LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Nedělnička LXXII

Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková

Vítám vás na konci dalšího týdne. Někteří z vás o tom možná ještě neslyšeli, ale je to tak: seriál Pobřežní hlídka se dočká filmového zpracování. Premiéra sice proběhne až v příštím roce, ale už teď si můžeme být jistí, že se v něm objeví nejoblíbenější plavčíci všech dob: Pamela Andersonová a David Hasselhoff. Prý je možné zakoupit tzv. pobřežní kalendáře, ze kterých si budou nedočkavci moct vyloupávat čokoládové záchranné vestičky. V Pekingu mezitím vyvěsili plakáty, které varují Číňany před seznamováním s cizinci – špiony, kteří by rádi získali tajné dokumenty. Komiksový příběh končí šťastně zatčením obou záporáků. Tak to jsou nejdůležitější informace tohoto týdne, ale pro jistotu si připomeňme i ty ostatní.


Smutný klaun francouzské literatury

Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Prasklej Sklenička od Alaina Mabanckoua
 

Po staletí pěstěnou francouzskou literaturu vždy obohacovali i umělci rebelové o dravější proud, okysličený nižšími sociálními vrstvami a jejich mluvou. Dnes je Francie multikulturní země a mezi francouzsky píšící spisovatele patří již dávno řada autorů původem z bývalých kolonií. Ti nyní vnášejí do francouzské literatury nové, překvapivé prvky.


Doktorky radí XXXVI

Před 9 lety v kategorii Doktorky radí

Vážené paní doktorky, jak stárnu, stále častěji mi přijde do ruky grafický výtvor a slohový útvar, kterému se říká parte. Obvykle mě zarmoutí jak obsah, tak forma. Nechci se nyní pohoršovat nad obchodními prefabrikáty pohřebních služeb, to je kapitola sama pro sebe. Bohužel i parte, která lidi připravují s láskou, avšak neprofesionálně a za značně pohnutých okolností, málokdy dopadnou takříkajíc dobře. Neočekávám od vás recept na dobré parte, ale nedaly by se alespoň shrnout některé prvky, kterých se lze vyvarovat?

Děkuji a zdravím vás. Jiří Suk, Praha-Vyšehrad


Neděnička LXXI

Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková

Tak vás vítám u dalšího dílu Nedělničky. Do konce tohoto roku nám zbývá krásných dvě stě padesát osm dní, což může být důvod k radosti, kterou si musíme neustále pravidelně dávkovat. Obzvlášť když vědci potvrdili, že dlouhodobý stres může způsobit ztrátu paměti. Než si Nedělnička vzpomene, jak chtěla pokračovat, připomene ty události, u nichž si je jistá, že se udály.


Člověk proti času

Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Barbora Čiháková

Literární bašta recenzuje básnickou sbírku Město jeden kámen od Ladislava Zedníka
 

Město jeden kámen je již třetí básnickou sbírkou Ladislava Zedníka. Už z předchozích sbírek Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006) a Neosvitly (Argo, 2012) bylo patrné, že máme co do činění s básníkem, který usiluje o vytvoření celistvé poetiky. Co v nich probíhalo v určitých náznacích, v Zedníkově třetí knize našlo vyústění a Město jeden kámen se stalo syntézou obou předchozích knih.
 


Doktorky radí XXXV

Před 9 lety v kategorii Doktorky radí

Vážená paní doktorko, dozvěděla jsem se, že zrovna pobýváte v Japonsku. Mám moc ráda takové ty zasněné japonské přírodní akvarely, s nějakým políčkem, stromem, domečkem a ptáčkem. A vždycky mi vrtá hlavou, co je na nich napsané, protože textu tam bývá poměrně hodně, takže to asi není jen jméno autora. Jsou to básně, nebo nějaké zašifrované vzkazy pro ostatní malíře? Děkuju vám za odpověď. Veronika z Rudolfova


Nedělnička LXX MgA. Litera

Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková

Vzhledem k jubilejnímu sedmdesátému dílu se Nedělnička rozhodla, že místo obvyklého zpravodajství napíše reportáž z předávání cen Magnesia Litera. Přeje příjemnou zábavu a nezapomeňte tleskat.


Jazykoví blouditelé – díl druhý

Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Barbora Podaná

V tomto fejtónku se opět vrátíme k již známým jazykovým blouditelům. Pokud vám termín nic neříká, přikládáme pro vás odkaz k prvnímu dílu série. Nyní se podíváme, kde blouditelé bydlí, jak tráví volný čas, kde pracují a s čím se v zaměstnání potýkají.


Doktorky radí XXXIV

Před 9 lety v kategorii Doktorky radí

Paní doktorko K., slyšel jsem, že máte vřelý vztah nejen k poezii, ale i k farmacii. Již léta se za dlouhých zadumaných procházek podél řeky Oslavy zabývám poetikou a etikou názvů léčiv. Nezdá se vám, že pojmenování některých bylin, jako například ostropestřec, jitrocel nebo zlatobýl, mohou být léčivá sama o sobě? A nemohou naopak některé tajemně či zvukomalebně znějící názvy, jako je například Olynth či Alnagon, působit natolik sugestivně, že vyvolají nepřiměřená očekávání, nebo dokonce závislost?

