LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Daniel Kubec

E-mail: daniel.kubec@dobracestina.cz

Funkce: výkonný ředitel Dobré češtiny, správce webu a rubriky Moje řeč, vedoucí oddělení objednávek, hlavní zásobovač, recenzent, fejtónkář

Ročník: 1988

Pocházím z Pošumaví, kraje, který tak inspiroval Karla Klostermanna, z rodného města Adalberta Stiftera – z Horní Plané. Školní docházku jsem si odbyl v Českém Krumlově, kde tvořil zas jiný umělec – Egon Schiele. Dětství strávené v poklidu lesů okolo hladiny Lipna mě sice vyhnalo do Prahy, ale zůstalo inspirací pro moje nesmělé literární pokusy, které jsem publikoval časopisecky i knižně. Literární inspirací a nedosažitelnými vzory se mi stali autoři Joseph Conrad, William Golding či Thomas Mann.

Během šesti let studia na Literární akademii Josefa Škvoreckého jsem se utvrdil v tom, že chci v literatuře dál pobývat, rozšiřovat své znalosti a zkušenosti, což je výzva na celý život. V kolektivu profesorů a spolužáků jsem zjistil, jak je nezbytné si vzájemně vyměňovat své tvůrčí zkušenosti a že se žádný text neobejde bez druhých očí. Tím myslím oči pozorného čtenáře, schopného odhalit nedostatky, kterých si autor nevšiml. Těší mě, že spolu se svými kolegy mohu takový druhý pohled poskytnout všem, kdo chtějí dobře psát. A také se chci pokud možno češtinou uživit, což je další veliká výzva.

Příspěvky na Literární baště


Ozvěny příběhu zaklínače

Před měsícem v kategorii Dobrá kniha

Cyklus příběhů o zaklínači Geraltovi z Rivie, nájemném lovci nestvůr, je bezpochyby v současné době jedním z k nejznámějších světů fantasy, které vznikly na kontinentální Evropě. Andrzej Sapkowski se inspiroval nejen v klasických dílech vycházejících z anglosaské mytologie, ale přejímá motivy také z pohádek, slovanských mýtů, dokonce i z české historie (například jeho pozdější Husitská trilogie). Spíš než na komplexní magický svět se Sapkowski soustředí na politické a špionážní pletichaření, vykresluje silné charaktery a jejich individuální příběhy, které jen tak mimochodem ovlivňují osud celého světa. Příběh zaklínače Geralta a princezny Ciri se rozvíjí od kratičkých povídek po románovou sérii.


Dobrá čeština hledá název literární soutěže

Před 8 měsíci v kategorii Moje řeč

Již známe výherce letošní Magnesie Litery, kterým nejdříve srdečně gratulujeme, než se následně také na některá jejich díla zaměříme v našich recenzích. Dobrá čeština letos výjimečně nominována nebyla, dokonce ani v žádné jiné soutěži, což mě povzbuzuje, abych sestavil krátký přehled literárních i jiných soutěží, zejména s poukazem na jejich rozličné názvy.


Hynečku, Vilíku, Jarmilko!

Před 11 měsíci v kategorii Moje řeč

Vždycky jsem měl problémy s vlastními jmény. Ve svých prozaických pokusech jsem ze zásady nikdy nepojmenovával postavy. Občas hrozilo, že bych v delším textu s rodinnou tematikou musel všechny ty dědečky, babičky, tetičky a bratry číslovat, a tak jsem pro jistotu vždy nechal jednu rodinnou linii rovnou vymřít. Z mých hlavních (nepojmenovaných) postav se hned v počátku stali asociálové, jelikož jim musel stačit jeden Kamarád, školnímu kolektivu se striktně vyhýbali, protože tam se to jen hemžilo jmény chlapeckými i dívčími. Bohužel s vlastními jmény se střetávám nejen ve fikčním světě, ale i v realitě. Nesu to statečně, ale nikdy se nedokážu sžít se jmény domáckými.


Poučme se od rytířů kulatého stolu

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje epickou učebnici francouzštiny Příběhy rytířů kulatého stolu

 

Středověké romance Chrétiena de Troyes patří do literárního kánonu, zároveň položily základy světoznámého mýtu o rytířích kulatého stolu. Je proto až trestuhodné, že v českém překladu z artušovského cyklu vyšel pouze rytířský román Cligés (Praha, Odeon 1967). Vydání Příběhů rytířů kulatého stolu by se mohlo stát literární senzací, pokud by tedy nešlo jen o adaptaci artušovských příběhů pro potřeby učebnice francouzštiny.


