LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Dětské argumentační dovednosti

Před 2 lety ·· Anna Štičková

Výchova dětí není nic lehkého. Rodiče mají často pocit, že výchova je nevděčná činnost, která, pokud vůbec, přináší ovoce až po mnoha letech. Podobné pocity mají i učitelé a vychovatelé, ti ovšem ony plody většinou ani neuvidí, natož aby je sklízeli. Děti používají ve své komunikaci široké spektrum výmluv a argumentačních faulů. Pojďme si alespoň některé z nich představit – přesné pojmenování a názorný příklad z praxe snad leccos osvětlí.

Má prateta Hanka z Prahy je soudkyně a specializuje se na rodinné právo, takže často řeší svěření dětí do péče po rozvodu. Protože je dneska moderní zjistit též názor svěřovaného dítěte, mívá sezení s většími i menšími dětmi. Jeden sedmiletý chlapec se usadil v jejím křesle a teta začala s otázkami, do jaké chodí třídy, co má za kroužky a jestli ho baví fotbal. Chlapec zarytě mlčel, a když se ho zeptala, proč neodpovídá, argumentoval právnicky: „Nemůžu mluvit, dokud mě nepoučíte o mých právech!“ Na takové děti pozor, bývají chytré jako opice a snadno přelstí, aniž byste si všimli.

Moje sestřenice Lucka jednou trávila prázdniny u babičky na chalupě. Babička ji poslala pro svetr a použila vyděračskou metodu zvanou „Maminka“: „Lucko, běž si pro svetr, maminka říkala, že ho máš nosit, abys nenastydla.“ Lucka se ovšem nedala a okamžitě vrátila úder bagatelizačním argumentem: „No jo, maminka pořád něco povídá.“ Takový argument je bohužel použitelný na mnoho a mnoho situací a účinná obrana proti němu neexistuje, neboť dítě má v zásadě pravdu.

Výborným argumentem při obhajobě nekalé činnosti je i formulka: „Nevadí, máma …“ přičemž dítě libovolně variuje, co matka udělá. Malá raubířka Marcela byla vyzvána, aby nelezla do louží, protože bude špinavá. Její verze výše zmíněného argumentu zněla: „Nevadí, máma mi to pčepere.“ Hlásku r tehdy neuměla dokonale, ale její sdělení bylo zcela srozumitelné.

Studnicí chytrých, ale trochu nevděčných argumentů je i moje sestra Vali. Nedávno jí máma říká: „Přines tu němčinu, já tě z ní vyzkouším.“ Sestra protáhla pobouřeně obličej. Máma aby zachovala rovnováhu, svoje nervy a jako moderní rodič dala svému pubertálnímu dítěti i druhou možnost, řekla: „No dobře, tak to klidně nenos, já slovíčka umím a budu mít aspoň klidnej večer.“ Sestra se nenechala vyvést z míry a kontrovala: „No vidíš, tak já to nosit nebudu a budeme mít klidnej večer obě.“ Pro jeden klidný večer to stačilo. Druhý den ovšem přinesla z němčiny trojku a žádný klidný večer neměla. Tato argumentace je tedy pouze situační a obvykle nezabere na moc dlouho.

Zdrojem poučných situací jsou i zařízení, kam se dostanou děti, se kterými si už rodiče nevědí rady. V jednom takovém zařízení psaly písemku z přírodopisu a děti měly určit, zda napsané názvy označují zvíře, nebo rostlinu. Jetel plazivý značná část osazenstva v testu označila jako zvíře. Když se jich paní učitelka ptala proč, použili žáci argument vyvozovací: když je něco plazivý, tak to musí rozhodně být zvíře.

Když jedna slečna končila svůj výchovný pobyt v jiném takovém zařízení pro nevychované děti, prohlásila: „Já teda nevím jako, vy jste mě tady vůbec nepřevychovali. Vždyť já budu úplně stejná jako předtím!“ A to je argument, který mluví za vše. Je to jasné, milí rodiče, pedagogové a vychovatelé, stejně za naši prostořekost můžete jen a jen vy. Ale nebuďte smutní, všem dětem se to dřív nebo později vrátí na jejich vlastních potomcích.