LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Redaktor je ten, kdo...

Před 2 měsíci ·· Anna Štičková

V minulém fejtónku jsme si stručně prošli Českou televizi, a především zpravodajský barák. Dneska se podíváme, jaký terminologický aparát musí obsáhnout a zvládnout redaktor, aby byl vůbec schopen v televizním provozu něco vytvořit.


Stručný průvodce televizním bludištěm

Před 3 měsíci ·· Anna Štičková

Televize je zvláštní místo. Ta Česká obzvlášť. Nachází se na Kavčích horách (neboli Kavkách) ve třech velkých domech. Prvnímu objektu se říká Rohlík. Ano, podle tvaru. Té druhé budově se říká Vejškovka. Ano, podle výšky. Zpravodajští mazáci toto slovo používají pouze ve větě: „Na Vejškovce to zas zmastili.“ Jinak se o Vejškovce nemluví. Třetí je budova zpravodajství, kterou její obyvatelé nazývají Barákem.


Predátorské konference

Před 3 měsíci ·· Nicole Rebeka Snová

V posledním roce jsem se zúčastnila většího (rozuměj nadměrného) množství konferencí, a protože nechci nikoho urazit, pomlčím o jejich názvech i tematickém zaměření. Popravdě jsem si až donedávna naivně myslela, že se predátorství týká jen pseudoodborných periodik a že heslo „kvantita nad kvalitou“ nezasahuje do akademických diskusí. Avšak ani konference se nevyhnou fraškovitosti – bohužel. Jestliže si nyní spojujeme rozpad Rakouska-Uherska s kafkovsky nepřehledným byrokratickým aparátem, nás si příští generace zapamatují podle groteskního a absurdního počínání ve vědecké sféře.


Dobrá čeština hledá název literární soutěže

Před 4 měsíci ·· Daniel Kubec

Již známe výherce letošní Magnesie Litery, kterým nejdříve srdečně gratulujeme, než se následně také na některá jejich díla zaměříme v našich recenzích. Dobrá čeština letos výjimečně nominována nebyla, dokonce ani v žádné jiné soutěži, což mě povzbuzuje, abych sestavil krátký přehled literárních i jiných soutěží, zejména s poukazem na jejich rozličné názvy.


Co Příručce neodpustím

Před 6 měsíci ·· Barbora Podaná

Pomáhá nám na každém kroku, při každé větě, ba každém slově nebo písmenku. Milujeme ji, uctíváme, každému doporučujeme, s oblibou citujeme. Je rychlá, jednoduchá a spolehlivá. Ano, mluvím o naší milované Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR. A jistě mluvím z duše všem, kterým také tak oddaně slouží. Nicméně jsou tu věci, které Příručce prostě neodpustím.


Cizinci mezi námi

Před 6 měsíci ·· Nicole Rebeka Snová

O leváky a jejich specifické jazykové projevy se zajímám od střední školy. Mé spolužačce Borce tehdy diagnostikovali schizofrenii (nebo to o sobě aspoň hrdě prohlašovala) a já se jejím přičiněním stala vegetariánkou. Navázaly jsme spolu atypický druh přátelství, kterému jsem sama příliš nerozuměla.


Očištění češtiny

Před 6 měsíci ·· Anna Štičková

Skupina komunistických poslanců předložila návrh, aby se cizojazyčné názvy jako Batman, fast food nebo exit povinně překládaly do češtiny. Beze všeho. Jako ochránce češtiny jsem jednoznačně pro. Vadí mi, jak se čeština zapleveluje různými cizími slovy. Pojďme se tedy společně podívat, jak to bude vypadat v praxi.


Nožičky jako sirčičky aneb můj malý obrázkový atlas přirovnání

Před 7 měsíci ·· Lucie Kukačková

„Jsem zpocená jako myš“ bylo jedno z oblíbených přirovnání mojí babičky. Vím přesně, kdy jsem ho od ní slyšela poprvé: Sedíme se sestrou u prostřeného stolku před malou chatičkou. Nohama ze židlí sotva dosáhneme na zem, houpeme se a z chatky se line vůně přepáleného oleje. Jsme uprostřed horkého léta, blíží se poledne a babička smaží květák, hromady květáku. Brambory jsou už schované v hrnci pod peřinou. Na stolku před námi leží mísa s okurkovým salátem, na jejím okraji lezou dvě vosy. V chatičkách kolem lidi jedí chleba s paštikou nebo vydlabávají melouny, někteří nejedí vůbec. Čekáme, až se v chatce s mrňavým okýnkem, na kterou od rána praží slunce, dosmaží poslední kousek. A když je konečně hotovo, babička slavnostně vynese všechno jídlo, horu usmažených květáků a hrnec brambor, z kterého se nepřestává kouřit, ven na stůl, nandá každé z nás na talíř a sesune se do židle. Utěrku přehodí přes okraj stolku. Má orosené čelo a po skráních jí pomalu stékají kapky potu. Hlasitě vydechne a prohlásí: „Jsem zpocená jak ta myš.“ Vzápětí se narovná, popřeje nám dobrou chuť, chopí se příboru a se zdviženými malíčky zařízne nůž do květáku. Sestra se ještě jednou toužebně podívá k vedlejší chatě, kde cizí spratci okousávají melounové půlměsíce, a začne jíst.


