LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Lucie Kukačková

E-mail: lucie.kukackova@dobracestina.cz

Funkce: vrchní kreslířka komiksu Zlý Ludvík, recenzentka, fejtónkářka

Ročník: 1989

Narodila jsem se v Jindřichově Hradci, ale pocházím z Třeboně. Tam jsem vyrostla, prošla základní školou, absolvovala svou první (a doufám, že ne poslední) cestu kolem Světa a nastoupila na gymnázium, kde jsem propadla literatuře a psaní. Po maturitě jsem se víceméně přestěhovala do Prahy, ale na trase Praha-Třeboň se s určitou pravidelností pohybuju dodnes.

Vystudovala jsem tvůrčí psaní a publicistiku a v magisterském programu redakční a ediční práce – obojí na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Kromě literatury se zabývám výtvarným uměním, a to jak prakticky – blízká je mi především kresba, ilustrace a různé grafické techniky –, tak teoreticky – v současné době studuju dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zkouším se věnovat typografii a grafice, baví mě sledovat architekturu, design, kinematografii a módu; mám ráda staré kufry a staré věci v nich, noční výlety, kafe, a ještě jednou kafe, hromadění pěkných knih, podkroví, půdy a hráze rybníků.

Příspěvky na Literární baště


Když máš někoho rád, nenecháš ho přece zmizet

Před 11 měsíci v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje komiks Moje kniha Vinnetou od Toy Box
 

„Když z vašeho života někdo odejde, co po něm zůstane?“ ptá se autorka na prvních stránkách své komiksové knihy a touto otázkou předjímá její příběh, nebo možná přesněji mozaiku vzpomínek, básní a událostí, ve své podstatě mikropříběhů, s citem poskládaných vedle sebe. A tak se pomalu odvíjí volné vyprávění, které se odehrává v několika rovinách.


Semtexdesign

Před 11 měsíci v kategorii Dobrá pasáž

Toy Box: Moje kniha Vinnetou, 2014.
 


Nožičky jako sirčičky aneb můj malý obrázkový atlas přirovnání

Před rokem v kategorii Moje řeč

„Jsem zpocená jako myš“ bylo jedno z oblíbených přirovnání mojí babičky. Vím přesně, kdy jsem ho od ní slyšela poprvé: Sedíme se sestrou u prostřeného stolku před malou chatičkou. Nohama ze židlí sotva dosáhneme na zem, houpeme se a z chatky se line vůně přepáleného oleje. Jsme uprostřed horkého léta, blíží se poledne a babička smaží květák, hromady květáku. Brambory jsou už schované v hrnci pod peřinou. Na stolku před námi leží mísa s okurkovým salátem, na jejím okraji lezou dvě vosy. V chatičkách kolem lidi jedí chleba s paštikou nebo vydlabávají melouny, někteří nejedí vůbec. Čekáme, až se v chatce s mrňavým okýnkem, na kterou od rána praží slunce, dosmaží poslední kousek. A když je konečně hotovo, babička slavnostně vynese všechno jídlo, horu usmažených květáků a hrnec brambor, z kterého se nepřestává kouřit, ven na stůl, nandá každé z nás na talíř a sesune se do židle. Utěrku přehodí přes okraj stolku. Má orosené čelo a po skráních jí pomalu stékají kapky potu. Hlasitě vydechne a prohlásí: „Jsem zpocená jak ta myš.“ Vzápětí se narovná, popřeje nám dobrou chuť, chopí se příboru a se zdviženými malíčky zařízne nůž do květáku. Sestra se ještě jednou toužebně podívá k vedlejší chatě, kde cizí spratci okousávají melounové půlměsíce, a začne jíst.


Seznamte se, zombie formalismus

Před 2 lety v kategorii Moje řeč

Miluju záhadně znějící termíny. Nejvíc takové ty porůznu poslepované z cizích slov, pod kterými si málokdo něco jasného představí, když je zaslechne poprvé. Ale protože společenské konvence velí vypadat sečtěle, člověk zbystří (v neznámém intuitivně hledá zradu) a usoudí, že je namístě uznale přikyvovat. Tak přesně pro taková slovní spojení mám slabost. Nebo mám možná slabost pro sledování toho kýženého, výše zmíněného efektu, jaký mají tyhle výrazy na ostatní. Těžko říct.


Jak se z toho vyzout?

Před 3 lety v kategorii Moje řeč

„Kdepak, zlatíčko moje, z toho se jen tak nevyzuješ,“ slýchávala jsem od babičky ve chvílích, kdy se loučila s některou ze svých návštěv a já se začala nenápadně plížit z pokoje, protože jsem tušila, že mě zas bude nutit vybírat po těch cizích lidech drobky z chlupatého bílého koberečku pod stolem v obýváku.


Prosné za prošlé

Před 3 lety v kategorii Nezabyjež


Knoflíčky na zip

Před 3 lety v kategorii Nezabyjež


Zlý Ludvík XI

Před 3 lety v kategorii Zlý Ludvík


Každej to má nějak složitý

Před 3 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Pod sněhem od Petry Soukupové
 

Po třech úspěšných prózách pro dospělé a intermezzu v podobě dětské knížky Bertík a čmuchadlo, vydané vloni, vychází Petře Soukupové román Pod sněhem. Vypráví o třech sestrách a jednom konkrétním zimním dnu, který spolu musejí prožít – vlivem okolností jsou totiž donuceny jet společně na rodinnou oslavu. A přežít to, chtělo by se dodat, protože jejich vzájemné vztahy nejsou zrovna ideální.
 


Obě řídíte dobře

Před 3 lety v kategorii Dobrá pasáž

Petra Soukupová: Pod sněhem, 2015.
 


Zlý Ludvík X

Před 3 lety v kategorii Zlý Ludvík


Co způsobila ručička pod bradičkou

Před 3 lety v kategorii Moje řeč

Jen na okraj − účastnit se skupinových aktivit mě odjakživa stálo hodně přemáhání, podivné stmelovací psychohry mě děsily a kolektivní sporty jsem vždycky brala jako trest. Až donedávna jsem to přičítala výhradně svojí povaze…


Zlý Ludvík IX

Před 3 lety v kategorii Zlý Ludvík


Zlý Ludvík VIII

Před 3 lety v kategorii Zlý Ludvík


Zlý Ludvík VII

Před 3 lety v kategorii Zlý Ludvík