Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Barbora Podaná
Písňový text je leckdy první a mnohdy bohužel jediná poezie, kterou si člověk vryje do paměti. S prvními písněmi se setkáváme už v raném dětství. Ať už nám je doma zpívá maminka na dobrou noc, nebo se do nás valí od táborových ohňů či z country rádií, může z naší neznalosti užitého jazyka a textu nebo fušerské výslovnosti interpreta dojít k nedorozumění.
Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
A tak tu máme třetí adventní neděli. Podle Rowlingové je Donald Trump horší než Lord Voldemort, výroků našeho prezidenta už si všimli i novináři v Turecku, ale hlavní zprávou je, že budou vidět Perseidy, jenomže je asi nikdo nebude sledovat, protože vánoční nákupní běsnění vrcholí. Snad si uděláte čas aspoň na Nedělničku, která má pro vás nejdůležitější zprávy tohoto týdne.
Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Knihou roku se v letošní anketě Lidových novin právě stala Doba z druhé ruky Světlany Alexijevičové. Pokud litujete, že nemůžete být s námi na slavnostním vyhlášení ankety a setkat se tak osobně s autorkou, nic se nebojte, Alexijevičová v Praze není. Včera večer totiž převzala z rukou švédského krále Carla XVI. Nobelovu cenu za literaturu.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Jan Mazanec
Literární bašta recenzuje komiksovou knihu Teorie rozpadu od
Enkiho Bilala a Pierra Christina
Francouzský kreslíř Enki Bilal byl doposud českému čtenáři znám pouze díky sci-fi trilogii o vězni Nikopolovi, který po třicetiletém umělém spánku procitá do futuristické Francie ovládané fašisty, mimozemšťany a egyptským božstvem. Ve spolupráci se scenáristou Pierrem Christinem však vytvořil i díla, která neusilují o předvídání fantastických společenských změn. Teorie rozpadu je souborným vydáním dvou komiksových alb z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, u nichž byly Christinovi s Bilalem inspiračním východiskem naopak skutečné válečné konflikty a politické transformace ve Španělsku a střední Evropě. Přibližně stostránkové komiksové novely – Falangy černého řádu a Na lovu – sledují osudy fiktivních postav dlouhá léta po jejich účasti ve významných dějinných událostech.
Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Daniel Kubec
Často od čtenářů slýchám, že při poslechu audioknih nedokážou soustředěně vnímat hlasově interpretovaný text. I když je podle mě možné toto specifické soustředění opakovaným poslechem vytříbit. Něco jiného je to ovšem v případě rozhlasových dramatizací. Mou snahu o jejich vnímání totiž kazí některé zvukové efekty. Zejména ty, jimiž se tvůrci snaží textové popisy transformovat do auditivní podoby.
Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Tak jsme se dočkali posledního měsíce v roce. Už máme druhou adventní neděli, takže věřím, že jsme všichni dospěli do určitého bodu sebeupozadění. Navíc doufám, že nikoho z vás neodnesl čert a že vám něco nadělily Barborky, kterým tímto přeji jen to dobré. Snad už si po páteční náročné šichtě, kdy musely roznést drobnosti hodným lidem, náležitě odpočinuly a jsou připravené ke čtení, protože dnešní Nedělnička je hlavně pro ně.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Dagmar Plamperová
Literární bašta recenzuje rozhlasovou pohádku Violy Fischerové Jak Kuba vyzrál na Papejše
Jednou jich bylo, podruhé ne. Ono totiž záleželo… Pik a Pok jsou Papejši, příšery bivakující v rozhlasové pohádce Violy Fischerové. Rozčepýřené a chvástavé až ke kořínkům srstí. Žijí kdesi pod devátou větví panelového stromu. Inkognito. Vykukují a jsou vidět jen tehdy, když je napadne nějaká lotrovina. To zaskřehotají a tropí. Hlava nehlava, kořen nekořen. Když jejich vinou zazlobí dítě poprvé i napotřetí, po výprasku zavříská i zabrečí, Pik a Pok si zatančí. Pak zazpívají a nakonec za odměnu spolykají kopce, překopce pistáciové zmrzliny. „Poku, Poku, už svítím? Už jsem vidět? Ú-pl-ně ze-le-ně?“ Věřte mi, nebo ne, šmarjápanno jémine, že je to NÁDHERNÉ!
Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Lenka Hniličková
Jedu si tak tramvají z Nuslí na Koh-i-noorku, a protože už půl roku nemůžu najít sluchátka, poslouchám cizí rozhovory. Za tu dobu jsem vyslechla příběhy smutné i veselé, trapné i nechutné, ale při pohledu na protagonisty nebyly vlastně nijak překvapivé. Rozhlédnu se po spolucestujících: otrhanec, dvě rádoby modelky v pubertálním věku, jejich vrstevnice s jinými zájmy, paní s kočárkem a připraveným cigárem v ruce, obyčejný stařičký pár, chlap v kšiltovce a já. Nic zvláštního, prostě Nusle. O to víc mě zaskočilo, když se hned za mnou začaly dvě dívky bavit o literatuře.
Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Dočkali jsme se první adventní neděle, věřím, že se na blížící svátky těšíte. Jak všichni víme, je to doba vhodná k rozjímání. Snad i s tímto záměrem psali vědci studii, v níž se snaží dokázat, že spaní na pravé straně postele vyvolává u lidí trudomyslnost a rozmrzelost. Stačí, aby si člověk lehl na levou stranu postele, a hned ho začne bavit práce, bude mít víc přátel a je o víc než devět procent pravděpodobnější, že se na život a svět bude dívat pozitivněji.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Daniel Kubec
Literární bašta recenzuje audioknihu Nebezpečné známosti v režii Michala Bureše
Ve své poslední dvojrecenzi jsem poukázal na důležitost vhodně zvoleného titulu k audiální interpretaci a zároveň na úskalí adaptace obsáhlého ruského románu do formy rozhlasové dramatizace. V dnešní recenzi Nebezpečných známostí v režii Michala Bureše si všimnu dalších prvků, které tvorbu audioknih provázejí.
Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Radek Hochmal
Kniha je svým způsobem nádoba, jejíž obsah hltáme, rádi čicháme její vůni a rádi se jí probíráme. Slastné šustění oříznutých stránek pod prsty společně s vůní papíru a lepidla ovšem nejsou tím jediným, co činí knihu důležitou nejen jako literární práci, ale především jako artefakt. Taky jste si někdy položili otázku, jak může mít kniha, ač třeba nevelkého formátu, malého rozsahu, nevýrazné, či dokonce nehezké obálky, tak velkou cenu? A to ani nemusím zabíhat do extrémů knih dávno vydaných, které svou cenu získaly právě stářím či raritou prvního vydání. Mluvím o titulech relativně nedávných, ohraničených řekněme počátkem devadesátých let. Zde totiž teprve začíná (výmluvně s příchodem kapitalismu do Česka) ta pravá hra nabídky a poptávky a tajemný duel se zákazníkem-sběratelem.
Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Zdárně jste se pročetli až k padesátému pokračování Nedělničky. Původně jsem zamýšlela rekapitulovat nejbizarnější zprávy, ale to si nechám až na Silvestra, protože mi třeba dojde inspirace. Dnešní díl je sám o sobě přelomový, neboť se díky zprávě Oxford Dictionaries potvrdilo, že se vracíme do prenatálního stadia lidstva, kdy si člověk povídal jen pomocí obrázků. Místo pakoňů na zeď v jeskyni teď matláme emotikony na displeje telefonů. Jako nejfrekventovanější slovo roku 2015 byl vybrán pitvořící se obličej, který se směje až k slzám. Výzkum proběhl celosvětově, což potvrzuje, že lidstvo na této planetě neumí správně používat jazyk a rozhodně ho to neznepokojuje.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Michal Beck
Literární bašta recenzuje knihu Kam běží modrá liška od
Andreje Gjuriće
Na té Kampě nad Vltavou
seděl vodník s kaprem Kuldou:
„Sviť, měsíčku, sviť,
pohádky budem snít.“
Andrej Gjurić je autorem jediné knihy, ale zato takové, která dostala ocenění Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti a byla namluvena do audio verze mistry Hrušínským nejstarším, Kopeckým, Preissem a dalšími. Knihy, na jejíž motivy byl natočen animovaný seriál Kajetán a modrá liška, a především, už od svého prvního vydání v roce 1983, jedním ze čtenářsky nejoblíbenějších pohádkových titulů.
Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Anna Štičková
Nevím, jaké zvyky panují ve vaší rodině, ale u nás se píše. Odevšad. Aby měli všichni přehled o tom, jak se kdo kde má. Nejvíce rodinných písemností pochází od dětí deponovaných na tábor. Všichni jsme aspoň na jednom byli. Z tábora se píše dopis, anebo když je náročná celotáborová hra, tak aspoň maminčinou rukou nadepsaný korespondenční lístek.
Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Zima už je skoro za rohem. V Krkonoších prý napadlo pět centimetrů sněhu. Už se nemůžu dočkat, až to přijde i do Prahy, kde zkolabuje doprava a silničáři budou překvapeně rozhazovat rukama. Santa Claus je prý v Německu na poště a čeká na dopisy od všech dětí. A vědci potvrdili, že pokud sledujete televizi víc než sedm hodin denně, zvyšujete si pravděpodobnost mrtvice, infarktu a cukrovky o čtyřicet sedm procent. Nikdo nezkoumal vliv České televize, je ale možné, že budou v tomto případě čísla stoupat. Proto vypněte obrazovky, Nedělnička vám naservíruje zprávy bez rizika.