Hynečku, Vilíku, Jarmilko!

Před 8 měsíci ·· Daniel Kubec

Vždycky jsem měl problémy s vlastními jmény. Ve svých prozaických pokusech jsem ze zásady nikdy nepojmenovával postavy. Občas hrozilo, že bych v delším textu s rodinnou tematikou musel všechny ty dědečky, babičky, tetičky a bratry číslovat, a tak jsem pro jistotu vždy nechal jednu rodinnou linii rovnou vymřít. Z mých hlavních (nepojmenovaných) postav se hned v počátku stali asociálové, jelikož jim musel stačit jeden Kamarád, školnímu kolektivu se striktně vyhýbali, protože tam se to jen hemžilo jmény chlapeckými i dívčími. Bohužel s vlastními jmény se střetávám nejen ve fikčním světě, ale i v realitě. Nesu to statečně, ale nikdy se nedokážu sžít se jmény domáckými.


Téma + réma = tréma?

Před 8 měsíci ·· Nicole Rebeka Snová

Dámy, pánové, chci učinit doznání. Trápí mě závažný problém. Rozumím až přespříliš tomu, co se mi možná ani nesnažíte sdělit. Vám se to bude zdát malicherné, v horším případě mě nařknete z toho, že záměrně přeháním, aby bylo o čem psát, respektive abych se mohla nade všechny povyšovat, že oplývám schopností, kterou se vyznačuje jen hrstka vyvolených.


Dětské argumentační dovednosti

Před 8 měsíci ·· Anna Štičková

Výchova dětí není nic lehkého. Rodiče mají často pocit, že výchova je nevděčná činnost, která, pokud vůbec, přináší ovoce až po mnoha letech. Podobné pocity mají i učitelé a vychovatelé, ti ovšem ony plody většinou ani neuvidí, natož aby je sklízeli. Děti používají ve své komunikaci široké spektrum výmluv a argumentačních faulů. Pojďme si alespoň některé z nich představit – přesné pojmenování a názorný příklad z praxe snad leccos osvětlí.


Jakpak ti říkají?

Před 9 měsíci ·· Nicole Rebeka Snová

Genderové škatulkování mi zpravidla působí žaludeční křeče, nicméně musím přiznat, že v životě většiny žen existuje období, kdy pro ně začnou hrát nepřiměřenou roli jména. Jejich dětí. Přesněji řečeno těch potenciálních. A vůbec přitom nezáleží na tom, mají-li partnera, či nikoli. Alespoň tu není nikdo, kdo by jim jejich volbu vyvrátil, že? A ony zatím získají čas se v ní utvrdit.


Když myslíš

Před rokem ·· Nicole Rebeka Snová

Vždy jsem milovala muže, jejichž veřejný projev byl v citelném rozporu s jejich vnitřním vesmírem. Scénář byl povětšinou stejný: pocházeli z uznávaných rodin, ale z domova měli zakázáno se ke svému rodovému jménu hlásit, pak se jednoho dne prokecli a propukl skandál. Nebo se narodili do zcela obyčejných rodin, ale časem se vypracovali do postavení, které jim ostatní mohli závidět. Anebo byli jako kluci přehlíženi, pak zničehonic vyrostli a zkrásněli a holky se kolem nich začaly točit v nevídané intenzitě.


Seznamte se, zombie formalismus

Před rokem ·· Lucie Kukačková

Miluju záhadně znějící termíny. Nejvíc takové ty porůznu poslepované z cizích slov, pod kterými si málokdo něco jasného představí, když je zaslechne poprvé. Ale protože společenské konvence velí vypadat sečtěle, člověk zbystří (v neznámém intuitivně hledá zradu) a usoudí, že je namístě uznale přikyvovat. Tak přesně pro taková slovní spojení mám slabost. Nebo mám možná slabost pro sledování toho kýženého, výše zmíněného efektu, jaký mají tyhle výrazy na ostatní. Těžko říct.


Řečové poruchy

Před rokem ·· Nicole Rebeka Snová

Každého jednou za čas potká ta melancholická nálada, kdy s odporem přistupuje ke všemu, co jen vzdáleně připomíná život. Někdo si postěžuje v krátkém statusu na Facebooku: „Padla na mě depka“ nebo „Jsem v depresi. Nějaký rychlý a účinný zlepšovák?“ Hned se na vás sesype lavina: všichni vám zničehonic kondolují, nabízejí záchranné rámě, nebo se dokonce pokoušejí na té vaší depresi přiživit svoji vlastní.