LITERÁRNÍ BAŠTA

Román Adriana Tchaikovského nás přenáší do blíže neurčené budoucnosti, kterou prostupují a definují bioformové – kyborgové vybavení lidskou a především zvířecí DNA. Psí vojáci, jako je Rex a jemu podobní, ale i ještěři, medvědi, delfíni anebo třeba takový roj včel, jsou využíváni k tajným vojenským účelům nadnárodních korporací. Ty choulostivé konflikty řeší, stejně jako je občas samy uměle rozdmýchávají, aby měly pro své pokusy adekvátní hřiště. A tak je jen otázkou času, kdy se něco zvrtne. Někdo promluví, někdo si všimne, někdo s alespoň trochou morální integrity zasáhne. Zřejmě nikdo ovšem nečekal, že to budou sami bioformové, neboť posledním skutkem umírajícího vědce je přestřižení provazu a uvolnění obojku. Utíkej, Rexi. Běž!

Příběh především v úvodních pasážích upomíná na Verhoevenova Robocopa a zůstává mu věrný i stejnou inklinací k sociálnímu komentáři a společenské kritice lidstva. Rozdíl či spíše posun je v tom, že ve světě Psích vojáků má lidstvo fázi umělé inteligence ve spojení se stroji už víceméně za sebou a vrhá se do nové, neprobádané kapitoly duality stroj–zvíře. I žánrově se pohybujeme zhruba ve stejných mantinelech. Zdánlivě jasná akční či military sci-fi přechází ve druhé třetině knihy do filozofující a společensko­kritické roviny, aby se postupně stala osvěžujícím kyberpunkem. A tak nestojíme jen u přerodu a proměny Rexe útočníka na Rexe obránce a ochránce, ale ještě větší měrou se z otroka ovládaného pudy, odměnami a tresty stává svobodný jedinec. Z věci se stává „člověk“.

Rexova snaha vymanit se ze společenské a mocenské hierarchie, kterou ještě umocňuje fungování psa v rámci smečky, nás provází celý příběh a onoho pochvalného hodný pes, nebo naopak pokárání zlý pes v koutku duše se nikdy zcela nezbaví, ať už se v klíčových situacích rozhodne jakkoli. Stejné je to i s jeho nekonečnou poutí za poznáním, co je špatné, a co zlé. Život s Pánem je snadný, vyžaduje jen vykonávání povelů a rozkazů. Svobodný život vyžaduje rozhodnutí a odpovědnost. A Rex vede. Je najednou pánem smečky, a tak jsou zásadní rozhodnutí ponechána právě na něm a jeho úsudku. Něco, k čemu při svém stvoření nebyl určen. Něco, co vlastně ani nechce.

Mezi bioformy, které Rexovi s cestou evoluce pomáhají, jsou i nadprůměrně inteligentní medvědice Meda, chameleonský ještěr Drak a včelí roj Včelky. A právě Včelky, která není tak docela včelky, neboť je jedinou bytostí, avšak s kolektivním vědomím, koření příběh dalším tématem kolektivní sdílené inteligence. Jde o prvek, který tvoří zajímavou paralelu k hierarchii smečky a který novelu o psím válečníkovi povyšuje na plnohodnotný román. Souběh těchto dvou témat se projevuje i stylisticky, když jsou Rexovy kapitoly, vyprávěné v prézentu a charakterizované úsporným stylem krátkých vět a strojových počítačových řádků, střídány právě deklamacemi jakési neznámé či nepoznané entity. Tyhle kapitoly jsou v minulém čase a obyčejně jim místo názvu předchází kryptické „cenzurováno“.

Slušelo by se dodat, že název knihy Psí vojáci bohužel nemá nic společného s pražskou undergroundovou hudební skupinou stejného jména, jakkoli snad může být operování bioformů mimo zákon pro tuto shodu příznačné. Ale kus provokativního punku v sobě Rexův příběh rozhodně má!