Před 10 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje Krev prvorozených od Juraje Červenáka
Kapitán Stein, notář Matěj Barbarič a kaprál Jaroš jsou zpět. Kvalitám, které jejich vyšetřovací tým prokázal v knize Mrtvý na Pekelném vrchu, věří Matyáš Habsburský natolik, že posílá nesourodou trojici do srdce Českých zemí – do Prahy ovládané alchymisty, okultisty, italskými bandity, židovskými peněžníky, katolickou šlechtou, prohnanými dvorními správci a v poslední řadě také prchlivým nemocným císařem. Otázku, kdo lační po krvi prvorozených, nebude snadné zodpovědět – jak vidno, možností rozhodně není málo.
Před 10 lety ·· Lukáš Prchal
Literární bašta recenzuje Rychlopalbu od Štěpána Kopřivy
Štěpán Kopřiva patří na českém literárním poli mezi již etablované autory. A patří také mezi autory, kteří začali na začátku devadesátých let minulého století psát zábavnou literaturu žánru fantasy a sci-fi. Někteří z těchto autorů však v poslední době od fantastiky (fantasy i sci-fi) nenápadně přecházejí k žánru detektivky, nebo s ním alespoň koketují. Patří mezi ně třeba Juraj Červenák (rozhovor s autorem), Klára Smolíková a Jiří W. Procházka, kteří svou detektivku již brzy vydají, a právě Štěpán Kopřiva, dosud známý svými knihami Asfalt, Holomráz nebo Aktivní kovy (recenze DČ). Právě Kopřivovi se podle mého názoru přechod k jinému žánru velice vydařil.
Před 10 lety ·· Daniel Kubec
Literární bašta přináší ještě před vydáním exkluzivní recenzi knihy Sefirot od Radka Hochmala
Když zoufalý mnich, uvězněný během procesu s templářským řádem, vyvolá kabalistickým rituálem římského vojevůdce ze sedmého století, neuvědomí si, co hrátkami se zapovězenou magií způsobí. Naopak Radek Hochmal, věrný člen cechu Dobré češtiny, se zdá být ve svém vyprávění a ve hře s historií velmi sebejistý a pouští se svou prvotinou do literárního klání v žánru fantasy.
Před 10 lety ·· Daniela Iwashita
Literární bašta recenzuje Tvář a Jitřenčin dům od Karla Vysloužila
V současné české literatuře opravdu existuje básník, který zvládne vydat během dvou prvních měsíců roku dvě knížky, a dokonce takové, které stojí za to číst. Kdo zná Karla Vysloužila (1927) a dostává jeho knihy poštou, ví, že v posledních měsících se změnila periodicita i rozsah jeho tisků – nyní vycházejí v čím dál kratších intervalech a čím dál útlejší. První dvě letošní knížky, Tvář a Jitřenčin dům, mají každá jeden vydavatelský arch, a přesto jsou v pevných deskách. První nese dataci 24. ledna 2015 a číslo 1/2015, jako by šlo o periodikum, druhá s číslem 2/2015 je datována letošního 17. února.
Před 10 lety ·· Lucie Kukačková
Literární bašta recenzuje knihu Proč obrazy nepotřebují názvy od Ondřeje Horáka a Jiřího Franty
Na tyto a spoustu dalších otázek odpovídá pozoruhodná publikace o moderním umění, kterou na sklonku loňského roku vydalo nakladatelství Labyrint. Vyšla v edici Raketa, která pro český knižní trh připravuje například tituly ilustrátora a autora animovaných filmů Petra Síse, ale třeba také knihy výtvarníka Davida Böhma, jehož originální Hlava v hlavě získala řadu ocenění a byla vyhlášena nejkrásnější českou knihou pro děti za rok 2013. Kniha Proč obrazy nepotřebují názvy je tedy primárně určena dětskému čtenáři, ale neomezuje se jen na něj − kvalitním výtvarným zpracováním Jiřího Franty, kde se dynamicky střídá forma klasické ilustrace a komiksu, a textem Ondřeje Horáka, který se opírá především o svižné, čtivé dialogy, v nichž se o umění sice nahlas přemýšlí, diskutuje, leccos se i vysvětluje, ale nic se rozhodně nevnucuje −, zaujme i dospělého.
Před 10 lety ·· Pavel Šidák
Literární bašta recenzuje radikální pokus Franka Morettiho o formalizaci literárních dějin
Chcete, děti, zažít JINOU literární vědu? Srdečně doporučuji knihu
Grafy, mapy, stromy: Abstraktní modely literární historie
amerického vědce Franka Morettiho. Název nelže, kniha má tři části,
první se týká grafů, druhá map, třetí stromů. Ony ty mapy nejsou až tak
mapy jako spíše prostorové diagramy a stromy nejsou stromy obyčejné, ale
biologické (evoluční), a přesněji vzato to nejsou stromy, ale kladogramy
(na některé tyto rozdíly upozorní teprve v průběhu výkladu sám autor),
ale to už bychom byli moc odborní, což mi Daniela I. na DČ [na Dobré
češtině – poznámka DČ] zakázala. Běžná literární historie moc
neví, co je. Standardně se věnovala spíše jen vybraným (kanonickým)
dílům a jejich popisem a popisem jejich role v historii dávala dohromady
příběh literatury. Moderní literární historie se rozpíná jak k dílům
nekanonickým (či méně kanonickým), tak vůbec mimo čistě literární
oblast; metodologicky se pohybuje mezi imanentním popisem děl
(naratologickým, jazykovým, dějovým…) a zasazováním literárních jevů
do obecné historie (biografismus…).
