rádci Rumpf a Trautson jsou totiž Mažňáci dva!

Příběh se svěže rozjede už originální úvodní akcí. Ta překvapí hned několikrát, ať už díky nečekanému bojovému manévru, který je veden ze zálohy suché latríny na dvoře, nebo surové popravě kacířského vánočního stromečku. Z téhle čerstvé dobové reálie se Steinovi vzteky kroutí kníry, a tak zatímco protestanti považují (dosavadní) klanění Jezulátku, Betlému a třem králům za modloslužebnictví, pro Steina má naopak klanění stromu v sobě cosi znepokojivě pohanského. Jakmile vyšetřování dospěje do slepého bodu, respektive Stein a Jaroš pochopí, že tu síla a morálka už nic nesvedou, je nasnadě poohlédnout se jinde. Jak se dostat do pijáckého společenství scházejícího se pravidelně v hospodě U Zlatého orla? A kdo se hodí na pití, smilnění, hodování a orgie (opět – alespoň podle puritánsky smýšlejícího Steina) nejlépe? Ano, do děje je uveden schemnitzký notář Barbarič. A pak už se vrší intriky, záhady, souboje i další vraždy. Oceňuji, že císař i oba rádcové jsou do děje zasazeni v odvážnějších a nosných rolích (nejen pro svůj statut „celebrity“) a například pasáže s bezuzdnými orgiemi jsou zatím – alespoň v této knižní sérii – tím nejodvážnějším, co nám autor doposud přichystal. Mimo jiné se dozvíme, že zhruba v téhle době se poprvé objevuje felace, respektive že je to něco, co se zatím zřídkakdy praktikuje i v těch nejodvážnějších nevěstincích.

Mám-li hodnotit knihu v rámci série, možná se budu opakovat, ale případy v Praze a Bratislavě pro mě stále zůstávají nepřekonané. Nicméně tento „andělský“ se po mém soudu zařazuje těsně za ně! Snad mnoho neprozradím, když řeknu, že nás v budoucnu možná čeká příběh s dosud nevyzkoušenou perspektivou seržanta Jaroše. Alespoň závěr tohle pomrknutí nabízí a vzhledem k tomu, že jde z trojice sice o vedlejší, avšak o čtenářsky nejoblíbenější postavu, vítám tuhle možnost s nadšením a mrkám zpět. „Zřejmě nešlo o běžnou sodomii.“ – „Važte slova, seržante, neexistuje nic jako běžná sodomie.“


 

Juraj Červenák

Anděl v podsvětí

Přeložil Robert Pilch.

Vydalo nakladatelství Argo,

Praha 2021,

455 stran.

Úryvek z knihy