Rychlotest: Jste sluníčko, nebo konvička?
Před 9 lety ·· Nicole Rebeka Snová
Přednedávnem jsem učinila tu osudnou chybu, že jsem se v rámci jedné internetové diskuse zastala českých dobrovolníků mířících na ostrov Lesbos. Za svůj neuvážený čin jsem si vysloužila přezdívku sluníčko. „Pořád lepší než konvička,“ těšila mě kamarádka, a protože mi bylo trapné se ptát, upřímně jsem se zamyslela, jakou obě metafory vykazují souvislost. Že by snad, když svítí sluníčko, měla konvička mnohem více práce se zaléváním? Možná proto se na sluníčko zlobí a možná proto se cele upíná k bouři – s blesky a přívalovým deštěm. Či snad vlnou? Ale taková přírodní pohroma by přece konvičku připravila o práci! Docela jako Schrödingerův imigrant: Na jednu stranu by vám pomohl od každodenní dřiny, na druhou zneužil všechna vaše práva. A dcery.
Asi nepřekvapí, že dříve nevinné označení pro někoho, kdo „se stěhuje z jiné země“ (viz Akademický slovník cizích slov), získalo vlivem událostí několika posledních měsíců mnohé negativní, ne-li hanlivé konotace. Do migrantů si nadávají už i děti na základních školách, když chtějí vyjádřit, že si někdo přilepšil na úkor někoho jiného, a proto hrozí, že „migrant“ časem nahradí standardně užívané „práskač“. O jeho nové jazykové funkci svědčí mimo jiné fakt, že frekvence užití slova migrant převyšuje běžný průměr na webových stránkách Bloku proti Islámu a ve vysílání TV Nova, zatímco ČT1 a studentské spolky Univerzity Karlovy raději volí smířlivější pojmenování uprchlík. Avšak pozor, Filda je prorostlá všelijakými podvratnými živly, láskaři počínaje a humanisty konče – slušného Čecha abyste mezi nimi pohledali. Jenže nebezpečno není jen na akademické půdě, dnes už je, lidově řečeno, o hubu pozvat milou do kavárny nebo se po městě procházet v červených trenclích. To by vás české matky hnaly, jak svými naivními ideály kazíte mládež!
A tak zatímco v kavárnách debatují falešní intelektuálové a ještě falešnější hipsteři, kteří namísto toho, aby se chopili kladiva, dlouze hloubají nad módními politickými tématy, dobří vlastenci se stahují například do žižkovské hospody Excalibur. Zmatek ovšem narůstá, když náckové, jak levičáci tyto ochránce typicky českých hodnot nazývají, začnou tvrdit ve shodě s Černochem, že Česká republika není xenofobní ani extremistická a že bojujeme proti obrovské invazi. Pak se všichni svorně zvednou a jdou si k pódiu poslechnout Ortel.
Naproti tomu fašizující Čecháčci nejsou s to pochopit, že Tibet – podobně jako Československo v osmašedesátém – byl roku 1950 Číňany osvobozen, a čínské vlajky tak nad Hradem zavlály zcela oprávněně. Chtějí-li si tito politováníhodní spoluobčané také zajít na jedno, musí se uchýlit na Kliniku, která s otevřenou náručí poskytuje azyl všem alternativcům. Na Klinice je obslouží spolu s dalšími havloidními smažkami extrémně živorodí a radikálně tolerantní zombíci, obecně známí jako vegani. Dopouští se zde všemožných zvěrstev, které jednou nabírají podoby death metalového koncertu, podruhé odpoledního dětského programu. Kdo si nedá bedlivý pozor, z toho učiní sympatizanta, nebo hůř – dobrovolníka! Ten jen napomáhá ke zhoršování výmluvně bezobsažné krize, zato aktivisty rovnou střílet kalašnikovem. Vždyť je to jedno, beztak jsou všichni teroristi. Jen ten popelníček na Klinice nenajdete, ve všech místnostech vyjma jedné platí přísný zákaz kouření. Nedivme se pak, že Klinika není po chuti těm, kteří holdují tlačenkám a jitrnicím a jimž osobní lékař naordinoval ne víc než jednu krabičku cigaret denně.
Na Lesbu mezitím dál mladé a silné muže balí do stříbra, zatímco jejich úspěšnější kumpáni s dětmi jako štíty atakují Evropu. A přestože počasí je aprílové, již teď můžeme s jistotou říct, že se blýská na zvláštní časy – alespoň tomu napovídá fakt, že náš prezident přichází s konvičkou a otevřenou náručí k čínskému stromečku, zatímco sluníčka před Hradem hlídají policajti se sapíky a antony.