LITERÁRNÍ BAŠTA

Tyto knižní nadšence rozpoznáte snadno. Z mého hlubinného průzkumu (a z toho, co zjistili američtí vědci) vyplývá, že videokanály zaměřené na artefakty strojově vyrobené ze stromů mají ve svém názvu vždy zakomponované slovo kniha. Pozadí videa pak nutně vyplňuje velká knihovna plná titulů s oblíbenou zlatou nálepkou bestseller, peckami z Knižního klubu, popřípadě knihami ověnčenými kdejakou pochybnou cenou.

Prvním bodnutím do mozkomíšní kůry je, že většina youtuberů si konkrétní titul vybrala, jelikož měl „strašně pěknou obálku“, do které se okamžitě „zamilovali“. Tento trend je sám o sobě dosti skličující. Když navíc zjistíte, že se na přebalu zubí další variace na děsuplného upíra držícího bledou dívku, popřípadě photoshopem zmatlaná romantická krajina, chce se vám video vypnout už po první minutě. To nejlepší vás ale teprve čeká! Následně totiž zjistíte, že kniha má „jasně bílé stránky“, což je ukazatelem toho, že se videotvůrce pomalu rozjíždí.

Všechna ta rozsypaná písmenka na papíře v sobě většinou skrývají „silný příběh“, a když má internetový recenzent i kapku štěstí, tak je literární dílo „čtivé“. Avšak pokud je natolik šikovný a vybere si knihu, která je napsaná v jeho rodném jazyce, a připustíme-li, že umí číst, je každá kniha k přečtení, tedy „čtivá“. Kdyby se vám navíc stalo, že knihu náhodou zapomenete zvážit, youtuber vám rád řekne, zda je „těžká“. Opakem je pak titul „odpočinkový“. Jasně, když si ho dáte pod hlavu a položíte přes něj polštář, dostaví se šlofík jedna báseň (i když o básních raději nemluvit, ty se před youtubery naštěstí šikovně skrývají).

Variantou „odpočinkové“ četby je literatura „oddechová“, která taktéž, jako čtení „jedním dechem“, spadá do oblasti respiračního cvičení. Možná že tito literární nadšenci chodí na kondiční tréninky, hodně se potápí, nebo nekouří, ale ať jsem se já snažil sebevíc, musel jsem se u knihy nadechnout alespoň pětkrát (ano, počítal jsem to!). Text také můžete „hltat“ nebo postavy v ději přímo „žrát“, stačí k tomu trocha koření, octa a dobré trávení. Při sledování videí se také mnohokrát budete bát o zdraví přednášejícího, neboť se častokrát stane, že mu „postavy přirostou k srdci“. Jestli se to řeší operativně, nebo medicínou na předpis, nevím, ale do příště to pro vás zjistím, slibuji! Mnohdy je také člověk z knihy „úplně unešený“, což říct u románu Podvolení Michela Houellebecqa není, vzhledem k tématu, zcela politicky korektní.

Smůla je, když „nádherná obálka“ zradí a videotvůrce od knihy „čekal něco jiného“. Zklamání se také dostavuje, když si Hollywood dovolí zfilmovat jejich oblíbené literární dílo. To se pak většinou stává, že si youtuber „představoval hrdinu jinak“, a také mu tam chybí „popisy jeho pocitů“. Na druhou stranu mu alespoň postava „nepřiroste k srdci“. Když se dokoukáte až na konec videa a zjistíte tak celý děj knihy (od vyzrazení celé zápletky vás může uchránit jedině to, že její spletité převyprávění nepochopíte), dočkáte se závěrečného hodnocení v podobě oblíbených procent nebo hvězd. Ptáte se, a co jazyk, kompozice nebo charakteristika postav? „O tom by se dalo dlouze mluvit“, ale nemluví se. Video je pak zakončeno prosbou o sdílení, popřípadě o komentář, tedy „pokud vás kniha také oslovila“. No, pokud vás kniha oslovila, tak s ní ze slušnosti prohoďte pár slov, anebo přestaňte brát drogy.

Jsem rád za každou duši, která čte knihy, avšak youtubeři textům spíše ubližují a nekontrolovatelně rozšiřují po světě svoji dojmologii. Proto mě těší, že vkládáte svoji důvěru v Dobrou češtinu, kde sice také máme rádi pěkné obálky a postavy přirůstající k srdci, ale snažíme se to honosně okecat, nebo alespoň skrýt. Moje psychická porucha a naděje ve zlepšení knižních rozborů mě nutí k tomu, že si pustím další video. Předtím si ale raději půjdu protáhnout kolena do knihovny a nebojte, zkontroluji, jestli jsem pořádně zamknul dveře!