Před 5 lety ·· Daniela Iwashita
Jedno vydavatelství si před časem vyžádalo odborné doporučení, jak užívat češtinu genderově korektně. Anonymizovaný manuál pak zaslalo pisatelce následujících řádků s otázkou, zda ho lze uvést do redakční praxe. Oponenturu v upravené podobě uveřejňujeme nikoliv jako polemiku (původní manuál zde neuvádíme a jeho autorství neznáme), ale spíše jako alternativu k obdobným normativně formulovaným návodům. Příspěvkem chceme též vyjádřit sympatii jazykovědcům, kteří nyní opět čelí poptávce po jednoduchých odpovědích typu „přechylovat se musí“ či „přechylovat se nesmí“. Zpravidla raději vyzývají k rozlišování různých situací či textů, v nichž týž jazykový prvek může dorozumění sloužit, anebo bránit.
Před 5 lety ·· Martin Machovec
Na rozloučení s editorema literárním historikem Petrem Holmanem 9. srpna 2019 promluvil jeho přítel, kolega a někdejší žák Martin Machovec. Jeho řeč uvádíme v plném znění, podobně jako pozdější projev Aleny Blažejovské.
Před 5 lety ·· Alena Blažejovská
Dnes se blízcí, přátelé a kolegové loučili s Petrem Holmanem (1951–2019), editorem a literárním historikem, který zasvětil život službě dílu Otokara Březiny. Spolu s projevem Martina Machovce přinášíme řeč Aleny Blažejovské, dramaturgyně Tvůrčí skupiny Drama a literatura Českého rozhlasu.
Před 7 lety ·· Anna Štičková
V minulém fejtónku jsme si stručně prošli Českou televizi, a především zpravodajský barák. Dneska se podíváme, jaký terminologický aparát musí obsáhnout a zvládnout redaktor, aby byl vůbec schopen v televizním provozu něco vytvořit.
Před 7 lety ·· Anna Štičková
Televize je zvláštní místo. Ta Česká obzvlášť. Nachází se na Kavčích horách (neboli Kavkách) ve třech velkých domech. Prvnímu objektu se říká Rohlík. Ano, podle tvaru. Té druhé budově se říká Vejškovka. Ano, podle výšky. Zpravodajští mazáci toto slovo používají pouze ve větě: „Na Vejškovce to zas zmastili.“ Jinak se o Vejškovce nemluví. Třetí je budova zpravodajství, kterou její obyvatelé nazývají Barákem.
Před 7 lety ·· Nicole Rebeka Snová
V posledním roce jsem se zúčastnila většího (rozuměj nadměrného) množství konferencí, a protože nechci nikoho urazit, pomlčím o jejich názvech i tematickém zaměření. Popravdě jsem si až donedávna naivně myslela, že se predátorství týká jen pseudoodborných periodik a že heslo „kvantita nad kvalitou“ nezasahuje do akademických diskusí. Avšak ani konference se nevyhnou fraškovitosti – bohužel. Jestliže si nyní spojujeme rozpad Rakouska-Uherska s kafkovsky nepřehledným byrokratickým aparátem, nás si příští generace zapamatují podle groteskního a absurdního počínání ve vědecké sféře.
Před 7 lety ·· Daniel Kubec
Již známe výherce letošní Magnesie Litery, kterým nejdříve srdečně gratulujeme, než se následně také na některá jejich díla zaměříme v našich recenzích. Dobrá čeština letos výjimečně nominována nebyla, dokonce ani v žádné jiné soutěži, což mě povzbuzuje, abych sestavil krátký přehled literárních i jiných soutěží, zejména s poukazem na jejich rozličné názvy.
Před 8 lety ·· Barbora Podaná
Pomáhá nám na každém kroku, při každé větě, ba každém slově nebo písmenku. Milujeme ji, uctíváme, každému doporučujeme, s oblibou citujeme. Je rychlá, jednoduchá a spolehlivá. Ano, mluvím o naší milované Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR. A jistě mluvím z duše všem, kterým také tak oddaně slouží. Nicméně jsou tu věci, které Příručce prostě neodpustím.
Před 8 lety ·· Nicole Rebeka Snová
O leváky a jejich specifické jazykové projevy se zajímám od střední školy. Mé spolužačce Borce tehdy diagnostikovali schizofrenii (nebo to o sobě aspoň hrdě prohlašovala) a já se jejím přičiněním stala vegetariánkou. Navázaly jsme spolu atypický druh přátelství, kterému jsem sama příliš nerozuměla.
