LITERÁRNÍ BAŠTA

Magnesia Litera udělovaná od roku 2002 má oproti jiným literárním soutěžím minimálně dvě výhody: její prestiž téměř nikdo nezpochybňuje a její název zní vznešeně, odvolávaje se spojením dvou latinských výrazů k duchu klasického písemnictví. Kdo by si po tolika letech neproblematické existence soutěže troufal namítat, že spojením hořčíku a písmena nevzniká sloučenina, která by explicitně implikovala výběr toho nejlepšího z české literatury? Buďme za Magnesii Literu rádi, protože co kdyby se české literatury ujala jiná kyselka? Mattoni Litera by budila obavy ze zprivatizování literární scény, Poděbradka Litera by nežádoucím způsobem implikovala regionální ráz ceny, která má ovšem celonárodní, ba internacionální ambice.

Regionálnost je však literárním cenám vlastní. Takřka každý kraj, městečko, ba i čtvrť chce mít „svého“ autora, který se zde ideálně narodil, popřípadě aspoň chvíli žil, v nejhorším umřel. A nepojmenovávají po něm pouze ulice, ale také soutěže. Zasílat své verše tak autoři mohou do Ortenovy Kutné Hory, ovšem vzhledem k předčasnému úmrtí Jiřího Ortena nesmějí být starší dvaceti dvou let. Václav Hrabě naštěstí zemřel až v pětadvaceti letech, a tak se Hořovic Václava Hraběte mohou zúčastnit i autoři o tři roky starší. To Jaroslav Seifert pravděpodobně i vzhledem ke své dlouhé básnické kariéře opanoval hned dvě regionální soutěže: Seifertův Žižkov a Seifertovy Kralupy (narodila se zde básníkova maminka).

Vícekrát je zvěčněné jméno už jen jednoho českého literárního velikána. Pokud někdo pyšně prohlásí, že získal Cenu Karla Čapka, mohly nastat hned tři situace. Buď je dotyčný autorem, „který srozumitelně a významně přispěl k tomu, aby se prosadily demokratické a humanistické hodnoty“, a získal ji od PEN klubu, nebo ani nemusí být autorem, ale „zasloužil se o propagaci života a díla bratří Čapků na Slovensku“, tím pádem cenu obdržel v Trenčianských Teplicích. Ve třetím případě by měl být rovněž autorem, ale sci-fi nebo fantasy. Ovšem takový autor by se spíš pochlubil, že získal Mloka za román, novelu, povídku či mikropovídku, jak se ocenění Československého fandomu nazývá. Všechny tři ceny vznikly v osmdesátých respektive raných a divokých devadesátých letech, a nikdo evidentně příliš neřešil registraci značky.

Tak se dostávám až k názvům, které jsou vyloženě matoucí, a proto nemusejí být důvěryhodné. Jde například o soutěž Trapsavec, v kategorii próza i poezie na trampské téma. Jak účastník může důvěřovat organizátorům, že v jeho textu vhodně posoudí novotvary a kompozita? Nepříliš šťastné mi přijde zařadit literární část do jinak rukodělné soutěže Šikovné ruce našich seniorů – pro radost a potěšení. Pokud si zájemce v zadání nevšimne, že tématem má být „Podzim – nejkrásnější období v životě i přírodě“, může sklouznout k žánru erotické literatury. Podobně literární klání O knihovníkův banán nemusí oslovit pouze fanoušky Terryho Pratchetta. Vyčerpávající název Literární soutěž Krajské knihovny Karlovy Vary pro amatérské literáty začínající spisovatele příliš nepovzbudí v rozletu.

S problematickými názvy soutěží se vyrovnávají i v jiných odvětvích. Před několika lety reklamkáři přejmenovali tradiční český název soutěže o nejkreativnější reklamu Louskáček na mezinárodně chytlavější Art Directors Club Creative Awards. Název Louskáček jedněm nevhodně implikoval Čajkovského balet, jiným nezasvěceným zase nic. Ovšem zálibu v zdrobnělinách reklamní tvůrci nezapírají, cenu Zlatý ohníček za osobní přínos reklamně ponechaly. Etymologii obou názvů se mi bohužel nepodařilo rozluštit, i když reklamní guru Martin Charvát říká, že symbolika obou názvů je naprosto zřejmá: „Reklama má za úkol rozlousknout zadavatelův komunikační problém. Zlatý ohníček je zase udělován tomu, komu to pálí a kdo svým přístupem zapaluje ohníčky i v hlavách těch ostatních.“

Dobré češtině nezbývá než si založit vlastní soutěž. Poučeni z nezdarů bratrských organizací se musíme v jejím pojmenování vyhnout: seniorům, banánům a předčasně zemřelým autorům, jelikož zužují oslovenou cílovou skupinu. Celkově je těžké najít ryze českého spisovatele, který by dosud neměl svou soutěž. Jak jsem také poukázal, kyselky jsou jako sponzoři literatury vyčerpané. V úvahu tak přichází maximálně pivovary. Vzhledem ke své citové vazbě k jižním Čechám aktuálně prosazuji název Platan Adalberta Stiftera.