LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Sněhí!

Před 9 lety ·· Lenka Hniličková

„Mami, koukej, sněhí!“
„Říká se sněží, Lukášku.“
„A proč?“

No ano, proč vlastně? Právě tohle dětské období „proč“ často zkouší trpělivost rodičů, přesto má dítě právo se ptát, proč se věci dějí a fungují zrovna takhle. Akorát dospělák si kolikrát musí přiznat, že vlastně neví, a tak radši dítě odbyde nějakým „protože“ nebo „protože prostě proto“, případně „protože sem to řek“.

Podle mě je to škoda. Ne to, že rodiče nevědí všechno, i když děti žijí dlouho v domnění, že ano. Ale je škoda, že jsou děti takto odbývány. Maminka Lukáškovi odpověděla, že prostě když padá sníh, tak sněží, a tvrdila, že to je přece logické. Ehm, opravdu? No, určitě ne, když jsou vám čtyři. V tomhle věku máte logické myšlení na úplně jiné úrovni – padá sníh, stavím sněhuláka, tedy sněhí. Tím pádem když padá déšť, deští, nebo když už prší, tak prší pršť. A netýká se to jen otázky počasí, třeba když se zhasíná, musí se přece i rozhasnout, kolo zásadně koluje a na kolotoči se kolotočuje.

„A proč logické?“ pokračoval Lukášek a maminka zjistila, jak si naběhla.

„No to znamená, že to je prostě tak…,“ nezačala maminka úplně šťastně, ale než se Lukášek nadechl k další otázce, pokračovala: „… je to takové pravidlo, které říká, že se písmenko na konci slova změní, pokud z něj chceme udělat podobné slovíčko, které říká trochu něco jiného. Například k se změní na č, ch na š a třeba h na ž. A protože sníh končí na písmeno h, musíme ho změnit na ž, a proto říkáme, že sněží, a ne že sněhí. Chápeš to?“

Maminka samozřejmě problematiku hláskových alternací poněkud zkrouhla, ale její závěrečnou snahu dítě neodbýt a na jeho otázku odpovědět musíme ocenit. Přece jen bylo již od začátku jasné, že jde o prohraný boj, což potvrzoval i Lukáškův zadumaný výraz, který nevyjadřoval přílišné uspokojení s odpovědí. Možná si prvně v životě uvědomil, že někdo, kdo vám s naprosto vážnou tváří řekne „Zavři pusu, a jez!“ nebo „Koukni na ten flek, co máš na zádech!“, nemusí mít vždycky pravdu.

U většiny dětí vlastní slovotvorba časem odezní, a když ne, nevadí, i básníků je na světě třeba. Ale i my dospělí bychom se měli jednou za čas zastavit a zamyslet se nad tím, jak strojeně a automatizovaně žijeme a mluvíme. Proč bychom si z toho stereotypu nemohli jen tak na chviličku vyskočit, vždyť je to tak krásné. A obzvlášť teď, když nám tak krásně sněhí, sníhá nebo třeba sněhuje. Ani vy, u kterých prostě už jenom sněží, nezoufejte. Můžete se teple obléct, navléknout rukavice, vyrazit ven a třeba dokážete ještě ukoulet pořádného sněžuláka.

 

* * *

Tip Dobré češtiny: Pokud maminčina odpověď neuspokojila ani vás, kterým již dávno nejsou čtyři, nastudujte si problematiku hláskových alternací, dokud je čas, protože období „proč“ čeká i vaše děti, vnoučata či synovce a neteře. V tomto případě můžete začít bez obav na Wikipedii u kapitoly Alternace hláskových fonémů v rámci hesla Fonologie češtiny.