LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Kamila Míková


Ne dokument – pozoruhodný životní příběh!

Před 3 měsíci v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje výbor rozhovorů z Revolver Revue
 

Revolver Revue vydala výbor z rozhovorů, které v ní nebo v Kritické příloze RR vyšly za třicet let existence časopisu. Řada dotazovaných je již po smrti, přes sedm set padesát stran textu však netvoří jen dokument doby. Ve sledu zpovědí se umělci, kunsthistorici či jiní kulturní pracovníci stávají literárními postavami, které mají cosi společného: především pozoruhodný příběh člověka, který ve své činnosti usiluje být sám sebou navzdory mnohdy nepříznivým podmínkám. Jan Lopatka v jednom z prvních rozhovorů vysvětluje rozdíl mezi outsiderem a solitérem. A slovo solitér se v knize objevuje jako charakteristika dotazovaných často.


Dělali jsme si své
S Miloslavem Chlupáčem hovoří Viktor Karlík

Před 3 měsíci v kategorii Dobrá pasáž

Terezie Pokorná a Edita Onuferová (eds.): RR rozhovory, 2016.
 


Svítit baterkou do noci

Před 5 měsíci v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Jména příběhu od Marka Vajchra
 

Asi první, nad čím začnete přemítat při četbě knihy Marka Vajchra Jména příběhu, je otázka, k jakému žánru ji přiřadit. Mohutné dílo o 480 stranách doprovázejí poznámky a obrazové přílohy o celkovém rozsahu téměř 150 stran. Je zjevné, že vznik knihy prošpikované odkazy předcházelo důkladné studium kunsthistorické a pramenné, v archivech a matrikách. Je to však skutečně text odborný? Přístup k dokumentům se totiž jeví jako beletristický. Autor si s tím, co prozkoumal, hraje. Vypadá to tak, že důkladné bádání je zkrátka autorův koníček a před „seriózním“ vědeckým zhodnocením dává přednost fantazii. Píše si všem vědcům navzdory poněkud marnotratně o tom, co ho baví, prostě jen tak pro radost.


Zázrak v Chříči

Před 5 měsíci v kategorii Dobrá pasáž

Marek Vajchr: Jména příběhu, 2016.
 


Čtenář je jinde

Před 9 měsíci v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje román Milana Kundery Život je jinde
 

Kunderův román Život je jinde, který vychází v Česku poprvé téměř padesát let po svém vzniku, nenabízí celistvý pohled na předválečnou, válečnou ani poválečnou českou realitu. Sleduje úzce vymezený život svých dvou zkarikovaných hrdinů. Jaromil se vyvíjí od rozmazlovaného egoistického chlapečka po mladíka, který nejvíc na světě lpí na své mužnosti, především sexuálně potvrzené. Jeho matka se ve své opičí lásce k synovi projevuje až patologicky.


Jaromile, proboha, co je slečně?

Před 9 měsíci v kategorii Dobrá pasáž

Milan Kundera: Život je jinde, 2016.
 


Běs ve mně si to přál

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje román Daniely Hodrové Točité věty – knihu roku letošní Magnesie Litery

 

Román Točité věty do značné míry překračuje hranice fikce. Fikce, literární představa, tu přítomna je, a to ve velké míře, jde však ruku v ruce s žánrem životopisným a – téměř by se dalo říci – literárněvědným pojednáním (to patří k autorčině profesi).


Smyčka vět, kterou si samy splétáme

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Daniela Hodrová: Točité věty, 2015.


Smutný klaun francouzské literatury

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Prasklej Sklenička od Alaina Mabanckoua
 

Po staletí pěstěnou francouzskou literaturu vždy obohacovali i umělci rebelové o dravější proud, okysličený nižšími sociálními vrstvami a jejich mluvou. Dnes je Francie multikulturní země a mezi francouzsky píšící spisovatele patří již dávno řada autorů původem z bývalých kolonií. Ti nyní vnášejí do francouzské literatury nové, překvapivé prvky.


Talentované cik-cak močení

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Alain Mabanckou: Prasklej Sklenička, 2015.
 


Utopie jako humor
(a anotace jako utopie)

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Jak být chudým od George Mikese
 

George Mikes (1912–1987) byl vystudovaný právník a maďarský novinář, narozený ještě za Rakouska‑Uherska. Před druhou světovou válkou se pracovně dostal do Londýna a už tam zůstal – přes deset let pracoval v maďarském vysílání BBC, později žil jako novinář a spisovatel na volné noze. Napsal přes třicet knih, převážně humoristických.


„Mohl byste mi dát tu gumičku, prosím?“

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

George Mikes: Jak být chudým, 2015.
 


Užijte si tu popisnou nekrochemickou lyriku, laskavá čtenářko

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Jiří Sádlo: Praha a Brno, 2015.
 


Lyrik městské periferie

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Praha a Brno od Jiřího Sádla
 

Znáte ten pocit zmaru a blízkosti zániku, když vyjedete z víceméně udržovaného centra Prahy na periferii? Už vás někdy napadlo s potěšením si prohlížet na chodníku či v parku nebo kdekoliv v Praze (třeba na rohu Klementina) psí (a možná i lidské) exkrementy nejrůznějších tvarů? Navštěvujete v noci nonstopy a sledujete hráče u automatů? Všímáte si bezdomovců a notorických opilců? Zkusili jste se někdy procházet po pražském předměstí – například ladem ležících pozemcích v blízkosti obludné spalovny Malešice – a podrobně zkoumat odpadky a zdegenerovanou květenu? Zamrazilo vás někdy při pomyšlení, že toto město zcela zanikne? Jiřímu Sádlovi z té představy mráz po zádech neběhá.


Které plavky to byly?

Před rokem v kategorii Všechny články

Literární bašta recenzuje román Urbo Kune od Miloše Urbana
 

„Tak si to představ, Mařenko,“ povídám v sobotu po obědě dceři, „já mám napsat recenzi na tuhle knížku Miloše Urbana, jmenuje se to Urbo Kune. Představ si – je to sci-fi!“ – „No fuj,“ řekla Mařenka s pusou plnou pomeranče. „No právě – já sci-fi nesnáším. Ale představ si, o co jde: Urban to psal na zakázku, navezli ho do toho jiný lidi, aby tohle Urbo Kune napsal.“ – „A proč to dělal?“ – „Asi jim chtěl vyhovět, možná ho to lákalo. Urbo Kune znamená esperantsky ,společné městoʻ. Někde u Zbraslavi je kamenolom, hrozně dlouho se tam těží kámen a ještě dlouho se těžit bude. A co pak s tou dírou v zemi? A tak to zadali studentům architektury a výtvarnýho umění tady v Praze a taky v Bratislavě a ti studenti vytvořili projekt obrovskýho města-domu, co by v tý Zbraslavi měl stát a jakoby kopírovat ty kopce, který už tam nejsou.