LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Sex, parfém a válka

Před rokem

Petr Stančík: Andělí vejce, 2016

Rozloučil se s ním dokonce i vlastní otec Alois, který od Liborovy smrti mluvil už jen ze spaní. Najednou si byli tak blízcí jako snad nikdy předtím. Otec mu slíbil, že se postará o statek a dohlédne i na Lenku. Pak vyprávěl, jak on sám zamlada musel mašírovat do války u Hradce Králové a špatně to dopadlo. Prušáci čtrnáct dní před bitvou nesměli sníst ani sousto, takže zvítězili díky hladu. Taky pak v Čechách všechno sežrali a vychlastali, a když jim to prošlo zažívacím traktem, způsobili choleru. Oproti tomu jeho dědek Šebestián kdysi bojoval s Napoleonem, a ti Francouzi pořád vyhrávali, byli totiž tak naparfémovaní, že všichni ostatní z toho smradu padali do mdlob. Až před bitvou u Lipska maršál Radecký svým vojákům poručil, aby si jednou rukou zacpali nosy a tou druhou Napoleona porazili. Když se pak děda vrátil domů, byl tím francouzským parfémem ještě načichlý, a proto si ho babička hned vzala. Když dovyprávěl, přemohl svoji lakotu a dal synovi na cestu bochník chleba a šrůtku špeku. Augustin byl z toho dojatý, ačkoliv teď statek patřil jemu a mohl si vzít, co chtěl.

V noci před odjezdem se sešel s Lenkou rozloučit do lesa. Měsíc byl právě v novu, takže vládla úplná tma a oni mohli vidět toho druhého jen jako temnější siluetu proti hvězdnému nebi. Políbili se, chutnali si. Jeden druhého svlékli. Když proti sobě stáli nazí, najednou přiletělo hejno svatojánků a iluminovalo ji spoustou malých vířících světýlek, aby mohl obdivovat její čistou krásu. Vstoupili do sebe a rozpustili se v sobě, tolik náruživě a přece samozřejmě jako chlebový kvásek v mouce. Na jejich výkřiky odpovídaly hlasy nočních tvorů a dýchání větru. Milovali se tak vášnivě, že kdyby jim za svítání nedošly síly, milovali by se tam dodnes.

(mb)