Před 3 lety ·· Kamila Míková
Dlouhá zima. Děti chodí po bytě jako mátohy. Celá dopoledne sedí u počítačů na distanční výuce, odpoledne se válí na posteli s mobilem v ruce. Jen v podvečer jdou na krátkou procházku se starší sestrou, jejím partnerem a čtyřletou Sárou, která také nesmí do školky a její maminka už je z toho celá zoufalá. Večer co večer tahle mladistvá tlupa sedí v kruhu u stolku v obýváku a povídá, povídá do noci, co si povídají každý den tak dlouho, to nevím.
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Můj syn Matouš se chce letos na jaře hlásit ze sedmé třídy na šestileté gymnázium. Bydlíme na okraji Prahy 9, vedlejší obec už patří do Středočeského kraje. Šestiletých gymnázií není mnoho a pokusy u přijímacích zkoušek dva. Zjistili jsme, že vůbec nejmenší zájem o studium na šestiletém oboru má gymnázium Ústavní v Bohnicích, kde se vyučuje italština a po dvou letech v italštině probíhá výuka většiny předmětů.
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Matoušův kamarád Ondra Kabát nezvládá v sedmé třídě distanční výuku. Nebo ne nezvládá – on na to totálně kašle. Jeho rodiče jsou rozvedení a on je ve střídavé péči. A ani jeden z těch rodičů není zrovna studijní typ. Jeho matka Gábina má poštovní průmyslovku s nástavbou, otec je vyučený topenář, ale dělá automechanika, má autodílnu. Pro otce je škola to úplně poslední. K čemu škola? Kluk půjde dělat k němu do dílny a hotovo. Na škole nezáleží. Gábina by byla ráda, kdyby kluk měl maturitu, ale ten poslouchá jen to, co říká táta.
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Matouš má online problémy s tělocvikářem. Táhne se to už z doby před covidem. Kluci ze šesté, posléze sedmé B byli na tělocvikáře drzí a on si asi před rokem a půl pozval do školy „otce“, vysloveně řekl, že chce mluvit s otci, a ne s matkami. Nicméně za Matouše jsem tam stejně šla já.
Před 3 lety ·· Kateřina Segešová
Rasismus je velkým tématem ve světě a nejinak tomu je ve Francii. Během několika posledních týdnů se nejen v Paříži konalo několik protestů proti rasismu, a to i navzdory koronaviru a jeho znovuvystrkujícím růžkům. Do toho všeho rozruchu jsem přišla já, jak Francouzi říkaj, „holka z Východu“, a přinesla s sebou trochu natvrdlosti.
Před 4 lety ·· Alžběta Dvořáková
Pustím si DVTV, kde vidím rozhovor o přechylování, což mě zajímá, a schlíple poslouchám Martina Veselovského, který mluví s poslancem za Českou pirátskou stranu.
S každou vteřinou musím bohužel poslanci dávat více a více za pravdu. Koneckonců, říkám si, nosit křížek na masivním zlatém řetězu na chlupaté hrudi tu taky nikomu nezakazujeme, proč bychom tedy měli u dospělých lidí úředně bránit nějakému jazykovému nevkusu?
Před 4 lety ·· Kateřina Segešová
Během několika posledních týdnů mě ani v Paříži neminula česká debata na téma přechylování příjmení a vášnivé spory o to, zda by měly ženy mít právo volit si podobu příjmení bez koncovky -ová. Zhlédla jsem rozhovory na DVTV, přečetla pár článků na internetu a hlavně strávila několik hodin pročítáním diskusí na různých webech (to nikdy není dobrý nápad).
Před 4 lety ·· Anna Štičková
Přemýšleli jste teď někdy v karanténě o tom, jak se vám knížka, která vám ukracuje dlouhé chvíle, dostala do ruky? A kolika rukama předtím prošla? Pokud ne, máte teď jedinečnou možnost to zjistit – a zamyslet se nad tím, jak důležitou roli v osudu knih hrajete vy sami.
Před 4 lety ·· Barbora Čiháková
Jak ukázala doba zavřených knihoven a archivů, pokusily se jedny i druhé instituce porůznu zveřejňovat digitalizované publikace – a jistě všem náleží dík, neboť takto umožnily studentům a badatelům z různých vědních oborů pokračovat v práci. Jenže ne všechno se vyjevilo jen v tomto pozitivním slova smyslu – a jako férové.
