Tělocvik online
Před 3 lety ·· Kamila Míková
Matouš má online problémy s tělocvikářem. Táhne se to už z doby před covidem. Kluci ze šesté, posléze sedmé B byli na tělocvikáře drzí a on si asi před rokem a půl pozval do školy „otce“, vysloveně řekl, že chce mluvit s otci, a ne s matkami. Nicméně za Matouše jsem tam stejně šla já.
Když mě tělocvikář (přibližně mého věku) spatřil, zajiskřilo mu v očích a pousmál se. Okamžitě jsem pochopila, že tenhle chlápek má rád ženy, a začala se taky přiblble usmívat. „Roztomilý primitiv,“ říkám si s uspokojením, intelektuály jsem nikdy balit neuměla, ale tyhle typy na mě vždycky letěly. Střídavě se na mě usmíval a střídavě zuřil na ty kluky. Pochopila jsem, proč chtěl mluvit s otci – asi o sobě ví, že jak vidí ženu, zapomene být patřičně naštvaný. V podstatě říkal, že si nemůže to drzé chování nechat líbit, a trochu vyhrožoval dvojkou z chování. Matouš sice nic drzého neříkal, jen se tomu všemu smál, ale to stačilo. Nakonec tělocvikář podlehl mému kouzlu a svěřil se: „Já jsem samozřejmě taky měl dvojku z chování, ale to těm klukům nemůžu říct!“ Byl to takový ten typ bývalého grázla. Na kluky řve a oni ho nesnášejí. Doma jsem řekla Matoušovi, že tělocvikář je sympaťák a ať ho nedráždí.
Když propukl covid, tak se tělocvik dlouho neřešil, v jarním pololetí vůbec. Po letních prázdninách, když se zas zavřely školy, napsal ten chlap třináctiletým klukům, aby si doma běhali, měřili si časy, dávali to do tabulky a posílali mu to. Všichni se na to vykašlali. Před Vánoci byly děti asi týden ve škole a tělocvikář (tělocvik byl kvůli covidu zakázaný) na ně dvě hodiny řval, proč mu neudělali tu tabulku. „Ty! Ty! A ty taky!“ křičel a ukazoval na žáky. „Schválně mě provokujete!“ Kluci se – jak jinak – zalykali smíchy. Na začátku ledna Matoušovi napsal, že mu dá z tělocviku dvojku, a že jestli chce jedničku, ať si zapne krokoměr a každý den ujde 10 000 kroků. Copak můžu třinácti- nebo čtrnáctiletého kluka nechat, aby v zimě chodil sám sedm kilometrů v okolí bydliště? Nebo si tělocvikář myslí, že budu s Matoušem chodit já? Matoušovi na té známce záleželo, chtěl mít pěkný prospěch, protože se hlásí na šestileté gymnázium. Přišel na to, že krokoměr funguje, i když s ním mává ze strany na stranu. Tak si takhle namával kroky a nahlásil to tělocvikářovi. Ale ten řekl, že chce mobil vidět osobně a ať mu ho Matouš přinese ukázat do školy. Matouš byl zrovna se svou starší sestrou u nějakých známých na horách, kde sportoval, nemohl tedy do školy přijít, kromě toho prohlásil, že se tělocvikáře bojí. Tak mu nic nedonesl a dostal na vysvědčení dvojku z tělocviku, ačkoliv je fyzicky docela zdatný, pohyb má rád a z doby, kdy byla škola otevřená, tam měl jedničky.
V dalším pololetí však vedení školy rozhodlo, že žáci budou mít tělocvik online. Přibyla jim tak další hodina u počítače. Tělocvikář se s nimi spojil a řekl jim, že si všichni mají do svých chytrých telefonů stáhnout nějakou aplikaci, která bude sledovat, jak se hýbají. Děti se mezi sebou domluvily, že všechny řeknou, že jim to stáhnout nejde. Načež přišel e-mail od třídní učitelky, aby rodiče napsali, když si děti nebudou moct tu aplikaci stáhnout.
Dopadlo to tak, že vejdu do pokoje a z obrazovky promlouvá tělocvikář: „Mám informace, že když máváte mobilem, zaznamená se vám v aplikaci nějaký pohyb, tak to ne!“
„Pane učiteli, já si tu aplikaci nechal zapnutou a jel jsem někam autem a mně tam naskákalo, že jsem se hrozně moc pohyboval!“
„To je dobře, že ses přiznal!“ pochvaluje si rozšafně tělocvikář.
Vidím, že když ho děti nevidí naživo, není takový důvod se chechtat. Pro komunikaci s tělocvikářem je tělocvik online zcela ideální!