LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Půl století očima malíře

Před měsícem ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Jarmily Štogrové Doležalové František Doležal. Poesie a život
 

Monografie malíře Františka Doležala (1910–1989) není jen přehlídkou krásných fotografických reprodukcí jeho výtvarného díla. Je zároveň dílem životopisným. Životopis umělce je prokládán výtvarnými kritikami, které Doležal psal, mistrnými teoretickými úvahami o umění vlastním i druhých. Nacházíme tu citace mnoha osobních dopisů – Doležal jako autor dopisů je skvělý spisovatel. Literatura ho přitahovala vždy – hlavně francouzští prokletí básníci. Sám se o psaní pokoušel, znal se s mnoha předválečnými levicovými literáty. V závěru monografie můžeme číst jeho básně a velmi živé a vtipné vzpomínky na dětství strávené na zámku v Kostelci nad Orlicí, kde byli jeho rodiče ve službě. Zajímavý je text o Frantovi Sauerovi, Doležalovu kumpánovi z mládí.

Knihu napsala a sestavila malířova dcera Jarmila Štogrová Doležalová – a kniha je tak i jejím příběhem – příběhem jejích rodičů, jejího dětství a mládí. O autorce víme, že byla vyznamenána za účast ve třetím odboji – proti komunistickému režimu. Po podpisu Charty 77 skončilo její studium dějin umění na FF UK a už nikdy je nedokončila, ačkoliv v oboru pracuje. Knihou o Františku Doležalovi vrcholí její kunsthistorická práce. Autorku nikdo nemůže podezírat z náklonnosti ke komunismu, spíše naopak. Jarmila Štogrová Doležalová se však v knize snaží pochopit otcovo téměř celoživotní zaujetí myšlenkou komunismu (členem KSČ byl od roku 1945, až na krátkou pauzu v padesátých letech byl členem KSČ do roku 1969, kdy ze strany sám vystoupil). Jako dospívající student z nuzných sociálních poměrů se seznámil s marxismem, dostal se jako začínající výtvarník mezi levicové intelektuály a uměleckou avantgardu. Po válce pak chtěl pracovat pro to, aby se svět stal lepším. Autorka nezastírá, že zejména v padesátých letech ustoupil ze svých výtvarných názorů a přizpůsobil se, aby se udržel na pozici ministerského úředníka (jeho prioritním zájmem bylo zakládání galerií, především regionálních, a výstavnictví).

Tehdy jako malíř reagoval na požadavek socialistického realismu sérií obrazů ze starých Litoměřic a Středohoří. Nutno podotknout, že tento kompromis má velkou výtvarnou hodnotu – stylem se blíží obrazům Paula Cézanna z Provence a má velké kouzlo. Doležal však toužil po moderním umění, toužil experimentovat. V šedesátých letech, kdy se doba uvolnila, tvořil máchovské cykly, inspirované velkým českým básníkem, s nímž se cítil celoživotně spřízněn a jehož dílo také promýšlel ve svých uměleckých úvahách. Vycházel při tom ze své zkušenosti se surrealismem, s nímž se setkal už v mládí. Mácha není jediný básník, který Doležala inspiroval. Už před válkou ilustroval básně Jiřího Wolkera. V pozdějších letech vytvořil cyklus obrazů Květy zla. Velkou malířovou inspirací byly ženy, kterých jeho životem prošlo několik. Je tu cyklus nazvaný nezvalovsky Žena v množném čísle. Na konci života pod dojmem vztahu ke své přítelkyni maloval cyklus Signály času.

Vrcholem Doležalovy organizační činnosti bylo založení a vedení Galerie Vincence Kramáře v Praze 6. Zde se mu podařilo mimo jiné uskutečnit v roce 1964 výstavu Picasso, Braque, Derain, Kubišta, Filla. Galerii vedl až do roku 1972.

Kniha čtenáři ukazuje celou jednu epochu z pohledu levicového výtvarného umělce, který však stranou všech ideologií hledá své vlastní vidění, svůj styl – zcela nedogmaticky. „Jeho tvorba 60.–80. let se řadí k tradici české imaginativní malby,“ píše autorka. František Doležal, který se zejména v šedesátých letech dočkal řady výstav, je dnes poněkud zapomenut, snad i proto, že nepatřil k žádné výrazné umělecké skupině. Jako umělec byl solitér, přes všechna přátelství s jinými výtvarníky.

Kniha Poesie a život je koncipována jako koláž dobových textů a výtvarných reprodukcí, které spojuje autorčin hlavní životopisný text – laskavý, a přece objektivní. Je to kniha se silným nábojem.


 

Jarmila Štogrová Doležalová

František Doležal. Poesie a život

Vydala Jarmila Štogrová v koedici s Archivem výtvarného umění,

Hlinná 2020,

352 stran.

Úryvek z knihy