LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Stručný průvodce televizním bludištěm

Před 5 měsíci ·· Anna Štičková

Televize je zvláštní místo. Ta Česká obzvlášť. Nachází se na Kavčích horách (neboli Kavkách) ve třech velkých domech. Prvnímu objektu se říká Rohlík. Ano, podle tvaru. Té druhé budově se říká Vejškovka. Ano, podle výšky. Zpravodajští mazáci toto slovo používají pouze ve větě: „Na Vejškovce to zas zmastili.“ Jinak se o Vejškovce nemluví. Třetí je budova zpravodajství, kterou její obyvatelé nazývají Barákem.

V Baráku se dělá čtyřiadvacítka, sport, šestka, zahrandoúvékáčka. Možná ještě něco, ale to se pravděpodobně odehrává někde, kam moje kroky ještě nezamířily. Čtyřiadvacítka znamená, že se v baráku chystá vysílání kanálu ČT24. Tedy třeba večerní Události, dvanáctky – tedy události v poledne, taky Hyde Park Civilizace, Předpověď počasí nebo třeba Události, komentáře. Šestka je ranní vysílání České televize (to je to, co běží před Sama doma), úvékáčka jsou Události v kultuře, zahrando je redakce zahraničního zpravodajství a sport je překvapivě sport.

V Baráku je taky produkce (tam dají redaktorovi štáb), směna (tam nikdo nechce, a kdo tam už je, chce rychle pryč) a ARPA. ARPA je zvláštní redakce. Oficiálně se jmenuje Redakce plánování a analýz. Její smysl je však většině obyvatel Baráku skryt. Pravděpodobně proto, že její osazenstvo teprve plánuje, a ostatní nesmějí vědět co.

V Baráku je i DŘV, což je denní řízení výroby: tam voláte (i přesto, že je to ob jedny dveře), když potřebujete střižnu. DŘV obývají dřevačky, což jsou paní, které vám řeknou, že „dvacettrojky jsou volný“, což je od nich pěkné. Pokud jim ale chcete poděkovat osobně, jde to těžko – pravděpodobně je nikdy neuvidíte, a pokud je uvidíte, nebudete vědět, že je to ta hodná dřevačka, co vás přes telefon poslala na dvacettrojky. Dvacettrojky jsou jedna ze střižen. Ještě existují dvacetčtyřky, sedmnáctky a osmnáctky a taky šest á a šest bé. Jestli existují i střižny od ostatních čísel, nemám zdání. Barák je pro mě totiž pořád záhadou a nejspíš nikdy nebudu moct říct, že vím jistě, kam jdu. Jistá jsem si jenom cestou do studia, odkud se vysílají úvékáčka, a pak taky cestou do televizní kantýny.

Samostatnou a veledůležitou částí Baráku je velín, odkud se Baráku velí. Sedí tam směna a denní editoři a redaktoři a denní redaktoři zahraničí a denní počasáři a je tam malé studio a malá režie. Celé je to magické. Když jdete na velín, jdete do mozku samotného veřejnoprávního zpravodajství. A to už něco znamená. My, co sedíme mimo velín, tamtudy jen probíháme do namlouvárny, ale i tak na nás vždycky dýchne ta tajuplná atmosféra, kterou dotvářejí desítky obrazovek a hrstka vážně a soustředěně se tvářících lidí, kteří jistě vědí, co dělají.

Až se jednou do toho inspirativního prostředí vydáte, mám pro vás jedinou radu: Pozor na on-ér! V Baráku se nemůžete dopustit většího faux pas, než že vběhnete někam, kde jsou zrovna v éteru. Přivodí vám to jasný a nejméně desetiletý zákaz vstupu do České televize.

Teď už tedy víte, že v televizi je velín, produkce a DŘV. Taky víte, že Barák je plný sportu a kultury. A co to je a jak se tvoří repka, které si kromě redaktorovy babičky nikdo nevšimne, si povíme příště. A pamatujte: kdo nezabloudí v televizním bludišti, ten se už nikdy neztratí.