Jak si prdí princezny?
Před 8 lety ·· Lenka Hniličková
Literární bašta recenzuje knihu Jonáše Ovanula Kdo si prdnul u dvora.
Je zvláštní, kolik rozruchu umí takový prd způsobit, a to ani nemusí jít o hromotluka, kterého slyší půl náměstí, i takový ticháček, který donutí zadržet dech lidi v okolí sta metrů od vypustivšího červenajícího se jedince, vás dostane do rozpaků. Všichni vědí, že je prd mezi námi, ale nikdo o něm nemluví. A právě to se rozhodl změnit doc. MUDr. Jonáš Ovanul, CSc., přední český flatulolog, a proto napsal knížku Kdo si prdnul u dvora.
V jednoduchém příběhu se na oslavu sedmnáctých narozenin princezny Lenky mezi dvořany vplíží i pořádně hlasitý pšouk. Celý sál se pídí po tom, kdo ho vypustil. Byla to snad tlustá dvorní dáma? Sluha s jednohubkami? Pravdou je, že hřmotný prd se ozval ve chvíli, kdy se milý princ Joachim z Nuslí klaněl princezně Lence. Byl to snad on, kdo přivezl tento dar z dalekého království? Autor vystavěl z banální zápletky napínavý detektivní příběh, protože nikdo nechce být ve společnosti usvědčen z takové nekalosti. Mezi dvořany se objevuje panika, když hrozí, že by někdo za narušitele označil právě jeho.
Docent Ovanul v doslovu tvrdí, že je potřeba popularizovat téma prdění již od předškolního věku, kdy se děti poprvé ocitají samy v cizím kolektivu a prvně řeší otázku: pustit, či vydržet? Knížka je určena dětem od tří let, proto nepřekvapí minimum textu, který je vysázen do bílých bublin, jež se nad ilustracemi vznášejí. Publikace tak působí jako komiks, což byl nejspíš záměr vzhledem ke vzrůstající oblíbenosti tohoto žánru mezi dětmi. Detektivka se sice rozehrává na plných šestatřiceti stranách, ale na každé z nich se povětšinou vznáší jen kratičká věta psaná jednoduchým jazykem, a tak i malý čtenář přečte knihu jedním dechem.
Dojem komiksové knihy podporují i velmi zdařilé ilustrace Alžběty Göbelové, díky kterým si knihu otevřete po dočtení ještě několikrát. Jsou kresleny jemnou hnědou linkou ve světlé barevnosti, takže jako celek působí velmi vzdušně, a navíc její obrázky skrývají spoustu vtipných detailů, jež pobaví i dospělého čtenáře. Například když se mezi dvořany schovává i zelený mimozemšťan, který se zřejmě nepřišel ucházet o ruku princezny, zato se na oslavě moc rád nají. Malý čtvercový formát knihy na první pohled trochu připomíná dětské leporelo, což je rovněž vzhledem k primární cílové skupině čtenářů ku prospěchu.
Po rozluštění záhady – „Kdo si prdnul u dvora?“ – přidal Ovanul krátký doslov pro děti i rodiče, kde vysvětluje, co jej k napsání knihy vedlo, a zevrubně nás seznamuje s oborem flatulologie, kterému se věnuje. Záhadou ovšem zůstává, kdo se skrývá pod pseudonymem Ovanul. Veliká škoda, že se autor neukázal ani na Světě knihy, kde ilustrátorka vedla animační dílnu u příležitosti kampaně Rosteme s knihou. A tak se ani zde skutečná identita experta na prdění neodhalila.
Ale ať už je autorem kdokoliv, dokázal z textu, který sám primárně označuje za poučný, udělat krátký literární počin pro celou rodinu. Po přečtení rozhodně doporučuji detailní prozkoumání jednotlivých celostránkových ilustrací, v nichž postupně odhalíte ukryté vtipné vedlejší scénky, jež mezi sebou postavy v kresbách hrají. Pokud v sále plném dvořanů odhalíte nápadné podobnosti s vaší vlastní rodinou, není to náhoda. Prdí přece všichni. Dinosauři, opice i princezny.
