Před 9 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje Děvět princů Amberu od Rogera
Zelazného
Na nemocničním lůžku se s nohama v sádře a úplnou amnézií probouzí drogami omámený pacient. Kdeže? Soukromá nemocnice Greenwood? Jakže se to jmenuju? Carl… Corey? Zanechala mě tu má sestra? Ne, tady něco není v pořádku. S mlhavou vzpomínkou na autonehodu a jediným tajemným slovem – Amber – na jazyku pacient prchá z nemocnice. Z pohodlí, ze Země, ze Stínů, do jediného pravého světa.
Před 9 lety
Jan Mazanec
Literární bašta recenzuje Literární spolek Laury Sněžné od
Pasiho Ilmari Jääskeläinena
Anotace na zadní straně obálky prezentuje Pasiho Ilmari Jääskeläinena jako autora tvořícího v proudu magického realismu, finský spisovatel sám vymezil svou tvorbu termínem reaalifantasia (z finštiny se dá volně přeložit jako realistická fantasy). Jeho románový debut Literární spolek Laury Sněžné nás přivádí do fiktivního Zaječína, na první pohled docela normálního finského městečka. Avšak pozorné oko hlavní hrdinky Elly, která se do rodného města vrátila jako suplující učitelka finského jazyka a literatury na střední škole, odhalí, že leccos není na svém očekávaném místě, přičemž přepsanými stránkami v románu Zločin a trest to pouze začíná, ztracenými psy, náhlým zmizením Laury Sněžné a nočními můrami napadajícími město pokračuje.
Před 9 lety ·· Daniel Kubec
Literární bašta recenzuje audioknihu Dva proti Říši a rozhlasovou dramatizaci Bratři Karamazovi
Ve svém fejtónku Jak recenzovat, když nevidíme na písmenka načal Radek Hochmal téma obtížnosti interpretace mluvně interpretovaných knih. V dnešní dvojrecenzi se pokusím navázat vymezením literárního prostoru audioknih, který se dotýká a v mnohém prolíná s rozhlasovými dramatizacemi literárních děl. Zároveň bych chtěl poukázat na základní rozdíly mezi oběma způsoby ztvárnění literárního díla.
Před 9 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Rytíř sedmi království od
George R. R. Martina
Dávno předtím, než propuknou války o Železný trůn, dávno předtím, než znovu povstanou draci, šest vlčat spojí své osudy s potomky rodu Starků a Zeď daleko na severu bude čelit přívalu hrozivého nepřítele, projíždí krajinou potulný rytíř. Ten, který ztratil otce, ale nalezl syna. Ten, který přežil tam, kde mnohem důležitější umírali. Ser Duncan Vysoký, anebo Dunk z Blešího zadku Králova přístaviště? Dunk, co vypil truňk, tupý jako lenochův meč.
Před 9 lety ·· Anna Štičková
Literární bašta recenzuje sbírku poezie Gesto od Jana
Laňky
Úvod ke knize Jana Laňky Gesto vzbuzuje očekávání: „Autor ve své třetí sbírce jako by říkal, že nic není důležitější než dokázat se na vše kolem sebe dívat s tolik potřebným nadhledem.“ Nakolik se autorovi podařilo tento příslib naplnit?
Před 9 lety ·· Markéta Kořená
Literární bašta recenzuje Nuselskej punk od autora s pseudonymem Green Scum
Nusle nezaslouženě dlouho čekaly na chvíli svého nanebevzetí. Letos se jim konečně literární nebesa otevřela a na každé druhé zdejší zdi tu slávu připomíná nějaké votivní graffiti. Doufejme, že autor knihy Nuselskej punk, cudně schovaný za pseudonymem Green Scum, neudělal charismatické pražské čtvrti nevalné pověsti podobnou medvědí službu jako Jan Neruda Malé Straně a že za sto dvacet let nebudou po náměstí Bratří Synků bloumat jen ztracené duše postav jeho povídek, vytržené z věčného spánku hrkáním koleček kufrů Samsonite.
Před 9 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje antologii českého steampunku
Excelsior, gentlemani!
Když vzduchem létají parolodi, po zemi se procházejí zmechanizovaní lidé a vynálezy, které dosud vězely jen v myšlenkách snílků a fantastů, získávají reálné obrysy, když k našim uším zaznívá cvakání ozubených koleček, chřípí vyplní vůně páry a ruce jsou najednou kluzké vazkým olejem, je jasné, že tahle verze 19. století nebude zcela podle učebnic dějepravy, ale rozhodně bude stát za to. Tak nastupovat, dámy a pánové, zatápíme pod kotlem!
Před 9 lety
Jana Fleglová
Literární bašta recenzuje román Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Knihy Harukiho Murakamiho si čtenáři v Evropě oblíbili, protože jeho autorský styl je příjemným dialogem mezi japonskou tradicí a evropskou popkulturou. A co víc – oba světy spojuje, poněvadž lidé v podstatě cítí, reagují a prožívají některé okamžiky stejně, i napříč kontinenty. Ani román Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování není výjimkou. Murakami v něm líčí všední život člověka, který se cítí neukotvený, nevýznamný, bezbarvý. Jeho léta putování nesměřují k žádnému konkrétnímu cíli. Jeho život se točí kolem zdánlivě malicherných událostí a křivd z doby dospívání.
