LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Svítit baterkou do noci

Před 7 měsíci ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Jména příběhu od Marka Vajchra
 

Asi první, nad čím začnete přemítat při četbě knihy Marka Vajchra Jména příběhu, je otázka, k jakému žánru ji přiřadit. Mohutné dílo o 480 stranách doprovázejí poznámky a obrazové přílohy o celkovém rozsahu téměř 150 stran. Je zjevné, že vznik knihy prošpikované odkazy předcházelo důkladné studium kunsthistorické a pramenné, v archivech a matrikách. Je to však skutečně text odborný? Přístup k dokumentům se totiž jeví jako beletristický. Autor si s tím, co prozkoumal, hraje. Vypadá to tak, že důkladné bádání je zkrátka autorův koníček a před „seriózním“ vědeckým zhodnocením dává přednost fantazii. Píše si všem vědcům navzdory poněkud marnotratně o tom, co ho baví, prostě jen tak pro radost.

Co je tedy předmětem autorova badatelského zájmu? Rámec knihy tvoří pátrání po předcích a to nás přivádí do městečka Čistá na Rakovnicku. První záznamy v místních matrikách o rodině Weicherových, původně zřejmě německy hovořící, pak čtenáře uvedou do barokní doby. Hledat příběh ve starých matrikách je jako svítit baterkou do noci. Prameny přinášejí o dávných osudech jen kusé zmínky. To, čeho se dopátráme, jsou jen „jména příběhu“, jména dávných předků, která se autor snaží doplnit domněnkami, představami a fantazií, k nimž ho prameny inspirují.

Další oblastí, kterou autor studuje, je výtvarné umění. I to je spjaté s předky – jeho otec byl sochařem a za svůj život zrestauroval mnoho barokních soch či vytvořil jejich kopie. Snaha pochopit barokního člověka se spojuje se snahou pochopit jeho vnímání umění.

Výtvarné umění baroka však těsně souvisí s náboženským životem. Marka Vajchra silně zaujaly takzvané zázračné obrazy. Úcta k nim měla významné místo v životě tehdejšího člověka, ať byl prostý a nevzdělaný, anebo kněz či příslušník šlechty. Autor cituje dobovou duchovní literaturu a kázání o zázračných obrazech, cituje korespondenci kněží i šlechticů, na jejichž panství k zázrakům docházelo, velmi zajímavé jsou výpovědi svědků zázraků. Paralelně autor sleduje různé osobnosti z Čisté, rodiny, které tvořily i po několik generací její elitu (patřili mezi ně i Weicherovi), kněze, kteří z těchto rodin vzešli, a jejich osudy. Zkoumá nejvýznamnější umělce té doby, především Petra Brandla, který nedaleko Čisté také působil. Na základě zápisů v matrikách a autorových dedukcí se před čtenářem otevírá pohled na obyvatele městečka, jejich život a myšlení v první polovině 18. století. Výtvarný zájem a především zázračné obrazy zavádějí Marka Vajchra i do dalších měst a kostelů tehdejších Čech. Popisuje vzájemnou inspiraci výtvarných umělců, klade si otázku, zda barokní člověk vnímal krásu a originalitu („kunstovnost“) obrazů a soch, anebo mu sloužily jen k duchovním potřebám. Některé dobové dokumenty čtenáři předkládá s lehkým pobavením, některé své domněnky a představy předem avizuje jako nepravděpodobné, ale zábavné. S odvahou autora beletrie polemizuje s historiky a kunsthistoriky a vyvozuje vlastní teorie.

Literární zájem Marka Vajchra, jehož čtenáři znají jako kritika a redaktora Revolver Revue, se v knize nejvíce projeví v kapitolách o knězi Blažeji Ignáci Holickém, který v Čisté krátce působil a zapisoval do tamní matriky. Vajchr Holického přirovnává k Jakubu Demlovi a vidí v něm zapomenutého a zneuznaného prokletého básníka. Sleduje jeho životní dráhu, dochované prameny k jeho životu a zápisy z matrik v dalších působištích tohoto kněze, cituje je a oceňuje jejich slovesnou originalitu. Podle všeho je prvním, kdo se postavou kněze Holického důkladněji zabývá.

Kniha Marka Vajchra strhuje tím, že se dotýká života a smrti dávno zapomenutých lidí. Zaujme i důkladností, s níž se autor snaží pochopit jejich náboženské cítění, úzce spjaté s výtvarným uměním. Ukazuje tak i dnešnímu člověku, že umění se může dotknout nadpřirozeného (pro barokního člověka to bylo zcela jasné). Pozoruhodný je postoj autora-vypravěče. Není zcela odkrytý. Dávnými názory barokních lidí se nenápadně baví, a přece je bere vážně. Jména příběhu jsou poctivá kniha, která se nepředvádí. Na čtenáře klade vysoké nároky. Pokud je však s autorem „na jedné vlně“, rád ho následuje.


 

Marek Vajchr

Jména příběhu

Vydalo nakladatelství

Revolver Revue,

Praha 2016,

632 stran.

Úryvek z knihy