Před 4 lety ·· Kateřina Segešová
To, že jsou Francouzi národ hrdý, vášnivý a se srdcem revolucionářů, ví každý. Je ale zajímavé vidět konkrétní důsledky těchto jejich vlastností v praxi. Hrdost se projevuje mnoha způsoby. Mezi ty hlavní patří třeba to, že Francouzi se prostě nechtějí naučit žádný cizí jazyk, a hlavně ne angličtinu. Ve škole jim to trochu nutí, ale ne zas moc, oni něco pochytí, ale taky ne moc, a pak když jsou dospělí a narazí na realitu multikulturní Paříže, dokážou z této své neschopnosti dorozumět se udělat projev národní hrdosti. Jako třeba moji kamarádi Jules a Gaël.
Před 4 lety ·· Daniela Iwashita
Kdykoli se začne v péči o lidi nebo veřejné zdraví uplatňovat válečný slovník, je načase zbystřit. „Jsme ve válce,“ padlo hned na začátku výjimečných vládních opatření proti šíření nákazy. A pak se okamžitě zautomatizovala válečná metaforika. Souslovím roku se stala „první linie“. Bylo povzbudivé slyšet, jak pan premiér děkuje lékařům, sestrám, hasičům, policistům, prodavačkám i seniorům (i když při pasáži „dědečkové a babičky, jste naši, potřebujeme vás“ bych v jejich kůži být nechtěla).
Před 4 lety ·· Kateřina Segešová
V honbě za osvojením francouzštiny jsem zkusila spoustu věcí. Kromě založení zbytečného účtu u Duolinga – po roce ve Francii pořád překládám „Vaše pomeranče jsou červené, pane“ – jsem měla i pár lepších nápadů: na volejbale jsem potkala moře studentů z bývalých francouzských kolonií a dohodla si s nimi takzvaný jazykový tandem. Zdálo se, že tito moji noví přátelé se touží naučit anglicky stejně jako já francouzsky. Slovo dalo slovo, já nabídla borůvkový koláč, Salah přihodil zelené pití z datlí a avokáda, Abdel kokakolu a už jsme měli skupinku. Paříž je poptávkou po jazykových tandemech zaplavená, nástěnky jsou přecpané inzeráty na čínštinu, arabštinu, a dokonce jsem narazila na vzkaz nějakého studenta historie, co sháněl kamarády na klingonštinu. Češtinu nikdo nepoptával.
Před 4 lety ·· Daniela Iwashita
„Vážená paní Hodná,
vážím si toho, že společně s námi pomáháte těm nejpotřebnějším lidem. Jako poděkování za Vaši podporu naší sbírky mám pro Vás nabídku slevy na roční předplatné týdeníku Úcta. Za jedno vydání Úcty zaplatíte 30 Kč místo obvyklých 45 Kč na stánku a zároveň budete mít možnost neomezeného čtení na webu…“
Paní Hodná dostala takovýto nevyžádaný e-mail od humanitární organizace Člověk v maléru poprvé. Podepsané pracovnici „oddělení péče o dárce“ ihned napsala, že o zlevněnou Úctu zájem nemá a že od Člověka v maléru, jehož práce si váží, podobná obchodní sdělení neočekává ani je nechce dostávat.
Před 4 lety ·· Kateřina Segešová
Je to asi týden, co jsem poprvé musela v Paříži k doktorovi. Funguje tady zázračný web doctolib.fr, na kterém si z pohodlí domova a s překladačem můžete sjednat RDV neboli rendez-vous neboli schůzku. Krásně se tím vyhnete nepříjemným rozhovorům po telefonu, ze kterých nikdy nevyjdete jako ten, co všemu porozuměl. Navolíte na webu vhodného specialistu, vyberete čas, kdy k němu chcete dorazit, a pak prostě přijdete na místo. V čekárně si pomocí Google translatoru ověříte, jak správně zformulovat svůj požadavek, lékař vám navzdory accent trop fort porozumí už na druhý pokus a všechno jde jako po másle. Než ovšem dojde na nečekanou interakci, a na tu dojde vždycky.
Před 4 lety ·· Kateřina Segešová
Už je to víc jak rok, co jsem se odstěhovala do Francie s minimální znalostí francouzštiny, a taky je to zhruba rok, co mě poprvé ponížilo pětileté dítě. Abych to vysvětlila: když se našinec octne na Západě, má se co otáčet, aby udržel krok s indickými spolubydlícími a občas si mohl dopřát trochu čočky.