Před 3 lety v kategorii Moje řeč
Rasismus je velkým tématem ve světě a nejinak tomu je ve Francii. Během několika posledních týdnů se nejen v Paříži konalo několik protestů proti rasismu, a to i navzdory koronaviru a jeho znovuvystrkujícím růžkům. Do toho všeho rozruchu jsem přišla já, jak Francouzi říkaj, „holka z Východu“, a přinesla s sebou trochu natvrdlosti.
Před 3 lety v kategorii Moje řeč
Během několika posledních týdnů mě ani v Paříži neminula česká debata na téma přechylování příjmení a vášnivé spory o to, zda by měly ženy mít právo volit si podobu příjmení bez koncovky -ová. Zhlédla jsem rozhovory na DVTV, přečetla pár článků na internetu a hlavně strávila několik hodin pročítáním diskusí na různých webech (to nikdy není dobrý nápad).
Před 3 lety v kategorii Moje řeč
To, že jsou Francouzi národ hrdý, vášnivý a se srdcem revolucionářů, ví každý. Je ale zajímavé vidět konkrétní důsledky těchto jejich vlastností v praxi. Hrdost se projevuje mnoha způsoby. Mezi ty hlavní patří třeba to, že Francouzi se prostě nechtějí naučit žádný cizí jazyk, a hlavně ne angličtinu. Ve škole jim to trochu nutí, ale ne zas moc, oni něco pochytí, ale taky ne moc, a pak když jsou dospělí a narazí na realitu multikulturní Paříže, dokážou z této své neschopnosti dorozumět se udělat projev národní hrdosti. Jako třeba moji kamarádi Jules a Gaël.
Před 4 lety v kategorii Moje řeč
V honbě za osvojením francouzštiny jsem zkusila spoustu věcí. Kromě založení zbytečného účtu u Duolinga – po roce ve Francii pořád překládám „Vaše pomeranče jsou červené, pane“ – jsem měla i pár lepších nápadů: na volejbale jsem potkala moře studentů z bývalých francouzských kolonií a dohodla si s nimi takzvaný jazykový tandem. Zdálo se, že tito moji noví přátelé se touží naučit anglicky stejně jako já francouzsky. Slovo dalo slovo, já nabídla borůvkový koláč, Salah přihodil zelené pití z datlí a avokáda, Abdel kokakolu a už jsme měli skupinku. Paříž je poptávkou po jazykových tandemech zaplavená, nástěnky jsou přecpané inzeráty na čínštinu, arabštinu, a dokonce jsem narazila na vzkaz nějakého studenta historie, co sháněl kamarády na klingonštinu. Češtinu nikdo nepoptával.
Před 4 lety v kategorii Moje řeč
Je to asi týden, co jsem poprvé musela v Paříži k doktorovi. Funguje tady zázračný web doctolib.fr, na kterém si z pohodlí domova a s překladačem můžete sjednat RDV neboli rendez-vous neboli schůzku. Krásně se tím vyhnete nepříjemným rozhovorům po telefonu, ze kterých nikdy nevyjdete jako ten, co všemu porozuměl. Navolíte na webu vhodného specialistu, vyberete čas, kdy k němu chcete dorazit, a pak prostě přijdete na místo. V čekárně si pomocí Google translatoru ověříte, jak správně zformulovat svůj požadavek, lékař vám navzdory accent trop fort porozumí už na druhý pokus a všechno jde jako po másle. Než ovšem dojde na nečekanou interakci, a na tu dojde vždycky.
Před 4 lety v kategorii Moje řeč
Už je to víc jak rok, co jsem se odstěhovala do Francie s minimální znalostí francouzštiny, a taky je to zhruba rok, co mě poprvé ponížilo pětileté dítě. Abych to vysvětlila: když se našinec octne na Západě, má se co otáčet, aby udržel krok s indickými spolubydlícími a občas si mohl dopřát trochu čočky.
Copyright © 2015, Dobrá čeština