LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Nicole Rebeka Snová


Predátorské konference

Před měsícem v kategorii Moje řeč

V posledním roce jsem se zúčastnila většího (rozuměj nadměrného) množství konferencí, a protože nechci nikoho urazit, pomlčím o jejich názvech i tematickém zaměření. Popravdě jsem si až donedávna naivně myslela, že se predátorství týká jen pseudoodborných periodik a že heslo „kvantita nad kvalitou“ nezasahuje do akademických diskusí. Avšak ani konference se nevyhnou fraškovitosti – bohužel. Jestliže si nyní spojujeme rozpad Rakouska-Uherska s kafkovsky nepřehledným byrokratickým aparátem, nás si příští generace zapamatují podle groteskního a absurdního počínání ve vědecké sféře.


Cizinci mezi námi

Před 4 měsíci v kategorii Moje řeč

O leváky a jejich specifické jazykové projevy se zajímám od střední školy. Mé spolužačce Borce tehdy diagnostikovali schizofrenii (nebo to o sobě aspoň hrdě prohlašovala) a já se jejím přičiněním stala vegetariánkou. Navázaly jsme spolu atypický druh přátelství, kterému jsem sama příliš nerozuměla.


Téma + réma = tréma?

Před 6 měsíci v kategorii Moje řeč

Dámy, pánové, chci učinit doznání. Trápí mě závažný problém. Rozumím až přespříliš tomu, co se mi možná ani nesnažíte sdělit. Vám se to bude zdát malicherné, v horším případě mě nařknete z toho, že záměrně přeháním, aby bylo o čem psát, respektive abych se mohla nade všechny povyšovat, že oplývám schopností, kterou se vyznačuje jen hrstka vyvolených.


Jakpak ti říkají?

Před 7 měsíci v kategorii Moje řeč

Genderové škatulkování mi zpravidla působí žaludeční křeče, nicméně musím přiznat, že v životě většiny žen existuje období, kdy pro ně začnou hrát nepřiměřenou roli jména. Jejich dětí. Přesněji řečeno těch potenciálních. A vůbec přitom nezáleží na tom, mají-li partnera, či nikoli. Alespoň tu není nikdo, kdo by jim jejich volbu vyvrátil, že? A ony zatím získají čas se v ní utvrdit.


Když myslíš

Před 11 měsíci v kategorii Moje řeč

Vždy jsem milovala muže, jejichž veřejný projev byl v citelném rozporu s jejich vnitřním vesmírem. Scénář byl povětšinou stejný: pocházeli z uznávaných rodin, ale z domova měli zakázáno se ke svému rodovému jménu hlásit, pak se jednoho dne prokecli a propukl skandál. Nebo se narodili do zcela obyčejných rodin, ale časem se vypracovali do postavení, které jim ostatní mohli závidět. Anebo byli jako kluci přehlíženi, pak zničehonic vyrostli a zkrásněli a holky se kolem nich začaly točit v nevídané intenzitě.


Řečové poruchy

Před rokem v kategorii Moje řeč

Každého jednou za čas potká ta melancholická nálada, kdy s odporem přistupuje ke všemu, co jen vzdáleně připomíná život. Někdo si postěžuje v krátkém statusu na Facebooku: „Padla na mě depka“ nebo „Jsem v depresi. Nějaký rychlý a účinný zlepšovák?“ Hned se na vás sesype lavina: všichni vám zničehonic kondolují, nabízejí záchranné rámě, nebo se dokonce pokoušejí na té vaší depresi přiživit svoji vlastní.


Academia na rozcestí, Litera na scestí

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Ženy na rozcestí od Blanky Jedličkové
 

Musím se vážně ptát, co se stalo se současnou literární scénou – alespoň tou částí, kterou reflektuje každoroční udílení cen v režii občanského sdružení Litera. Na oficiálních stránkách soutěže se dozvídáme, že „nejdůležitějším úkolem výročních knižních cen Magnesia Litera je propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy“. Dále se zde velkodušně uvádí, že cílem je „pomoci těm, kteří se o knihy zajímají, aby se zorientovali v současné početné knižní produkci“. Publikace Blanky Jedličkové Ženy na rozcestí však potvrzuje, že se tomuto původnímu záměru Magnesia Litera hodně vzdálila.


Tři představení

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí, 2015.
 


Rychlotest: Jste sluníčko, nebo konvička?

Před rokem v kategorii Moje řeč

Přednedávnem jsem učinila tu osudnou chybu, že jsem se v rámci jedné internetové diskuse zastala českých dobrovolníků mířících na ostrov Lesbos. Za svůj neuvážený čin jsem si vysloužila přezdívku sluníčko. „Pořád lepší než konvička,“ těšila mě kamarádka, a protože mi bylo trapné se ptát, upřímně jsem se zamyslela, jakou obě metafory vykazují souvislost. Že by snad, když svítí sluníčko, měla konvička mnohem více práce se zaléváním? Možná proto se na sluníčko zlobí a možná proto se cele upíná k bouři – s blesky a přívalovým deštěm. Či snad vlnou? Ale taková přírodní pohroma by přece konvičku připravila o práci! Docela jako Schrödingerův imigrant: Na jednu stranu by vám pomohl od každodenní dřiny, na druhou zneužil všechna vaše práva. A dcery.


Bez domova, zato s hitem:
tři sta knih prodáno ještě před vydáním

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje Příběhy (z) ulice Petra Freimanna
 

Jelikož nedávná kampaň na crowdfundingovém portále Hithit slavila úspěch, může vás již brzy na ulici zastavit člověk s překvapivou nabídkou: „Kupte si knihu o mém životě!“ A vzápětí dodá: „Koupí přispějete takovým chudákům, jako jsem já. A větším. Podívejte se dovnitř a přesvědčte se sami.“ Když se vzápětí pustíte do četby, dozvíte se tři velké pravdy: Lidé bez domova trpí. Sociální pracovníci trpí. A je naší povinností nezavírat před tím oči.


Pokročilí studenti ulice

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Petr Freimann: Příběhy (z) ulice, vyjde 2016.