Před 9 lety ·· Barbora Čiháková
Literární bašta recenzuje sbírku Týdny od Olgy Stehlíkové
Sbírka Týdny je odvážný pokus. Část literární obce se navíc shodla na tom, že úspěšný, neboť autorce za debut udělila Magnesii Literu v kategorii poezie. Existuje dokonce bláhové vyjádření, které o knize hovoří ne jako o sbírce, ale jako o poemě. Upřímně, pokusit se o tento útvar je poloviční šílenství, naplnit ho lze jen za hranicí běžného talentu, za níž se Stehlíková nepohybuje.
Před 9 lety ·· Dagmar Plamperová
Literární bašta recenzuje knihu Bohem zapomenutí lidé od Alberta
Cosseryho
Ty, na které Bůh zapomněl a které nechal trčet v příšerném horku na předměstí Káhiry, potkal Egypťan Albert Cossery v Paříži deset let poté, co opustil rodnou zemi.
V jeho vzpomínkách se ztroskotanci v čase pohupují na okrajích pokroku
jako svěšené hrozny rezignací, zaprášení smutkem. Pro evropskou čtvrť,
roztahující se „jako prapodivné tělo běhny“ všemi směry, před
jejíž rychlostí a jednotvárností krajina prchá jako dostihový velbloud,
jsou a navždy zůstanou vyvrženci s odpornými těly bez duše, kteří
navzdory své otravnosti nehodlají zemřít.
Před 9 lety ·· Lucie Kukačková
Literární bašta recenzuje knihu Pod sněhem od Petry
Soukupové
Po třech úspěšných prózách pro dospělé a intermezzu v podobě
dětské knížky Bertík a čmuchadlo, vydané vloni, vychází
Petře Soukupové román Pod sněhem. Vypráví o třech sestrách
a jednom konkrétním zimním dnu, který spolu musejí prožít – vlivem
okolností jsou totiž donuceny jet společně na rodinnou oslavu. A přežít
to, chtělo by se dodat, protože jejich vzájemné vztahy nejsou zrovna
ideální.
Před 9 lety ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje Kvílející schodiště, první díl série Lockwood & spol. od Jonathana Strouda
Železem, stříbrem, řetězy a solí, ale i divokou kombinací těchto netradičních zbraní bojují s nadpřirozenem členové Lockwoodovy agentury po tom, co Londýn i celou Anglii zaplaví vlna duchů (zde pojmenovaných decentně Návštěvníci). Tato epidemie, neoriginálně nazvaná Problém, je provázena nejen zvýšeným výskytem zemřelých, zákazem vycházení po setmění a dalšími restriktivními opatřeními, ale také etablováním nejrůznějších „krotitelských“ kanceláří v čele s legendárním Scotland Yardem, který byl nucen mírně přehodnotit své vyšetřovací metody a oblast působení.
Před 10 lety ·· Daniel Kubec
Literární bašta recenzuje sbírku povídek Předběžná ohledání od Petra Pazdery Payna
Dvaadvacet povídek Petra Pazdery Payna, které dnes byly důstojným, ač neúspěšným uchazečem o Magnesii Literu, není propojeno místem děje ani postavami. Sbírka nevytváří jeden ucelený fikční svět, ale stmeluje ji autorská intence dopátrat se podstaty, která dělá povídku povídkou. Různorodost postupů, námětů a vyprávěcích stylů vyvyšuje Předběžná ohledání nad současnou povídkářskou tvorbu.
Před 10 lety ·· Markéta Kořená
Pětatřicet básní, kterým nemusíme věřit, že „jsou z jednoho tejdne“, ale kterým musíme věřit, že je žene láska. K ženám, k jedné ženě, k jednomu muži, k životu, ale taky k neštěstí, když má punc ryzí bolesti. Oranžová obálka, oranžové akty vložené do knihy i titul Nádech Výdech evokují jakési pohanské rituály, které se na pozadí obrazů smyslného třeštění nad půvaby ženského těla skutečně odehrávají. O důvod víc označit aliterárněhistoricky poezii An Štičkové za vitalistickou, když už k tomu svádí básnický slovník záměrně redukovaný na slabikář a stylizace dětsky užaslých promluv. Ale když se řekne pohanství a třeštění, sluší se říct Rimbaud, jehož požadavku permanentního rozrušování smyslů se autorka, zdá se, rozhodla dostát.
Před 10 lety ·· Dagmar Plamperová
Literární bašta recenzuje knihu Můj labyrint od Bohumily Grögerové
Bohumila Grögerová se celoživotně vplétala do cizích jazyků. Schovávala se ve „vymknutých slovech“. Experimentovala s nimi, podobně jako Christian Morgenstern či Ernst Jandl. Hrála si a často vyhrávala. Někteří se ptají, jestli nezůstala ve stínu svého spoluhráče v tvorbě i životě Josefa „Josky“ Hiršala. Zbytku je to fuk. Viditelnost je v tvorbě irelevantní. Je totiž relativní.
Stejně jako život. Kde se vzal? – Tu se vzal. A už plyne. Motá se,
zamotává a rozmotává. Pořád dokola. Uchopený, nebo jen tak na volné
noze. Free od začátku do konce. Mládí v něm kvaltuje, stáří už brzdí.
Více vzpomíná a sní s otevřenýma očima.