Život bolí

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje novelu Anny Bolavé Do tmy
 

Představme si, že vstoupíme do vlaku a hledáme volné kupé. V posledním vagonu sedí osamělá ženská neurčitého věku s rozcuchanými prořídlými vlasy, je oblečená do nesourodých hadrů a v ruce svírá igelitovou tašku, ze které se sypou oranžové kvítky. Krátce a bez zájmu se na nás podívá. Můžeme si představit, odkud ta žena pochází, jak žije den za dnem, na co myslí, jakými slovy vede svůj vnitřní monolog, na co vzpomíná a čím je posedlá. Obdobných vyprávěcích postupů využívala ve svém díle Virginie Woolfová. Anna Bolavá představuje takovou postavu ve své prozaické prvotině Do tmy.


Osamělé kradení lupení

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Anna Bolavá: Do tmy, 2015.
 


Pokus o německý humor

Před rokem v kategorii Nezabyjež


Wallander jako akční hrdina

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje audioknihu Bílá lvice od Henninga Mankella

 

Kurt Wallander se od svých kolegů vyšetřovatelů v mnohém odlišuje. Jiní severští nebo i američtí kriminalisté v současných detektivkách nad případem uškrcené stařenky pouze ohrnují nos, protože ji nikdo neznásilnil, nevyvrhl ani nepřibil na strop do tvaru kříže. Nezajímá je přece banální případ bez tajemství a bez propojení s dalšími nevyřešenými vraždami. Jenomže Wallander je detektiv, který se dokáže rozplakat nad světem plným zla. Empatie této postavy napomáhá posluchači v Bílé lvici soucítit s oběťmi a fandit detektivům, aby se jim podařilo vypátrat zmizelou matku dvou dětí.



Knižní adaptace knih

Před rokem v kategorii Moje řeč

Knihy se adaptují jako dramata, rozhlasové hry nebo i komiksy – a také, inu, jako knihy. Je to odvážné, anebo spíš zvrácené, vzít knihu od známého autora a říct si: Co kdybych ji sám napsal znovu a… lépe? Zásadní otázka, která nad touto formou adaptace poletuje, zní: Jakou novou, ať už obsahovou, nebo formální, hodnotu takový přepis přinese?


Rozhlasová reportáž o jednom Moru

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje rozhlasovou dramatizaci Camusova románu Mor

V jednom městě, podobném tolika jiným městům, možná jen ošklivějším, vypukne mor. Bezejmenný pisatel s odstupem referuje o této události ve své kronice, v níž nahlíží do osudů lidí, zaznamenává, jak žijí a umírají. Albert Camus využil mor jako metaforu uvěznění a předem prohraného boje se smrtí. A Český rozhlas Vltava zase využil tento román jako příležitost k aktualizaci námětu ve formě audioreportáže o morové ráně. Vznikla tak žánrová koláž soustředěná okolo rozhovoru s „předním veřejným intelektuálem“ (Martin Finger), který tlumočí některé úvahy původního vypravěče románu. Působivé Camusovy popisy města a chování obyvatel jsou zestručněny na minimum a průběh morové epidemie komentuje pouze průvodce reportáží (Jan Pokorný).


Gloglání, hýkání a třeskot v literatuře

Před 2 lety v kategorii Moje řeč

Často od čtenářů slýchám, že při poslechu audioknih nedokážou soustředěně vnímat hlasově interpretovaný text. I když je podle mě možné toto specifické soustředění opakovaným poslechem vytříbit. Něco jiného je to ovšem v případě rozhlasových dramatizací. Mou snahu o jejich vnímání totiž kazí některé zvukové efekty. Zejména ty, jimiž se tvůrci snaží textové popisy transformovat do auditivní podoby.


Před vašima ušima se rozehraje pouhopouhý román

Před 2 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje audioknihu Nebezpečné známosti v režii Michala Bureše

 

Ve své poslední dvojrecenzi jsem poukázal na důležitost vhodně zvoleného titulu k audiální interpretaci a zároveň na úskalí adaptace obsáhlého ruského románu do formy rozhlasové dramatizace. V dnešní recenzi Nebezpečných známostí v režii Michala Bureše si všimnu dalších prvků, které tvorbu audioknih provázejí.



Audioknihy a rozhlasové dramatizace

Před 2 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje audioknihu Dva proti Říši a rozhlasovou dramatizaci Bratři Karamazovi

 

Ve svém fejtónku Jak recenzovat, když nevidíme na písmenka načal Radek Hochmal téma obtížnosti interpretace mluvně interpretovaných knih. V dnešní dvojrecenzi se pokusím navázat vymezením literárního prostoru audioknih, který se dotýká a v mnohém prolíná s rozhlasovými dramatizacemi literárních děl. Zároveň bych chtěl poukázat na základní rozdíly mezi oběma způsoby ztvárnění literárního díla.