Yggdrasil – strom věčného objetí
Před 9 lety
Bohumila Grögerová: Můj labyrint, 2014.
„Podle starých pramenů severské mytologie je osou světa, stromem života a osudu. Spojuje nebe, zemi i podzemní svět. Je jediným stromem v ráji, seděl pod ním Adam. On sám sebe nevnímal, aniž se od okolí rozeznával. Seděl v dokonalé harmonii pod Yggdrasilem. Ráj nebyl veliký. Snad jako naše zahrada? Byl však dokonalý. Vzkvétaly v něm všechny tvary jen jedenkrát, a proto byly dokonalé. Vše bylo nehybné. Ráj nevznikl, prostě byl tu. Každá věc byla tím, čím se jevila. Pod Yggdrasilem seděl Adam. Vše tu bylo jen pro něj. V okamžiku, kdy jím to proniklo jako blesk, učinil posunek. Uchopil větev, ať se zlomí – a vědět.
Stalo se.
Zrodil se čas a smrt, Adam se ženou, stvořenou z vlastního těla, musí opustit ráj. Láska a smrt ruku v ruce opouští ráj – trest za zvídavost, za touhu, za lidskou nedokonalou lásku. Lidskou zvídavost však nelze uhasit.“
(dp)