LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Konec jazykové šikaně!
neboli Tři pozměňováky k pirátské nápravě češtiny

Před 4 měsíci ·· Alžběta Dvořáková

Pustím si DVTV, kde vidím rozhovor o přechylování, což mě zajímá, a schlíple poslouchám Martina Veselovského, který mluví s poslancem za Českou pirátskou stranu.

S každou vteřinou musím bohužel poslanci dávat více a více za pravdu. Koneckonců, říkám si, nosit křížek na masivním zlatém řetězu na chlupaté hrudi tu taky nikomu nezakazujeme, proč bychom tedy měli u dospělých lidí úředně bránit nějakému jazykovému nevkusu?

Zajímavý rozhovor se postupně stáčí i k cizím křestním jménům pro novorozence. Zasněně vzpomínám na krátké období, které jsem jako studentka strávila na praxi v onomastickém oddělení Ústavu pro jazyk český. Na atmosféru pracoviště ve Valentinské ulici, kde se lidi různých věků se zápalem věnovali práci ve svém oboru. Paní Knappová tam dohlížela na jména očekávaných ratolestí a neobvyklé nápady si u ní rodiče museli zdůvodnit. Ano, někdy bylo třeba i zaplatit za znalecký posudek.

Cože? Zatřepu hlavou a s překvapením už zase sleduju piráta na obrazovce, který naznačuje, že i tady, u jmen novorozenců, cítí jasnou jazykovou šikanu. A má pro podobné situace navržený „pozměňovák“. Pravda, jeho líčení pozměňováku je zatím trochu mlhavé, v některých případech by se prý zřejmě u neobvyklých jmen dál platilo za znalecké posudky, a v jiných zase ne, ale vypadá to, že jazykové hřiště piráty skutečně přitahuje a pozměňovák se časem vybrousí!

Mluví a mluví a já si najednou říkám, vždyť tenhle pán má pravdu! K čemu pořád sáhodlouze teoretizovat? Zmocňuje se mě revoluční nadšení. Staré zlé časy stojatých vod jazykové šikany ze strany vědců končí. Věci se konečně pohnou k lepšímu.

Pan poslanec mi vlastně otevírá oči, v češtině toho smrdí hodně!

Otevírám Word a sepisuju pro piráty další náměty k politickému zamyšlení. Lákavá je zejména problematika genderu:

1. Zatím řešíme jen povinné přechylování, ale myslí tu snad někdo na to, jak mizerně se musí s femininním příjmením cítit třeba Jan Vrána nebo Franta Straka? S tou vnucenou, ohavně zažitou podobou svého jména? Proč se věnuje taková pozornost šikanujícímu -ová, ale na ostudný případ muže jménem Straka se stále zapomíná?

Mužské oběti šikany příjmením zrozeného z feminina je teď třeba pobídnout a povzbudit, aby se zamyslely nad jednoduchou úpravou svých jmen do podoby Strak, Konvičk, Červenk nebo Sobotk. Bude to mít i další nespornou výhodu, manželka bývalého Straky si konečně opravdu svobodně vybere. Chce být taky Strak, nebo si jméno Straka převezme jen a jen pro sebe? Stejně jako pan poslanec jsem se „podívala do novin, otevřela jsem náhodně několik článků, vybrala jsem jména“, utrhla jsem jim poslední hlásky. A znělo mi to docela v pohodě! Koudelka, Koudelk, nebo i tolerantně Koudel? Ne, to by bylo zase femininum!

2. Dále nezapomínejme, kolik inteligentních zvířat nám lidem částečně rozumí. Jak se asi cítí kocour, když nějaké dítě na ulici zavolá „Hele, kočka“? Proč by, prosím vás, rodový název zvířete neměl být odteď raději kočko? Proč už vlastně dávno neříkáme hrocho, slono nebo žirafo? Nezdá se vám, že to s těmi nahodile přiřazenými rodovými jmény živočichů trochu přeháníme? V angličtině jsou přece všechna zvířata it. A copak je teď asi evropský jazyk číslo jedna, milánkové?

Navíc tu cítím i cosi mnohem podezřelejšího. Co jestli ta rodová jména ani nejsou nahodilá? Proč jsou vlastně v češtině silná, mohutná zvířata převážně mužského rodu? Slon, lev, tygr, medvěd, vlk… No nic, hřeje mě vědomí, že slono s tou nespravedlností jednou provždy spolehlivě zatočí. Pso domácí bude další na řadě. Abych parafrázovala pana poslance, pokud mi pes nebo fena chtějí zvednutím nožky nebo přidřepnutím sdělit svoje pohlaví, nechť mi ho sdělí, pokud ne, zůstanou pro mě neutrální. Žádný problém.

Kdybychom v češtině k psu, sýkorku a vránu nenašli odvahu, máme naštěstí v záloze o něco uťápnutější rezervní variantu. Jména zvířat mohou být přece genderově vyvážená i jinak: sýkorka modřinek, slon africká, stačí nám jen důsledně dodržovat pravidlo neshody.

3. Mluvím tu o šikanovaných mužích, ženách, zvířatech, ale úplně jsem zatím zapomněla na děti.

Vždyť ty jsou v množném čísle jen v ženském rodě! Navrhuji pirátům, aby se přiklonili k zápisu děti/děťové. Psát bychom to měli vždy v této podobě s lomítkem. Je to rozhodně o hodně svobodnější. Texty to sice trochu prodlouží, ale naše krásná čeština se s tím vyrovná! K čemu by nám v moderním světě byly hlubší, a tudíž omezující, úvahy o jazyce? Nechme to koňovi domácí nebo Převalské, protože oba/obě mají velkou hlavu.