Před 10 lety ·· Barbora Čiháková
Literární bašta recenzuje sbírku povídek Hany Andronikové Vzpomínky, co neuletí
Jméno Hany Andronikové není neznámé. Autorka už svou prvotinou Zvuk slunečních hodin převálcovala konkurenty v soutěži Knižního klubu, hned nato získala Magnesii Literu za objev roku. Na její druhý román Nebe nemá dno si ovšem všichni museli počkat skoro devět let.
Před 10 lety ·· Markéta Kořená
Literární bašta recenzuje Pálenku Matěje Hořavy
Někdy se to tak přihodí a člověk začne číst knihu odzadu a je za to spravedlivě potrestán. Reklamní upoutávky vyvedené bíle na černém na zadní straně obálky mě od četby Hořavovy knihy spíš odradily. Nevábí mě příliš fikční světy, „ve kterých se zastavil čas“, prózy, které zobrazují „nevšední osudy“ a „svérázný způsob existence“. Je-li kniha navíc opatřena podtitulem Prózy z Banátu, lze se obávat nejhoršího: zážitkového psaní, vycházejícího z utkvělé představy, že pobyt na nějaké ztracené vartě je první krok k literárnímu úspěchu. Pohled do obsahu však ve mně probudil zvědavost: třiačtyřicet povídek na sto dvaceti stranách, při takové hustotě se rychle vyjeví, jak to autor s krátkou prózou myslí. A vyjevilo se.
Před 10 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje povídkovou sbírku Pouta krve od Maji Lidie Kossakowské
Polská autorka Maja Lidia Kossakowska píše povídky i delší literární útvary více či méně ukrajující z žánru fantasy od konce devadesátých let 20. století. Do češtiny jí byly dosud přeloženy čtyři knihy – dva díly Řádu kraje světa a román Rozsévač větru v nakladatelství Triton a povídkový soubor Pouta krve, poprvé v nakladatelství Zoner Press.
Před 10 lety ·· Dagmar Plamperová
Literární bašta recenzuje Lepíkové příšery od Johna Kenna Mortensena
Sama smrt, přikrčená v jeho jméně, mu do noci otvírá okna plná fešáků v pršipláštích. Ta okna jsou z papíru, lepí a jsou opravdu příšerná. Ponejprv se kreslíř splaší a zažene monstra hrotem redispera. Ale pak vše, co za okny křičí, hýká, pitvoří se, straší, pozve tuší polehoučku dál. Na lepíkové příšery se totiž nesmí zhurta. A John Kenn Mortensen, mimo jiné i režisér pořadů pro děti, to ví.
Před 10 lety ·· Daniel Kubec
Literární bašta recenzuje Joinvillův Život Ludvíka Svatého, krále francouzského
Recenzovat knihu, která před nedávnem oslavila sedmisté výročí, se nezasvěceným může jevit poněkud opožděné. Chtěl bych svůj počin ospravedlnit tím, že recenze je žánr, který se konstituoval sotva před dvěma sty lety, a navíc nyní díky nakladatelství Argo můžeme číst spis Jana ze Joinvillu v novém vydání – a tento text nezastará přinejmenším dalších pár století.
Před 10 lety ·· Lukáš Prchal
Literární bašta recenzuje komiks Boxer od Reinharda Kleista
Reinhard Kleist, průkopník německého komiksu, se pustil do zpracování frekventovaného tématu – holokaustu. Jako předlohu si vzal knihu Jednou budu o všem vyprávět, kterou napsal syn židovského boxera Hercka Hafta. Ten se stal předobrazem hlavní postavy komiksu. Recenzenti s oblibou přirovnávají Boxera k legendárnímu Mausovi Arta Spiegelmana. Kromě tématu, rámcového příběhu, který letmo přibližuje život a proměněný charakter protagonisty po válce, a černobílé kresby však mají obě knihy málo společného už jen v rovině postav – Spiegelmanova postava je víceméně pasivní, kdežto boxer Haft je protagonistou aktivním. Kleist navíc oproti Spielgemanovi uchopil téma věcněji.
Před 10 lety ·· Vladěna Ptáčková
Literární bašta recenzuje básnickou sbírku Ezechiel v kopřivách od Miloše Doležala
Pokud je našim čtenářům více než povědomé jméno Miloše Doležala, patrně to nebude zásluhou jeho doposud vydaných básnických sbírek, ale díky knize Jako bychom dnes zemřít měli, která se zdála být završením Doležalovy více než dvacetileté práce na rekonstrukci života a úmrtí číhošťského faráře Josefa Toufara. Ale i ve své nové knize Ezechiel v kopřivách, byť je jiného žánru než Toufarova biografie, se Doležal vyrovnává s množstvím reálií, na které v rámci výzkumu narazil – v jejich fragmentech lze totiž dohledat stopy pohnutých lidských osudů, které se zvedají z prachu dějin a zase se do něj navracejí podle toho, jak s nimi zachází ta která generace lidského pokolení.
Před 10 lety ·· Lucie Kukačková
Literární bašta recenzuje Inverzní kyvadlo od Borjany Dodovy
V jedné ze tří povídek Inverzního kyvadla nechává Dodova hlavní hrdinku dospět k poznání, že všichni muži, kteří se až doteď objevili v jejím životě, mají přirozenou tendenci stavět v jejím bytě příčky. Stavějí je nikoliv proto, že by pro společný život v bytě byly nezbytné, ale aby zpřehlednili prostor garsonky. Rozdělují jeden obrovský pokoj zdmi, aby pro ně přestal být mnohoznačný a oni se v něm dokázali orientovat. Chtějí mu dát jasnou strukturu, zavést do něj řád.
Před 10 lety ·· Daniela Iwashita
Literární bašta recenzuje sbírku dětské lidové tvořivosti v řeči vázané
V knize Mistr sportu skáče z dortu z nakladatelství Meander se spojilo nejméně pět silných komponentů:
