Hledání vloček v závějích
Jedna závěj je ta pravá
Před 9 lety
Dylan Thomas v překladu Petra Eliáše: Vánoce jednoho kluka
z Walesu, 2013.
Před mnoha lety, když jsem byl malý a ve Walesu ještě žili vlci a mezi harfami kopců poletovali ptáci červení jako flanelové spodničky, když jsme celé dny a noci prozpěvovali a povalovali se v jeskyních, které voněly jako nedělní odpoledne ve vlhkých předsíních zemědělských usedlostí, a s jeleními čelistmi jsme pronásledovali Angličany a medvědy, to ještě nebyly automobily, kola ani koně s aristokratickou tváří, když jsme bez sedla brázdili ty prosté blažené kopce, sněžilo a sněžilo. Jenže najednou tu stojí malý chlapec a říká: „Loni taky sněžilo. Postavil jsem si sněhuláka a brácha mi ho shodil na zem a já shodil na zem jeho a pak jsme šli na čaj.“
„Ale to byl jiný sníh,“ povídám já. „Ten, co pamatuju, se sypal z bílých kbelíků z oblohy, ale vyvěral i ze země, vytékal a proudil z rukou, paží i těl stromů. Přes noc obrůstal střechy domů jako mech barvy stařeckých vousů, jemně potahoval zdi a jako tichá a mrazivá bouře roztrhaných bílých vánočních pohlednic se usazoval i na pošťákovi, který zrovna otevíral branku.“
(dp)
