LITERÁRNÍ BAŠTA

Kniha popisuje těžké začátky mladé rodiny se třemi dětmi na začátku padesátých let, kdy Ladislav Dvořák nenašel jinou práci než ve vyčerpávající dělnické profesi a jeho žena, přeučená na zdravotnici, zůstala doma s dětmi. Oba manželé však byli nesmírně společenští. Jejich naprosto nevyhovující byt se nacházel na skvělém místě – ve Skořepce na Starém Městě v podkroví domu U Medvídků – a byl cílem mnoha literárních přátel stejného smýšlení. Na návštěvu chodili Petr Kopta, Emanuel Frynta, Ladislav Novák, Jiří Kolář, Josef Hiršal, Miloslav Žilina, Jan Zábrana, Vladimír Kafka, Zdeněk Urbánek a mnoho dalších. Nejbližší přítelkyní ještě z gymnázia byla Věře Dvořákové Anna, sestra básníka Františka Hrubína. Další kamarádkou byla Olga Havlová – seznámily se v Divadle Na Zábradlí, kde i Věra Dvořáková krátce pracovala jako uvaděčka.

Kniha vzpomínek zachycuje, jak se z Věry stala překladatelka z francouzštiny: jako matka tří dětí s nimi chtěla zůstat co nejdéle doma. Nabídka překládat přišla od přátel původně pro jejího muže Ladislava, který však o překládání nestál, záleželo mu na vlastní tvorbě a po únavném zaměstnání mu nezbývalo mnoho času a sil. Jak už to v těch letech bylo běžné, do Francie se Věra dostala poprvé (a na dlouho naposled) až v roce 1969 – překladatelskou stáž v Paříži využila k nákupu slovníků.

Kdo by očekával, že se při četbě těchto pamětí dozví nějaké intimní podrobnosti ze životů širokého okruhu zajímavých přátel, byl by zklamán. Věra Dvořáková zachovává diskrétnost a je zřejmé, že mnohé soukromé okolnosti si nechává pro sebe. Popisuje události, které se týkají především její rodiny, osudy přátel zmiňuje jen v souvislosti s ní, spíše mimochodem. S odstupem mnoha let je autorka místy přísná k sobě a spíše tolerantní k ostatním. Popisuje i svoje kratičké poblouznění komunismem z doby ještě předúnorové – její členství ve straně trvalo necelý rok. Pochopení má i pro členy prověrkové komise, kteří ji vyhodili ze studia – i oni po letech prohlédli. Dvořáková je kritická ke svým překladatelským začátkům i k tomu, jak v průběhu života těžce zvládala některé vypjaté situace.

Zajímavá je pasáž kolem vzniku Charty 77: „Několik dní před Vánoci roku 76 u nás jednou odpoledne zazvonil Zdeněk Urbánek. Otevřel mu Láďa, byl už z práce doma, a zamířili spolu jaksi neobvykle rychle rovnou do pokoje, který měl Láďa přes den jako pracovnu. Neřekli si ani o kávu, ani mě nepřizvali jako jindy, abych si k nim přisedla. Myslela jsem si, že jde o nějakou Zdeňkovu soukromou záležitost – nejspíš ,srdečníʻ –, a tak jsem je nechtěla rušit a čekala jsem, až skončí rokování a dojde na tu kávu. Ale Zdeněk se po chvilce objevil v předsíni už zase v kabátě, zavolal na mne do kuchyně jen ,Ahojʻ a rychle odcházel. Láďa mi pak řekl, že Zdeněk přišel s textem, který zřejmě sepsal Havel nebo Havel s Kohoutem, a je to petice (…).“ Je zřejmé, že intelektuální přátelé vesměs přicházeli do domácnosti Dvořákových za jejím manželem básníkem, ale paní Věra si v průběhu let vybudovala v této společnosti postavení uznávané osobnosti. Její přátelství s Olgou přivedlo Dvořákovy do širšího okruhu Havlových. Po smrti svého muže se Věra Dvořáková aktivně účastnila vydávání samizdatového časopisu O divadle – redakce se scházela právě u Havlových. Zúčastnila se i studentské manifestace 17. listopadu 1989 a pomáhala svými překladatelskými i písařskými silami čerstvě založenému Občanskému fóru v Laterně magice. I po převratu pak dostávala pozvání na Hrad či na různé oslavy pro přátele z disentu. Na začátku devadesátých let pravidelně přispívala do Literárních novin.

Věra Dvořáková se asi necítila jako „emancipovaná žena“. Byla manželkou katolického básníka původem z malé vísky na Vysočině. Sama pocházela z velmi skromných poměrů, měla například podvědomý odpor k honosné vinohradské čtvrti v Praze a jejím obyvatelům. O pamětech Věry Dvořákové však platí, že je napsala dáma – inteligentní, neokázalá, tolerantní a svým způsobem prostá. O jejím díle svědčí rozsáhlá (převážně překladatelská, ale i původní) bibliografie na konci knihy, kterou sestavili Kateřina Kovaříková, Andrea Pišanová, Leona Špetová a Michael Špirit.