Téma + réma = tréma?
Před 8 lety ·· Nicole Rebeka Snová
Dámy, pánové, chci učinit doznání. Trápí mě závažný problém. Rozumím až přespříliš tomu, co se mi možná ani nesnažíte sdělit. Vám se to bude zdát malicherné, v horším případě mě nařknete z toho, že záměrně přeháním, aby bylo o čem psát, respektive abych se mohla nade všechny povyšovat, že oplývám schopností, kterou se vyznačuje jen hrstka vyvolených.
Snad vás ukonejším slibem, že dočtete-li tento fejtónek do konce, sami se naučíte nacházet v řeči svých blízkých zákruty a zádrhele, které – přestože značně zavánějí psychologizováním – jsou úzce spjaty s elementární větnou strukturou. Ale varování! Jakmile jednou porozumíte principu, jejž se vám nyní chystám stručně osvětlit, už nikdy nedojdete klidu. I na smrtelné posteli budete donekonečna omílat věty, které se vám bůhvíproč kdysi – před mnoha a mnoha lety – zaryly do paměti, a budete za nimi tušit navždy skryté významy. Budete je toužit rozklíčovat a pokaždé, když už se budete blížit ke kořenu výpovědi, zase váš postup překazí nějaká zbloudilá předložka nebo citoslovce. Předem upozorňuji, že všechny následující příklady jsou čistě ilustrativní, a pokud se v nich někdo poznává, je to pouze nepříjemná shoda náhod.
Čeština se vyznačuje volným, tzv. flexibilním slovosledem. Na rozdíl od jazyků se slovosledem pevným (angličtina, němčina aj.) si tedy můžeme hrát s postavením jednotlivých větných členů a měnit tak význam celé výpovědi. Věta „Kup mi v knihkupectví knížku“ vyjadřuje něco docela jiného než věta „Kup mi knížku v knihkupectví“, ale míjí se také se smyslem vět „V knihkupectví mi kup knížku“ nebo „Knížku mi kup v knihkupectví“. Vtipné na tom je, že změna významu nezávisí na znalosti kontextu ani postoje mluvčího. Pro správné porozumění výpovědi je zásadní až to, které slovo nacházíme na konci věty, tedy v pozici jádra výpovědi. Zde se koncentruje veškerý význam, jaký do sdělení vkládáme. V prvním příkladu je dotyčný vyzván, aby koupil knížku, zatímco ve druhém, aby tak učinil v knihkupectví.
Když však upravíme začátek věty, zasadíme výpověď do zcela nového kontextu. Ve třetím příkladu se dotyčnému připomíná, co má koupit v knihkupectví, zatímco ve čtvrtém je instruován, kde má pořídit knihu. Ano, nyní mě nařknete z banálnosti. Jenže zkuste si znovu přečíst některé sms zprávy, které dostáváte od svých kolegů. Všimli jste si, jak často začínají zájmenem „já“? Např. „Já byl ráno úplně nadranc“ nebo „Já se na to vykašlu“. Až bychom si pomysleli, že jsme národ sebevynášejících egoistů, kteří namísto nezúčastněného „Vykašlu se na to“ všude cpou své jáství. U tohoto typu výpovědi ještě můžeme svést vinu na západní popkulturu, kdy především vliv angličtiny zapříčiňuje, že svůj slovosled uměle upevňujeme. Ano, obrozenci, je načase opět táhnout do boje!
Neomluvitelný je ovšem výrok: „Ani s jednou z vás bych chodit nemohl!“ Z této věty sebestřednost přímo čiší, protože zatímco kontext tu vytvářejí nebohé odmítnuté slečny, v ohnisku výpovědi stojí její autor v singuláru. Čtete-li pozorně větu „Myslel jsem, že my dva kamarádi jsme“, dovtípíte se, že kamarádství už nebude trvat dlouho. Když naproti tomu na svou adresu uslyšíte „Jsi sluníčko, víš to?“ –, je zřejmé, že dotyčnému opravdu záleží na tom, abyste „to“ věděl/a.
Mezi takové ty věty, na které nikdy nezapomenete, patří i zdánlivě ledabylé „Bohužel dnes večer už něco mám“. V první chvíli vás napadne, že by bylo přirozenější napsat „Dnes večer už bohužel něco mám“ nebo „Něco už bohužel dnes večer mám“. Pak si řeknete, že se vám odesílatel patrně pokouší něco naznačit. A to už jste padli do tenat zkoumání slovosledu.
Na závěr vás však musím upozornit, že tato metoda není aplikovatelná na leváky, zejména pak na ty přeučené, kterých je naneštěstí většina. Naše schopnost správného utváření i porozumění slovosledu se totiž do značné míry odvíjí od toho, že jsme zvyklí myslet zleva doprava, což je myšlení přirozené těm, kteří v jednání preferují pravou ruku. A tak zatímco pravákům je slovosled šit na míru, leváci si jej musí dodatečně přizpůsobovat. Nepomůže ale, když si jejich věty vnitřně přeformulujte. Na leváky budete muset vyzrát jiným způsobem.