LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Jakpak ti říkají?

Před rokem ·· Nicole Rebeka Snová

Genderové škatulkování mi zpravidla působí žaludeční křeče, nicméně musím přiznat, že v životě většiny žen existuje období, kdy pro ně začnou hrát nepřiměřenou roli jména. Jejich dětí. Přesněji řečeno těch potenciálních. A vůbec přitom nezáleží na tom, mají-li partnera, či nikoli. Alespoň tu není nikdo, kdo by jim jejich volbu vyvrátil, že? A ony zatím získají čas se v ní utvrdit.

Takto postižené slečny se zhusta stanou oběťmi různých pochybných serverů, které se zaklínají frázemi typu „To nejlepší jméno pro vaše dítě“ a „Co znamená jméno vašeho miminka?“, a vůbec se přitom nepozastaví nad tím, že na ně stránky mluví v přítomném, nikoli budoucím čase. Ty odvážnější se nenápadně přeptají lidí ve svém okolí, co v nich jednotlivá jména evokují. Předpokládají, že si jejich známí vzpomenou na své oblíbené filmové nebo literární hrdiny. A skutečně se dozvědí, že Rebeka asociuje popové zpěvačky a herečky mládeži nepřístupných filmů. Jméno Nikol naproti tomu napovídá, že jeho nositelka je studentkou zemědělské fakulty a vystřídala již nejméně pět partnerů. Jaké štěstí, že se Nikol ani Rebeka ještě nenarodily!

Jenže se nabízejí i horší varianty. A nemluvíme pouze o malých Kamilkách a Robertcích. Nejrůznější představy může vyvolávat také Anna, Marie, Dorota, Emil, Jakub, Matěj, Jan nebo Lojza. Mnohá jména totiž v průběhu času přijala zcela novou funkci a označují se jimi osoby hloupé (Andula, Mařka), nebo přinejmenším mírně zaostalé (Eman). Ve Slovníku nespisovné češtiny se dočteme, že tato jména byla velmi rozšířena mezi prostým venkovským lidem, a proto často nesou tyto nelichotivé konotace. Dorotky těch hloupostí musely tropit o poznání více, protože se napříč časem ustálilo slovní spojení „dělat dorotu“, tedy střídat partnery. Z některých Mařen se v důsledku sociální (r​)evoluce staly máničky a dnešní mládež namísto toho, aby mařenu nosila, ji raději rovnou začala hulit.

Další jména nalezla své uplatnění v mluvě zájmových skupin, jejichž členové se stranili většinové společnosti, ať již dobrovolně, nebo z donucení. Křestní jména tak mnohdy odkazovala ke skutečnostem mimo zákon a dobré mravy. Nutno říct, že někdy velmi fundovaně. Kdejaká přítelkyně či manželka vystupovala pod jménem Žofka. Barbora skrývala almaru, Kliment klíč a Oskar pecen. V případě, že byste si chtěli na cele zamknout chleba do skříňky, pronesli byste: „Až potkám Klimenta, kydnu Oskara do Barbory.“ Zato mouka figurovala v hantýrce vždy pod jménem Běla. O zářivém Albertovi, jasné Klárce a polední Líze se říkávalo, že pěkně hřejí – ale nesmělo být zataženo. Světští si dávali obzvláštní pozor na Benjamínky – neměli však na mysli své nejmladší sourozence, nýbrž četníky. Počáteční písmena německého kühl a italského fame a sete inspirovala k přeznačení vznešeně znějících jmen Fabián, Kilián a Sebastián na hlad, zimu a žízeň.

Ale i jiná jména stojí za zvážení, alespoň z pragmatického hlediska. Když byla moje babička maličká, volali na ni tak dlouho „Zorko!“, až se jednoho dne identifikovala s krabičkou cigaret. Už je nikdy nedala z ruky a v krásných osmaosmdesáti letech kouří osm cigaret denně. A protože pod číslem 888 přebývá Ježíš Kristus, můžeme bez rozpaků prohlásit, že jí tabákový kouř zajistil život věčný. Není úplně vhodné pojmenovávat dcery po alkoholických nápojích, i když – Gabriela bude mít v pubertě zajištěnou nezdolnou popularitu, protože na gábinu čili Gambrinus bude chtít po škole zajít každý její spolužák. Do Jarmilek se naproti tomu budou zaručeně všichni obouvat. S Matyldou si nejvíc užijí rafťáci. Richard v medicínském prostředí platí za bohatého pacienta a o Aloisovi se hovoří v souvislosti s nevydařenou operací slepého střeva. U Dany lze jen doufat, že neotěhotní. Bezesporu nejhůř ze všech ovšem dopadne Kateřina ve všech svých mutacích (Káča, Kačka, Kačena…). Žádná z nás by asi nechtěla žít s vědomím, že se o jméno dělí s hloupou dívkou, motorovým vlakem, pokladnou, šroubovákem, oběživem, psychiatrickou léčebnou, nosem a ženskými intimními partiemi.

Kateřinky, Barborky, Andulky, Honzové… a jejich maminky, nesmutněte! Neplatí Plautovo „Nomen atque omen“, jméno – na rozdíl od šatů – člověka nedělá. Váže-li se ke jménu vašeho dítěte nějaký negativní přívlastek, je tomu jen a jen dobře, protože takové jméno nabývá podoby všudypřítomného varovného signálu. Můj spolužák Prokop Zbořil si vždycky dával sakra majzla, aby nic neprokopl ani nezbořil.