LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Michal Beck

Ročník: 1993

Černé kávy už se dávno nebojím, kouřím tabák značky Golden Virginia, jsem anarchista ve výslužbě, a co bylo mé první slovo, popřípadě kde jsem ho řekl, si za boha nevzpomenu. Miluji cesty vlakem, ačkoliv k nim mám velmi málo příležitostí, mám strach z veřejných knihoven, a píšu zásadně tiskace. Když jsem byl malý, chtěl jsem se stát kovbojem, ale rodiče trvali na tom, že ze mě bude kouzelník. Po vzájemné debatě jsme došli ke kompromisu věnovat můj život literatuře. Když jsem si zorganizoval život, mohl jsem si začít organizovat knihovnu – postupně jsem objevoval Franze Kafku, George Orwella, Richarda Brautigana, Borise Viana nebo J. D. Salingera. Nyní mi nezbývá než doufat, že někdo objeví mě.


Sex, parfém a válka

Před 10 měsíci v kategorii Dobrá pasáž

Petr Stančík: Andělí vejce, 2016


Český Forrest Gump

Před 10 měsíci v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje román Petra Stančíka Andělí vejce

 

Po velkém úspěchu Mlýnu na mumie, oceněném Magnesií Literou, přichází Petr Stančík s další knihou. Andělí vejce působí na první pohled jako opak předchozího románu, není totiž městskou detektivkou, ale vesnickou groteskní idylou. Stančíkův rukopis je ovšem patrný – lyrický jazyk a třeskutá ironie, historická erudice a mystifikace, realita a magičnost. Navzdory prvotnímu předpokladu jsou si obě knihy podobny jako vejce (andělímu) vejci. Stančíkovi se ovšem podařilo vytvořit další postmoderní román, který čtenáře nadchne i přes mnohé podobnosti s jeho předcházející tvorbou a téměř nezměněnými vypravěčskými postupy.


Pozor na severskou havěť!

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Áron z Hůrky: O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, 2016.


Drsné a magické Grónsko

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Árona z Hůrky O Igimarasussukovi, který jedl své ženy

 

O Eskymácích se říká, že rozeznávají desítky druhů sněhu. Zda je tato „pověst“ pravdivá, či nikoliv, nevím. Díky publikaci nakladatelství Argo však můžu říct, že Inuité mají mnoho druhů pověstí, které stojí za to číst. Přestože je písemná tradice Grónska velmi mladá (nejranější pověsti v knize jsou datovány k první polovině 19. století), našlo se dostatek kvalitních autorů, v čele s Áronem z Hůrky, kteří své národní příběhy zaznamenali a dávají tak evropskému čtenáři možnost seznámit se s velmi odlišnou kulturou. Kniha O Igimarasussu­kovi, který jedl své ženy v současném českém literárním světě nevyniká pouze svým tématem, ale také nádherným zpracováním.


Knižní recenze snadno a rychle

Před rokem v kategorii Moje řeč

Musím se vám k něčemu přiznat. Při odchodu z domu třikrát kontroluji, zda jsem opravdu zamknul dveře. Trpím fobií z knihoven, v pouhých dvaadvaceti letech mě už bolí kolena a nedávno jsem si ukopl palec na pravé noze. Mým zdaleka největším problémem je ovšem to, že se ve volných chvílích trýzním sledováním youtuberů. Moje sebemrskačství má naštěstí zatím nastavené mantinely – sleduji „pouze“ internetové milovníky knih.


Takový normální blázinec

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Pavel Bušta: Sigmundovy můry, 2015.
 


Jsem prý blázen jen

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje povídkovou sbírku Sigmundovy můry od Pavla Bušty
 

Svět se zbláznil. Čelíme migrační krizi, pokračování ságy o Christianu Greyovi a anotacím Magnesie Litery (kde se mimo jiné dočtete, že se autor Sigmundových můr „nenimrá v rozbolavělém nitru, necestuje do exotických končin, nezaplétá se do přediva rodinných vztahů.“). Hranice mezi normalitou a šílenstvím je takřka neviditelná. Pavel Bušta, nominovaný na Literu v kategorii próza, se tuto hranici pokouší ohledat. Ve čtrnácti povídkách nabízí čtenáři střety „bláznů“ a „normálů“; nevynáší nad nimi ovšem žádné apriorní soudy – postavy navzájem konfrontuje, pozoruje a nahlíží jim do myšlenek, aby je následně předložil čtenáři k určení diagnózy. Vypointované minipříběhy, přímý styl a ovládnutá forma slibují, že se v teprve čtyřiadvacetiletém Buštovi skrývá velký potenciál.


