LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Svítit baterkou do noci

Před rokem ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Jména příběhu od Marka Vajchra
 

Asi první, nad čím začnete přemítat při četbě knihy Marka Vajchra Jména příběhu, je otázka, k jakému žánru ji přiřadit. Mohutné dílo o 480 stranách doprovázejí poznámky a obrazové přílohy o celkovém rozsahu téměř 150 stran. Je zjevné, že vznik knihy prošpikované odkazy předcházelo důkladné studium kunsthistorické a pramenné, v archivech a matrikách. Je to však skutečně text odborný? Přístup k dokumentům se totiž jeví jako beletristický. Autor si s tím, co prozkoumal, hraje. Vypadá to tak, že důkladné bádání je zkrátka autorův koníček a před „seriózním“ vědeckým zhodnocením dává přednost fantazii. Píše si všem vědcům navzdory poněkud marnotratně o tom, co ho baví, prostě jen tak pro radost.

Co je tedy předmětem autorova badatelského zájmu? Rámec knihy tvoří pátrání po předcích a to nás přivádí do městečka Čistá na Rakovnicku. První záznamy v místních matrikách o rodině Weicherových, původně zřejmě německy hovořící, pak čtenáře uvedou do barokní doby. Hledat příběh ve starých matrikách je jako svítit baterkou do noci. Prameny přinášejí o dávných osudech jen kusé zmínky. To, čeho se dopátráme, jsou jen „jména příběhu“, jména dávných předků, která se autor snaží doplnit domněnkami, představami a fantazií, k nimž ho prameny inspirují.

Další oblastí, kterou autor studuje, je výtvarné umění. I to je spjaté s předky – jeho otec byl sochařem a za svůj život zrestauroval mnoho barokních soch či vytvořil jejich kopie. Snaha pochopit barokního člověka se spojuje se snahou pochopit jeho vnímání umění.

Výtvarné umění baroka však těsně souvisí s náboženským životem. Marka Vajchra silně zaujaly takzvané zázračné obrazy. Úcta k nim měla významné místo v životě tehdejšího člověka, ať byl prostý a nevzdělaný, anebo kněz či příslušník šlechty. Autor cituje dobovou duchovní literaturu a kázání o zázračných obrazech, cituje korespondenci kněží i šlechticů, na jejichž panství k zázrakům docházelo, velmi zajímavé jsou výpovědi svědků zázraků. Paralelně autor sleduje různé osobnosti z Čisté, rodiny, které tvořily i po několik generací její elitu (patřili mezi ně i Weicherovi), kněze, kteří z těchto rodin vzešli, a jejich osudy. Zkoumá nejvýznamnější umělce té doby, především Petra Brandla, který nedaleko Čisté také působil. Na základě zápisů v matrikách a autorových dedukcí se před čtenářem otevírá pohled na obyvatele městečka, jejich život a myšlení v první polovině 18. století. Výtvarný zájem a především zázračné obrazy zavádějí Marka Vajchra i do dalších měst a kostelů tehdejších Čech. Popisuje vzájemnou inspiraci výtvarných umělců, klade si otázku, zda barokní člověk vnímal krásu a originalitu („kunstovnost“) obrazů a soch, anebo mu sloužily jen k duchovním potřebám. Některé dobové dokumenty čtenáři předkládá s lehkým pobavením, některé své domněnky a představy předem avizuje jako nepravděpodobné, ale zábavné. S odvahou autora beletrie polemizuje s historiky a kunsthistoriky a vyvozuje vlastní teorie.

Literární zájem Marka Vajchra, jehož čtenáři znají jako kritika a redaktora Revolver Revue, se v knize nejvíce projeví v kapitolách o knězi Blažeji Ignáci Holickém, který v Čisté krátce působil a zapisoval do tamní matriky. Vajchr Holického přirovnává k Jakubu Demlovi a vidí v něm zapomenutého a zneuznaného prokletého básníka. Sleduje jeho životní dráhu, dochované prameny k jeho životu a zápisy z matrik v dalších působištích tohoto kněze, cituje je a oceňuje jejich slovesnou originalitu. Podle všeho je prvním, kdo se postavou kněze Holického důkladněji zabývá.

Kniha Marka Vajchra strhuje tím, že se dotýká života a smrti dávno zapomenutých lidí. Zaujme i důkladností, s níž se autor snaží pochopit jejich náboženské cítění, úzce spjaté s výtvarným uměním. Ukazuje tak i dnešnímu člověku, že umění se může dotknout nadpřirozeného (pro barokního člověka to bylo zcela jasné). Pozoruhodný je postoj autora-vypravěče. Není zcela odkrytý. Dávnými názory barokních lidí se nenápadně baví, a přece je bere vážně. Jména příběhu jsou poctivá kniha, která se nepředvádí. Na čtenáře klade vysoké nároky. Pokud je však s autorem „na jedné vlně“, rád ho následuje.


 

Marek Vajchr

Jména příběhu

Vydalo nakladatelství

Revolver Revue,

Praha 2016,

632 stran.

Úryvek z knihy