Váš oddaný čtenář z Velkého Meziříčí


Jsem prý blázen jen

Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Michal Beck

Literární bašta recenzuje povídkovou sbírku Sigmundovy můry od Pavla Bušty
 

Svět se zbláznil. Čelíme migrační krizi, pokračování ságy o Christianu Greyovi a anotacím Magnesie Litery (kde se mimo jiné dočtete, že se autor Sigmundových můr „nenimrá v rozbolavělém nitru, necestuje do exotických končin, nezaplétá se do přediva rodinných vztahů.“). Hranice mezi normalitou a šílenstvím je takřka neviditelná. Pavel Bušta, nominovaný na Literu v kategorii próza, se tuto hranici pokouší ohledat. Ve čtrnácti povídkách nabízí čtenáři střety „bláznů“ a „normálů“; nevynáší nad nimi ovšem žádné apriorní soudy – postavy navzájem konfrontuje, pozoruje a nahlíží jim do myšlenek, aby je následně předložil čtenáři k určení diagnózy. Vypointované minipříběhy, přímý styl a ovládnutá forma slibují, že se v teprve čtyřiadvacetiletém Buštovi skrývá velký potenciál.


Nedělnička LXIX

Před 9 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková

Na nebi nám krásně svítí slunce, všechno jarně kvete, budoucnost naší země však vypadá dost podmračeně. Nicméně blaničtí rytíři zatím nevyjeli, i když začaly pronikat zprávy, že už leští zbroj a ostří kopí. Tak se nebojte, než osedlají koně, stihneme zprávy z minulého týdne.


Rychlotest: Jste sluníčko, nebo konvička?

Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Nicole Rebeka Snová

Přednedávnem jsem učinila tu osudnou chybu, že jsem se v rámci jedné internetové diskuse zastala českých dobrovolníků mířících na ostrov Lesbos. Za svůj neuvážený čin jsem si vysloužila přezdívku sluníčko. „Pořád lepší než konvička,“ těšila mě kamarádka, a protože mi bylo trapné se ptát, upřímně jsem se zamyslela, jakou obě metafory vykazují souvislost. Že by snad, když svítí sluníčko, měla konvička mnohem více práce se zaléváním? Možná proto se na sluníčko zlobí a možná proto se cele upíná k bouři – s blesky a přívalovým deštěm. Či snad vlnou? Ale taková přírodní pohroma by přece konvičku připravila o práci! Docela jako Schrödingerův imigrant: Na jednu stranu by vám pomohl od každodenní dřiny, na druhou zneužil všechna vaše práva. A dcery.


Spolu nám to nejlíp ladí

Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Lenka Hniličková

Literární bašta recenzuje knihu Klárka a 11 babiček od Olgy Černé a Alžběty Skálové
 

Klárka je malá školačka a nadějná klavíristka, která vyrůstá se svým dědečkem, kominíkem Tomášem. Vzájemně jsou si však hlavně přáteli. Síla tohoto přátelství se nám odkrývá pomocí dopisů, které si s Tomášem vyměňují. Během svého putování po domácnostech Tomášových starých kamarádek se Klárka seznamuje nejen s rozličnými lidskými charaktery, ale i s nejrůznějšími způsoby života. Doprovodné ilustrace Alžběty Skálové, které jsou zdánlivě nahodile rozesety po okrajích stránek, svým stylem dětské kresby prohlubují dojem deníkovosti celé knížky. Autorka adresuje knihu čtenářům od devíti let, zároveň však těžkou životní situaci popsala s lehkostí a dávkou humoru, které osloví i dospělé.


Hledám poezii

Před 9 lety v kategorii Moje řeč ·· Anna Štičková

Předpokládám, že každý máme své rituály, kterými se pravidelně trýzníme. Já jich mám spoustu a o jeden se s vámi ráda podělím. Spočívá v sebetrýznění knihkupectvím.


Doktorky radí XXXIII

Před 9 lety v kategorii Doktorky radí

Přátelé, mám problém s psaním i/y v oslovení typu Jari, Miri, Věri. Mé známé se jmenují Jarmila, Miroslava, Věra, Jaroslava. Když jim píši, tak v oslovení – například Ahoj, Jari (protože jí tak všichni říkáme) – nevím, jestli napsat Jary, či Jari. To druhé se mně líbí více, ale je tam přece tvrdá souhláska. Snad jsem ovlivněna tvary jmen Hani, Jani, Leni apod., ale Jary, Věry, Miry se mi zdá prapodivné. Takže se z toho vždy dostanu tak, že napíši: Ahoj, Jarunko, Mirečko, Věruško… Ale pořád na to myslím a nemohu najít v žádné gramatice vysvětlení. Asi špatně hledám. Pokud by vás tedy můj dotaz příliš neobtěžoval, budu vám za pomoc velmi vděčná.

Hodně hezkých dní přeje D. Martinásková