Před 7 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Jonáše Ovanula Kdo si prdnul u dvora.
Je zvláštní, kolik rozruchu umí takový prd způsobit, a to ani nemusí jít o hromotluka, kterého slyší půl náměstí, i takový ticháček, který donutí zadržet dech lidi v okolí sta metrů od vypustivšího červenajícího se jedince, vás dostane do rozpaků. Všichni vědí, že je prd mezi námi, ale nikdo o něm nemluví. A právě to se rozhodl změnit doc. MUDr. Jonáš Ovanul, CSc., přední český flatulolog, a proto napsal knížku Kdo si prdnul u dvora.
Před 8 lety v kategorii Moje řeč
Při výuce cizího jazyka jsou první lekce věnovány abecedě. Většina písmen se s naší abecedou shoduje, ale zjistíme, že vedle běžných A, B, C se nám objevují písmena s diakritikou v různých podobách – přehlásky, cedilly, ocásky atp. A je to právě psaný projev, kdy si odlišnost jazyků uvědomíme. Inu, není latinka jako latinka.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Klárka a 11 babiček od Olgy
Černé a Alžběty Skálové
Klárka je malá školačka a nadějná klavíristka, která vyrůstá se svým dědečkem, kominíkem Tomášem. Vzájemně jsou si však hlavně přáteli. Síla tohoto přátelství se nám odkrývá pomocí dopisů, které si s Tomášem vyměňují. Během svého putování po domácnostech Tomášových starých kamarádek se Klárka seznamuje nejen s rozličnými lidskými charaktery, ale i s nejrůznějšími způsoby života. Doprovodné ilustrace Alžběty Skálové, které jsou zdánlivě nahodile rozesety po okrajích stránek, svým stylem dětské kresby prohlubují dojem deníkovosti celé knížky. Autorka adresuje knihu čtenářům od devíti let, zároveň však těžkou životní situaci popsala s lehkostí a dávkou humoru, které osloví i dospělé.
Před 8 lety v kategorii Nezabyjež
Anticena Nezabyjež zná prvního nominovaného! Titul škrt roku možná připadne editorovi z Týdne
„Televize má úžasnou potřebu udělat z člověka orangutana. Teprve ten může přes obrazovku začít něco vzkazovat,“ napsal v textu Televizáci (Odstavce, 2004) básník Petr Hruška. Bohužel dnes jeho slova do značné míry platí také o českých tištěných médiích a jejich práci s autorskými texty – čest výjimkám.
Před 9 lety v kategorii Moje řeč
Jedu si tak tramvají z Nuslí na Koh-i-noorku, a protože už půl roku nemůžu najít sluchátka, poslouchám cizí rozhovory. Za tu dobu jsem vyslechla příběhy smutné i veselé, trapné i nechutné, ale při pohledu na protagonisty nebyly vlastně nijak překvapivé. Rozhlédnu se po spolucestujících: otrhanec, dvě rádoby modelky v pubertálním věku, jejich vrstevnice s jinými zájmy, paní s kočárkem a připraveným cigárem v ruce, obyčejný stařičký pár, chlap v kšiltovce a já. Nic zvláštního, prostě Nusle. O to víc mě zaskočilo, když se hned za mnou začaly dvě dívky bavit o literatuře.
