LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Být hodný pes

Před 5 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Psí vojáci od Adriana Tchaikovského
 

Mnohotvará útočná smečka se blíží k nepřátelům. Chytám je do rukou a trhám na kusy. Ty malé skousnu mezi zuby a třepu jimi, dokud se nerozlámou, protože to je hezký pocit. Příchozí zpráva: Rexi, tohle není tábor, který nám popisovali při instruktáži. Jsem nešťastný. Nelíbí se mi, co slyším. Něco z těch slov ve mně vzbuzuje pocit zlého psa. Většina skrývajících se jsou malí lidé, ti nevyvinutí. Pán říká, že je musíme zabít všechny. Rex dělá, co Pán chce. Hodný pes, chválí mě čip zpětné vazby. Rex jen hodný pes.

Je Rex hodný pes…?

Román Adriana Tchaikovského nás přenáší do blíže neurčené budoucnosti, kterou prostupují a definují bioformové – kyborgové vybavení lidskou a především zvířecí DNA. Psí vojáci, jako je Rex a jemu podobní, ale i ještěři, medvědi, delfíni anebo třeba takový roj včel, jsou využíváni k tajným vojenským účelům nadnárodních korporací. Ty choulostivé konflikty řeší, stejně jako je občas samy uměle rozdmýchávají, aby měly pro své pokusy adekvátní hřiště. A tak je jen otázkou času, kdy se něco zvrtne. Někdo promluví, někdo si všimne, někdo s alespoň trochou morální integrity zasáhne. Zřejmě nikdo ovšem nečekal, že to budou sami bioformové, neboť posledním skutkem umírajícího vědce je přestřižení provazu a uvolnění obojku. Utíkej, Rexi. Běž!

Příběh především v úvodních pasážích upomíná na Verhoevenova Robocopa a zůstává mu věrný i stejnou inklinací k sociálnímu komentáři a společenské kritice lidstva. Rozdíl či spíše posun je v tom, že ve světě Psích vojáků má lidstvo fázi umělé inteligence ve spojení se stroji už víceméně za sebou a vrhá se do nové, neprobádané kapitoly duality stroj–zvíře. I žánrově se pohybujeme zhruba ve stejných mantinelech. Zdánlivě jasná akční či military sci-fi přechází ve druhé třetině knihy do filozofující a společensko­kritické roviny, aby se postupně stala osvěžujícím kyberpunkem. A tak nestojíme jen u přerodu a proměny Rexe útočníka na Rexe obránce a ochránce, ale ještě větší měrou se z otroka ovládaného pudy, odměnami a tresty stává svobodný jedinec. Z věci se stává „člověk“.

Rexova snaha vymanit se ze společenské a mocenské hierarchie, kterou ještě umocňuje fungování psa v rámci smečky, nás provází celý příběh a onoho pochvalného hodný pes, nebo naopak pokárání zlý pes v koutku duše se nikdy zcela nezbaví, ať už se v klíčových situacích rozhodne jakkoli. Stejné je to i s jeho nekonečnou poutí za poznáním, co je špatné, a co zlé. Život s Pánem je snadný, vyžaduje jen vykonávání povelů a rozkazů. Svobodný život vyžaduje rozhodnutí a odpovědnost. A Rex vede. Je najednou pánem smečky, a tak jsou zásadní rozhodnutí ponechána právě na něm a jeho úsudku. Něco, k čemu při svém stvoření nebyl určen. Něco, co vlastně ani nechce.

Mezi bioformy, které Rexovi s cestou evoluce pomáhají, jsou i nadprůměrně inteligentní medvědice Meda, chameleonský ještěr Drak a včelí roj Včelky. A právě Včelky, která není tak docela včelky, neboť je jedinou bytostí, avšak s kolektivním vědomím, koření příběh dalším tématem kolektivní sdílené inteligence. Jde o prvek, který tvoří zajímavou paralelu k hierarchii smečky a který novelu o psím válečníkovi povyšuje na plnohodnotný román. Souběh těchto dvou témat se projevuje i stylisticky, když jsou Rexovy kapitoly, vyprávěné v prézentu a charakterizované úsporným stylem krátkých vět a strojových počítačových řádků, střídány právě deklamacemi jakési neznámé či nepoznané entity. Tyhle kapitoly jsou v minulém čase a obyčejně jim místo názvu předchází kryptické „cenzurováno“.

Slušelo by se dodat, že název knihy Psí vojáci bohužel nemá nic společného s pražskou undergroundovou hudební skupinou stejného jména, jakkoli snad může být operování bioformů mimo zákon pro tuto shodu příznačné. Ale kus provokativního punku v sobě Rexův příběh rozhodně má!


 

Adrian Tchaikovsky

Psí vojáci

Přeložil Martin D. Antonín.

Vydalo nakladatelství Planeta9,

Praha 2020,

366 stran.

Úryvek z knihy