E-mail: radek.hochmal@dobracestina.cz
Funkce: hlavní fantazák, druhý správce webu, recenzent, fejtónkář
Ročník: 1984
Pocházím z podkrkonošských Semil, města spisovatelů Antala Staška a Ivana Olbrachta, na jednom místě však dlouho nevydržím. Po počátečním trápení s odbornou historií v Opavě jsem na pár let zaparkoval na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze a rozhodl se už nikdy nevyjet z dráhy spisovatele, scenáristy a redaktora. Týdenní dávka dvou až tří knih společně s jejich interpretacemi způsobila, že už jsem literaturu nikdy nevnímal stejně. Přes gamebooky a foglarovky jsem se pročetl až ke Gogolovi a Thomasi Mannovi a skončil u Dana Simmonse i dalších sobě ne nepodobných fantazáků, jak mě nazývají někteří kolegové. Mé příspěvky Dobré češtině a její Literární baště tedy budou především z žánrové oblasti fantasy a sci-fi.
Miluju hrnek kafe po ránu, po obědě i navečer a jsem oddaným stoupencem kultu Johna Jamesona. Po prvním nápoji se lépe pracuje, v kombinaci s druhým se ještě lépe tvoří.
Jako autor fušuju do prózy (historická fantasy) a scenáristiky.
Jako umělec si vážím velikého Michelangela (malíře–sochaře–architekta – nindža želvy).
Jako čtenáře mě uhranul Mannův Kouzelný vrch, Rushdieho Děti půlnoci a Simmonsův Hyperion.
Mému sluchu lahodí angličtina, ale když se dívám kolem sebe, stále více si uvědomuju, jak moc zde začíná chybět čeština. Dobrá čeština…
Tak co, řekli byste, že už mě znáte?
Před 10 lety v kategorii Moje řeč
Co je malé, to je hezké? Kdeže. Kdo je malý, touží vyrůst. Kdo je velký, touží být ještě větší. Kdo prohrává, zoufale prahne po vítězství. A když vyhraje? Tak chce stejně vyhrát zas. Všechny tyto zdánlivě nesouvislé tužby spojuje jediné, tuze hezké anglické slovíčko: munchkin. Že jste o munchkinech ještě neslyšeli? Čtěte rychle dál!
Před 10 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Mrtvého na Pekelném vrchu od Juraje Červenáka
Pak ti Turci nemají vyhrávat války, když na jedno hornouherské městečko připadne dobrá desítka vražd, chtělo by se dodat.
Přestože kniha se už svým podtitulem prezentuje jako detektivní příběh z rudolfinské doby, nečekejte (alespoň zatím) obligátní prostředí Prahy nebo Vídně, nýbrž komornější hornické městečko Schemnitz v Horních Uhrách, jež je jako ementál příhodně provrtáno nejrůznějšími štolami, tunely a jeskyněmi. Obdobně spletité jsou i vztahy místního patriciátu, městské rady a vlastníků pozemků (včetně toho, co se ukrývá pod nimi).
Před 10 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Aktivní kovy Štěpána Kopřivy
Kopřivovo akční sci-fi s prvky kyberpunku není román, nýbrž dvě novely svázané hlavním hrdinou, obdobnou výstavbou děje a jedinou obálkou, pro něž platí, že okolnosti vzniku díla razantně ovlivňují jeho podobu. První text, Aktivní olovo, totiž původně vznikal jako seriál na pokračování pro webový portál www.prochlapa.cz, následující Aktivní rtuť pak kopíruje tytéž tvůrčí postupy a v mnoha aspektech se Olovu neskutečně podobá.
Před 10 lety v kategorii Moje řeč
Při pravidelném slídění v knihkupectví mé oči velice brzy zabloudily
k masivnímu svazku knihy Valhala od Františka Novotného. Ono ji
nešlo přehlédnout, v pevné vazbě a pod nádherně mrazivou obálkou se
skrývá víc než tisíc stran textu. Aha, ona je to rovnou celá trilogie,
říkám si při pročítání několika náhodných odstavců z první
třetiny knihy. Ale počkat, počkat, tohle už jsem přece četl, to mi něco
říká… Ale na druhou stranu
– Novotného jméno mi k tomu nějak nesedí.
Před 10 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Zemi bez zákona od Jindřicha Rohlíka
Udatný válečník Wahargem, dědic dračí krve, brání rodinu statkářů proti hrabivému rančerovi, který se neštítí vraždy ani černé magie. Dostane se bezmála šestisethlavé stádo krav pod jeho bičem do cíle dřív než banda uhlazeného samozvance, nebo skončí společně s honáky v Bažinách beznaděje?
Před 10 lety v kategorii Dobré zprávy
Minul 14. listopad, den, na který jsem se těšil celý rok pomalu jako na Vánoce, den nového Zaklínače, den Bouřkové sezóny. Neutěšovaly četné zprávy, že si překladatel Stanislav Komárek dává při přepisu z polského originálu záležet, jen těžko jsem tlumil nutkání pokusit se mezitím naučit polsky a dojet si z Podkrkonoší za hranice pro Sezon burz.
Před 10 lety v kategorii Moje řeč
Nedávno se mi shodou okolností podařilo prohloubit spolu s češtinářskými znalostmi i ty ornitologické. Stalo se tak na masážním lehátku jednoho z hradeckých rehabilitačních středisek, kam jsem byl donucen ulehnout, abych si nechal srovnat záda po několika měsících ve statické poloze (ruce na klávesnici, oči na monitoru, záda jako zetlelé jilmové lučiště) při zběsilém završování diplomových prací.
Před 10 lety v kategorii Nezabyjež
Nebudu komentovat přehršel chybějící interpunkce, háčků a čárek, na to už jsme zvyklí.
Co ovšem pobaví: Už logo nám odhalí, jak na tom pravopisná úroveň letáčku bude – mohli bychom to vlastně brát jako takovou předobhajobu – jen si představím toho majitele, jak si mne hlavu a klávesnici, když přemýšlí, jestli nakonec vrazí do slova orientální měkké, nebo tvrdé: Hm, no co… tak tam prskneme obě, ať si vyberou.
Před 10 lety v kategorii Dobrá pasáž
Štěpán Kopřiva: Idol. Z antologie Klenoty české fantasy, 2014.
Před 10 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Klenoty české fantasy
Osmá antologie povídek české fantastiky sestavená editorem Ondřejem Jirešem se od předešlých liší tím, že nemá přesně vymezený subžánrový profil (starší sbírky byly cíleně sestavovány z povídek například z okruhu městské fantasy či historické fantasy konkrétního dějinného údobí – středověk, renesance). To ale úroveň Klenotů rozhodně nijak nesnižuje, naopak jim svědčí širší záběr a žánrová různorodost a jednotliví autoři a jejich texty vedle sebe příjemně kontrastují.
