Jak Gaël přechyloval
Před 4 lety ·· Kateřina Segešová
Během několika posledních týdnů mě ani v Paříži neminula česká debata na téma přechylování příjmení a vášnivé spory o to, zda by měly ženy mít právo volit si podobu příjmení bez koncovky -ová. Zhlédla jsem rozhovory na DVTV, přečetla pár článků na internetu a hlavně strávila několik hodin pročítáním diskusí na různých webech (to nikdy není dobrý nápad).
Po téhle dopolední srandě jsem měla sraz se svým kamarádem Gaëlem, kterého jsem už zde zmiňovala. Gaël se zajímá o spoustu věcí, a tak jsem mu se zápalem vyprávěla i o tom našem českém problémku. Hned když jsem začala, že „některé ženy nechtějí“, obrátil oči v sloup. Ve Francii hrozně frčí feminismus, postkolonialismus a hlavně postkolonialismus a feminismus v jednom. Tohle všechno ale nefrčí u Gaëla. Z různých důvodů, nejen proto, že by byl tak strašnej rasista a misogyn. Navíc Gaël taky vnímá Českou republiku jako takovou postkoloniální zemi (když jsme se potkali, myslel si, že se u nás mluví rusky), takže ho tenhle můj úvod hodně vyděsil.
Nakonec se ale Gaël nechal strhnout zájmem, stálo mě to sice dost vysvětlování a taky jsem musela dát několik příkladů, jak to v takové české rodině vypadá, protože tomu tenhle Francouz těžko rozuměl. Zdálo se, že Gaël nakonec pochopil, dokonce jsme probrali výjimky jako Bílá nebo Podaná, když chtěl Gaël začít přechylovat všechna jména, co znal. De Beauvoirová, Weilová, Macronová, Serresová, až se dostal ke svému příjmení. „Dupont,“ říká Gaël. „Dupontová,“ říkám já. „Gaël Dupontová,“ odpovídá Gaël a rukou dělá gesto, jako když panovník zdraví svůj lid. Tentokrát jsem obrátila oči v sloup já. „Ne, Gaëli, to je jen pro ženy. Ty jsi prostě Dupont. Konec.“ Ale Gaël se nedal. „Proč ne? Když ženy můžou bez -ová, tak já můžu s -ová. Quelle élégance! Dupontová, Gaël Dupontová!“ To mě Gaël zase jednou dostal.