Mám v tom hokej

Před rokem v kategorii Moje řeč

Jsme národ Švejků, v sandálech nosíme ponožky, náš prezident je Zeman, ale Jágr je bůh! Můžeme láteřit na ledasco (kverulantství bylo vždy naším oborem), ale jestli nám něco jde, je to právě sport. (Moje) řeč bude o hokeji a ten český byl odjakživa důvodem naší chlouby. Mnohdy úchvatnější jsou ovšem výkony hokejových fanoušků a televizních komentátorů. Ti občas vymyslí takovou metaforu nebo slovní kličku, kterou by oklamali i Dominika Haška. Máme za sebou úvodní vhazování tohoto fejtónku, zní hvizd rozhodčího, a vrháme se do hry!


Utíkej, Káčo, utíkej

Před rokem v kategorii Dobrá pasáž

Jeff VanderMeer: Anihilace, 2015.
 


Když je science-fiction (jenom) divná

Před rokem v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje Anihilaci od Jeffa VanderMeera
 

„Ale zanedlouho jsem tento nesmysl pustila z hlavy; některé otázky člověka zničí, když na ně příliš dlouho nenajde odpověď.“

Americký spisovatel Jeff VanderMeer je držitelem mnoha literárních ocenění a na několik dalších byl nominován. V loňském roce přidal do své kolekce cenu Nebula a Shirley Jackson Award, obě za nejlepší román – Anihilaci, první díl trilogie Southern Reach (do češtiny nepřeloženo; zbylé dva díly AuthorityAcceptance vyšly anglicky v roce 2014). Tyto úspěchy podtrhuje i zájem studia Paramount, které ihned odkoupilo práva na filmovou adaptaci. Přesto se zdá, že VanderMeerova kniha sci-fi komunitu rozděluje.


Pohádky malostranské

Před 2 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Kam běží modrá liška od Andreje Gjuriće
 

Na té Kampě nad Vltavou

seděl vodník s kaprem Kuldou:

„Sviť, měsíčku, sviť,

pohádky budem snít.“
 

Andrej Gjurić je autorem jediné knihy, ale zato takové, která dostala ocenění Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti a byla namluvena do audio verze mistry Hrušínským nejstarším, Kopeckým, Preissem a dalšími. Knihy, na jejíž motivy byl natočen animovaný seriál Kajetán a modrá liška, a především, už od svého prvního vydání v roce 1983, jedním ze čtenářsky nejoblíbenějších pohádkových titulů.


Jak se mluví s vodníky

Před 2 lety v kategorii Dobrá pasáž

Andrej Gjurić: Kam běží modrá liška, 2015.
 



Osudy nesmrtelného krále Alobara za světových dějin

Před 2 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje Parfém bláznivého tance od Toma Robbinse
 

Na počátku byla řepa. Ta řepa byla motivem čtvrtého Robbinsova románu. Ten román byl jednoduchý a přímočarý. Ale Robbins děl: „Nebude to tak jednoduché! Bude to zábavné, fantaskní a čtivé!“ A bylo.

Tom Robbins patří k osvědčeným spisovatelům současnosti. Kritici i čtenáři ho nejčastěji označují za kultovní postavu americké literární alternativy, postmoderního spisovatele, humoristu a nejzábavnější literární výhonek éry hippies. Jeho styl je prý natolik originální, že je velmi složité ho popsat. Pro Dobrou češtinu ovšem není nemožné nic. S Robbinsem jsme si dali rande, pořádně se navoněli a protančili dvoje boty.
 


Znal Alobar Pana, zdálo se, že o něj stál

Před 2 lety v kategorii Dobrá pasáž

Tom Robbins: Parfém bláznivého tance, 2015.