Před 8 lety ·· Anna Štičková
Skupina komunistických poslanců předložila návrh, aby se cizojazyčné názvy jako Batman, fast food nebo exit povinně překládaly do češtiny. Beze všeho. Jako ochránce češtiny jsem jednoznačně pro. Vadí mi, jak se čeština zapleveluje různými cizími slovy. Pojďme se tedy společně podívat, jak to bude vypadat v praxi.
Před 8 lety ·· Lucie Kukačková
„Jsem zpocená jako myš“ bylo jedno z oblíbených přirovnání mojí babičky. Vím přesně, kdy jsem ho od ní slyšela poprvé: Sedíme se sestrou u prostřeného stolku před malou chatičkou. Nohama ze židlí sotva dosáhneme na zem, houpeme se a z chatky se line vůně přepáleného oleje. Jsme uprostřed horkého léta, blíží se poledne a babička smaží květák, hromady květáku. Brambory jsou už schované v hrnci pod peřinou. Na stolku před námi leží mísa s okurkovým salátem, na jejím okraji lezou dvě vosy. V chatičkách kolem lidi jedí chleba s paštikou nebo vydlabávají melouny, někteří nejedí vůbec. Čekáme, až se v chatce s mrňavým okýnkem, na kterou od rána praží slunce, dosmaží poslední kousek. A když je konečně hotovo, babička slavnostně vynese všechno jídlo, horu usmažených květáků a hrnec brambor, z kterého se nepřestává kouřit, ven na stůl, nandá každé z nás na talíř a sesune se do židle. Utěrku přehodí přes okraj stolku. Má orosené čelo a po skráních jí pomalu stékají kapky potu. Hlasitě vydechne a prohlásí: „Jsem zpocená jak ta myš.“ Vzápětí se narovná, popřeje nám dobrou chuť, chopí se příboru a se zdviženými malíčky zařízne nůž do květáku. Sestra se ještě jednou toužebně podívá k vedlejší chatě, kde cizí spratci okousávají melounové půlměsíce, a začne jíst.
Před 8 lety ·· Daniel Kubec
Vždycky jsem měl problémy s vlastními jmény. Ve svých prozaických pokusech jsem ze zásady nikdy nepojmenovával postavy. Občas hrozilo, že bych v delším textu s rodinnou tematikou musel všechny ty dědečky, babičky, tetičky a bratry číslovat, a tak jsem pro jistotu vždy nechal jednu rodinnou linii rovnou vymřít. Z mých hlavních (nepojmenovaných) postav se hned v počátku stali asociálové, jelikož jim musel stačit jeden Kamarád, školnímu kolektivu se striktně vyhýbali, protože tam se to jen hemžilo jmény chlapeckými i dívčími. Bohužel s vlastními jmény se střetávám nejen ve fikčním světě, ale i v realitě. Nesu to statečně, ale nikdy se nedokážu sžít se jmény domáckými.
Před 8 lety ·· Nicole Rebeka Snová
Dámy, pánové, chci učinit doznání. Trápí mě závažný problém. Rozumím až přespříliš tomu, co se mi možná ani nesnažíte sdělit. Vám se to bude zdát malicherné, v horším případě mě nařknete z toho, že záměrně přeháním, aby bylo o čem psát, respektive abych se mohla nade všechny povyšovat, že oplývám schopností, kterou se vyznačuje jen hrstka vyvolených.
Před 8 lety ·· Anna Štičková
Výchova dětí není nic lehkého. Rodiče mají často pocit, že výchova je nevděčná činnost, která, pokud vůbec, přináší ovoce až po mnoha letech. Podobné pocity mají i učitelé a vychovatelé, ti ovšem ony plody většinou ani neuvidí, natož aby je sklízeli. Děti používají ve své komunikaci široké spektrum výmluv a argumentačních faulů. Pojďme si alespoň některé z nich představit – přesné pojmenování a názorný příklad z praxe snad leccos osvětlí.
Před 8 lety ·· Nicole Rebeka Snová
Genderové škatulkování mi zpravidla působí žaludeční křeče, nicméně musím přiznat, že v životě většiny žen existuje období, kdy pro ně začnou hrát nepřiměřenou roli jména. Jejich dětí. Přesněji řečeno těch potenciálních. A vůbec přitom nezáleží na tom, mají-li partnera, či nikoli. Alespoň tu není nikdo, kdo by jim jejich volbu vyvrátil, že? A ony zatím získají čas se v ní utvrdit.