Vetřelec bonus
Před 4 lety ·· Daniela Iwashita
„Vážená paní Hodná,
vážím si toho, že společně s námi pomáháte těm nejpotřebnějším lidem. Jako poděkování za Vaši podporu naší sbírky mám pro Vás nabídku slevy na roční předplatné týdeníku Úcta. Za jedno vydání Úcty zaplatíte 30 Kč místo obvyklých 45 Kč na stánku a zároveň budete mít možnost neomezeného čtení na webu…“
Paní Hodná dostala takovýto nevyžádaný e-mail od humanitární organizace Člověk v maléru poprvé. Podepsané pracovnici „oddělení péče o dárce“ ihned napsala, že o zlevněnou Úctu zájem nemá a že od Člověka v maléru, jehož práce si váží, podobná obchodní sdělení neočekává ani je nechce dostávat.
Po několika týdnech jí přišla dlouhá asertivní odpověď pečovatelky o dárce:
„… nejsme schopni oddělovat typy zasílaných zpráv. V tuto chvíli tedy můžeme buď zasílat veškeré maily (s občasnou nabídkou slevy), nebo žádné. Je mi líto, že Vám nemohu vyjít vstříc. U nabídky slev to však většinou píšeme rovnou do předmětu, tak lze tyto maily rovnou mazat. Dejte prosím vědět, zda by to pro Vás byla cesta, nebo jestli byste raději byla vyřazená z mailing listu.“
Paní Hodná chtěla být Člověkem v maléru informována o lidech v maléru, a tak se vyřadit nenechala. Za tři měsíce přišla další nabídka:
„Vážená paní Hodná, velmi si ceníme Vaší podpory a snahy pomáhat lidem, kteří to skutečně potřebují. Jako poděkování za Vaše dary do naší sbírky pro Vás máme nabídku 40% slevy na roční předplatné časopisu Nabašti se! Měsíčník Vás potěší originálními recepty a novinkami ze světa gastronomie.“
Paní Hodná opět stručně požádala, aby jí nabídky slev neposílali. Neuplynuly ani dva týdny a přišla ještě delší odpověď, uctivá a omluvná. Opět obsahovala vysvětlení, proč s tímhle neřešitelným problémem Člověk v maléru nehne:
„Bohužel v tuto chvíli nejsme schopni oddělit nabídky od ostatních informačních e-mailů zasílaných našim dárcům. … Tyto e-maily můžete hned vymazat. … Jiné řešení by bylo, že bych Vás odhlásila ze zasílání všech informačních e-mailů, pak by Vám ale nechodily ani zprávy o využití Vašich darů.“
Paní Hodná poděkovala za odpověď i omluvy a pokusila se neoblomnému oddělení péče o dárce sdělit, že komerčními nabídkami a protislužbami (nota bene ve prospěch někoho třetího) se dárcovství znehodnocuje ve své podstatě. Že organizace, která sytí hladové, se nemá zahazovat nabídkou zlevněného Nabašti se! Zakončila emotivním zvoláním: „Jmenujete se přece Člověk v maléru, ne Nabaštěný člověk!“ Vzápětí dostala poděkování za upřímnou zpětnou vazbu.
Paní Hodná se zlobila. Protože se však styděla svou frustraci kompenzovat v cukrárně, rozhodla se zajít ke kadeřnici. Ke skutečné odbornici, která ji jako jediná umí ostříhat, je milá, není drahá, dokonce ani upovídaná. Když však do jejího domácky zařízeného a vždy přívětivého kadeřnictví vstoupila tentokrát, něco bylo jinak než dřív. Veškeré volné místo zaplnily skleněné vitríny. Skvěla se v nich expozice pout, vibrátorů a bičů včetně jedné devítiocasé kočky.
Později se paní Hodná dozvěděla, že kadeřnictví teď slouží zároveň jako specializovaný obchod se sadomasochistickými pomůckami. Jeden prostor, dva účely. Dvě klientely jednou ranou. Teď jenom udiveně zamrkala, nepromluvila a zavřela oči. Byla unavená. Při mytí hlavy si chvilku zdřímla a zdálo se jí o slovech: „Velmi si ceníme… se slevou… vážím si Vaší… rovnou mazat… vyřazená z mailing listu… nejsme schopni oddělovat.“ A pak se dala naposledy perfektně ostříhat.