LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Dagmar Plamperová


Pohádka do sluchátka

Před 2 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje rozhlasovou pohádku Violy Fischerové Jak Kuba vyzrál na Papejše

 

Jednou jich bylo, podruhé ne. Ono totiž záleželo… Pik a Pok jsou Papejši, příšery bivakující v rozhlasové pohádce Violy Fischerové. Rozčepýřené a chvástavé až ke kořínkům srstí. Žijí kdesi pod devátou větví panelového stromu. Inkognito. Vykukují a jsou vidět jen tehdy, když je napadne nějaká lotrovina. To zaskřehotají a tropí. Hlava nehlava, kořen nekořen. Když jejich vinou zazlobí dítě poprvé i napotřetí, po výprasku zavříská i zabrečí, Pik a Pok si zatančí. Pak zazpívají a nakonec za odměnu spolykají kopce, překopce pistáciové zmrzliny. „Poku, Poku, už svítím? Už jsem vidět? Ú-pl-ně ze-le-ně?“ Věřte mi, nebo ne, šmarjápanno jémine, že je to NÁDHERNÉ!


Živí mrtví

Před 3 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Bohem zapomenutí lidé od Alberta Cosseryho
 

Ty, na které Bůh zapomněl a které nechal trčet v příšerném horku na předměstí Káhiry, potkal Egypťan Albert Cossery v Paříži deset let poté, co opustil rodnou zemi.

V jeho vzpomínkách se ztroskotanci v čase pohupují na okrajích pokroku jako svěšené hrozny rezignací, zaprášení smutkem. Pro evropskou čtvrť, roztahující se „jako prapodivné tělo běhny“ všemi směry, před jejíž rychlostí a jednotvárností krajina prchá jako dostihový velbloud, jsou a navždy zůstanou vyvrženci s odpornými těly bez duše, kteří navzdory své otravnosti nehodlají zemřít.
 


Sníme, nerušit!

Před 3 lety v kategorii Dobrá pasáž

Albert Cossery: Bohem zapomenutí lidé, 2014.

V Cosseryho ornamentech se tu a tam objevuje humor vyhnaný ad absurdum. Stačí se o něj otřít koutkem oka a vše, co se jeví jako černé, je i krapet veselé.
 


Bohumila Grögerová: Mám právo na slunce?

Před 3 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje knihu Můj labyrint od Bohumily Grögerové

Bohumila Grögerová se celoživotně vplétala do cizích jazyků. Schovávala se ve „vymknutých slovech“. Experimentovala s nimi, podobně jako Christian Morgenstern či Ernst Jandl. Hrála si a často vyhrávala. Někteří se ptají, jestli nezůstala ve stínu svého spoluhráče v tvorbě i životě Josefa „Josky“ Hiršala. Zbytku je to fuk. Viditelnost je v tvorbě irelevantní. Je totiž relativní.

Stejně jako život. Kde se vzal? – Tu se vzal. A už plyne. Motá se, zamotává a rozmotává. Pořád dokola. Uchopený, nebo jen tak na volné noze. Free od začátku do konce. Mládí v něm kvaltuje, stáří už brzdí. Více vzpomíná a sní s otevřenýma očima.
 


Yggdrasil – strom věčného objetí

Před 3 lety v kategorii Dobrá pasáž

Bohumila Grögerová: Můj labyrint, 2014.


Kdopak by se bu bu bál?!

Před 3 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje Lepíkové příšery od Johna Kenna Mortensena

Sama smrt, přikrčená v jeho jméně, mu do noci otvírá okna plná fešáků v pršipláštích. Ta okna jsou z papíru, lepí a jsou opravdu příšerná. Ponejprv se kreslíř splaší a zažene monstra hrotem redispera. Ale pak vše, co za okny křičí, hýká, pitvoří se, straší, pozve tuší polehoučku dál. Na lepíkové příšery se totiž nesmí zhurta. A John Kenn Mortensen, mimo jiné i režisér pořadů pro děti, to ví.


Bu bu bu

Před 3 lety v kategorii Dobrá pasáž

Jste-li odvážní a nebojíte se vlastní imaginace, vyberte si jedno z okének a napište k němu cokoliv, co vás napadne. Inspirovat se můžete také kterýmkoliv z obrázků uveřejněných na adrese: http://donkenn.tumblr.com/archive.

Naslouchám na této, rovněž dobré, adrese: tatatranka@seznam.cz. Nejstrašnější komentáře uveřejníme!

(Příběh, který vás popadne, zašlete i s odkazem na inspirující obrázek.)


Vyzvoněné Vánoce

Před 3 lety v kategorii Dobrá kniha

Literární bašta recenzuje Vánoce jednoho kluka z Walesu od Dylana Thomase

Dylan Thomas (1914–1953), prý „věčný kluk z Walesu“, jistojistě básník a nejvýraznější postava britské poválečné poezie, vyrazí roku 1952 na turné po Americe, aby tu a tam nahrál pro rádia své nejlepší básně. A také vzpomínkovou povídku Vánoce jednoho kluka z Walesu. Asi proto, že je tak drobná, na ni málem zapomene. Dva roky po jeho smrti vyjde poprvé jako samostatná kniha. Českého překladu se dočká po více než šedesáti letech, zásluhou Petra Eliáše a nakladatelství Albatros.


Hledání vloček v závějích
Jedna závěj je ta pravá

Před 3 lety v kategorii Dobrá pasáž

Dylan Thomas v překladu Petra Eliáše: Vánoce jednoho kluka z Walesu, 2013.