Ročník: 1993
Černé kávy už se dávno nebojím, kouřím tabák značky Golden Virginia, jsem anarchista ve výslužbě, a co bylo mé první slovo, popřípadě kde jsem ho řekl, si za boha nevzpomenu. Miluji cesty vlakem, ačkoliv k nim mám velmi málo příležitostí, mám strach z veřejných knihoven, a píšu zásadně tiskace. Když jsem byl malý, chtěl jsem se stát kovbojem, ale rodiče trvali na tom, že ze mě bude kouzelník. Po vzájemné debatě jsme došli ke kompromisu věnovat můj život literatuře. Když jsem si zorganizoval život, mohl jsem si začít organizovat knihovnu – postupně jsem objevoval Franze Kafku, George Orwella, Richarda Brautigana, Borise Viana nebo J. D. Salingera. Nyní mi nezbývá než doufat, že někdo objeví mě.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje román Petra Stančíka Andělí vejce
Po velkém úspěchu Mlýnu na mumie, oceněném Magnesií Literou, přichází Petr Stančík s další knihou. Andělí vejce působí na první pohled jako opak předchozího románu, není totiž městskou detektivkou, ale vesnickou groteskní idylou. Stančíkův rukopis je ovšem patrný – lyrický jazyk a třeskutá ironie, historická erudice a mystifikace, realita a magičnost. Navzdory prvotnímu předpokladu jsou si obě knihy podobny jako vejce (andělímu) vejci. Stančíkovi se ovšem podařilo vytvořit další postmoderní román, který čtenáře nadchne i přes mnohé podobnosti s jeho předcházející tvorbou a téměř nezměněnými vypravěčskými postupy.
Před 8 lety v kategorii Dobrá pasáž
Áron z Hůrky: O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, 2016.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Árona z Hůrky O Igimarasussukovi, který jedl své ženy
O Eskymácích se říká, že rozeznávají desítky druhů sněhu. Zda je tato „pověst“ pravdivá, či nikoliv, nevím. Díky publikaci nakladatelství Argo však můžu říct, že Inuité mají mnoho druhů pověstí, které stojí za to číst. Přestože je písemná tradice Grónska velmi mladá (nejranější pověsti v knize jsou datovány k první polovině 19. století), našlo se dostatek kvalitních autorů, v čele s Áronem z Hůrky, kteří své národní příběhy zaznamenali a dávají tak evropskému čtenáři možnost seznámit se s velmi odlišnou kulturou. Kniha O Igimarasussukovi, který jedl své ženy v současném českém literárním světě nevyniká pouze svým tématem, ale také nádherným zpracováním.
Před 8 lety v kategorii Moje řeč
Musím se vám k něčemu přiznat. Při odchodu z domu třikrát kontroluji, zda jsem opravdu zamknul dveře. Trpím fobií z knihoven, v pouhých dvaadvaceti letech mě už bolí kolena a nedávno jsem si ukopl palec na pravé noze. Mým zdaleka největším problémem je ovšem to, že se ve volných chvílích trýzním sledováním youtuberů. Moje sebemrskačství má naštěstí zatím nastavené mantinely – sleduji „pouze“ internetové milovníky knih.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje povídkovou sbírku Sigmundovy můry od
Pavla Bušty
Svět se zbláznil. Čelíme migrační krizi, pokračování ságy o Christianu Greyovi a anotacím Magnesie Litery (kde se mimo jiné dočtete, že se autor Sigmundových můr „nenimrá v rozbolavělém nitru, necestuje do exotických končin, nezaplétá se do přediva rodinných vztahů.“). Hranice mezi normalitou a šílenstvím je takřka neviditelná. Pavel Bušta, nominovaný na Literu v kategorii próza, se tuto hranici pokouší ohledat. Ve čtrnácti povídkách nabízí čtenáři střety „bláznů“ a „normálů“; nevynáší nad nimi ovšem žádné apriorní soudy – postavy navzájem konfrontuje, pozoruje a nahlíží jim do myšlenek, aby je následně předložil čtenáři k určení diagnózy. Vypointované minipříběhy, přímý styl a ovládnutá forma slibují, že se v teprve čtyřiadvacetiletém Buštovi skrývá velký potenciál.
Před 9 lety v kategorii Moje řeč
Jsme národ Švejků, v sandálech nosíme ponožky, náš prezident je Zeman, ale Jágr je bůh! Můžeme láteřit na ledasco (kverulantství bylo vždy naším oborem), ale jestli nám něco jde, je to právě sport. (Moje) řeč bude o hokeji a ten český byl odjakživa důvodem naší chlouby. Mnohdy úchvatnější jsou ovšem výkony hokejových fanoušků a televizních komentátorů. Ti občas vymyslí takovou metaforu nebo slovní kličku, kterou by oklamali i Dominika Haška. Máme za sebou úvodní vhazování tohoto fejtónku, zní hvizd rozhodčího, a vrháme se do hry!
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Anihilaci od Jeffa
VanderMeera
„Ale zanedlouho jsem tento nesmysl pustila z hlavy; některé otázky člověka zničí, když na ně příliš dlouho nenajde odpověď.“
Americký spisovatel Jeff VanderMeer je držitelem mnoha literárních ocenění a na několik dalších byl nominován. V loňském roce přidal do své kolekce cenu Nebula a Shirley Jackson Award, obě za nejlepší román – Anihilaci, první díl trilogie Southern Reach (do češtiny nepřeloženo; zbylé dva díly Authority a Acceptance vyšly anglicky v roce 2014). Tyto úspěchy podtrhuje i zájem studia Paramount, které ihned odkoupilo práva na filmovou adaptaci. Přesto se zdá, že VanderMeerova kniha sci-fi komunitu rozděluje.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Kam běží modrá liška od
Andreje Gjuriće
Na té Kampě nad Vltavou
seděl vodník s kaprem Kuldou:
„Sviť, měsíčku, sviť,
pohádky budem snít.“
Andrej Gjurić je autorem jediné knihy, ale zato takové, která dostala ocenění Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti a byla namluvena do audio verze mistry Hrušínským nejstarším, Kopeckým, Preissem a dalšími. Knihy, na jejíž motivy byl natočen animovaný seriál Kajetán a modrá liška, a především, už od svého prvního vydání v roce 1983, jedním ze čtenářsky nejoblíbenějších pohádkových titulů.
Před 9 lety v kategorii Dobrá pasáž
Andrej Gjurić: Kam běží modrá liška, 2015.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Parfém bláznivého tance od Toma
Robbinse
Na počátku byla řepa. Ta řepa byla motivem čtvrtého Robbinsova románu. Ten román byl jednoduchý a přímočarý. Ale Robbins děl: „Nebude to tak jednoduché! Bude to zábavné, fantaskní a čtivé!“ A bylo.
Tom Robbins patří k osvědčeným spisovatelům současnosti. Kritici
i čtenáři ho nejčastěji označují za kultovní postavu americké
literární alternativy, postmoderního spisovatele, humoristu
a nejzábavnější literární výhonek éry hippies. Jeho styl je prý
natolik originální, že je velmi složité ho popsat. Pro Dobrou češtinu
ovšem není nemožné nic. S Robbinsem jsme si dali rande, pořádně se
navoněli a protančili dvoje boty.
Před 9 lety v kategorii Dobrá pasáž
Tom Robbins: Parfém bláznivého tance, 2015.
