Nezabyješ Rohlíka - díl první: Praskající zuby
Před 10 lety ·· Radek Hochmal
Jindřich Rohlík: Země bez zákona, 2014.
a) Absurdní hyperboly – „Sevřel zuby, až zapraskaly“, „vylézt
z hrnce zvící velikosti menší studny“.
b) „Zvící“ – správně „zvíci“, není to adjektivum, ale
příslovce.
c) Výrok o monotónním škrabání a bramborách na první pohled vůbec
nedává smysl – o bramborách se v textu předtím ani potom nemluví. Jde
pravděpodobně o metaforu na Bydlova ústa a zuby (hrnec, z něhož hrozí
přetéct brambory) – ale tohle už je opravdu za hranicí pochopitelnosti.
O zubech se obvykle říká, že skřípou – že zapraskaly, je opět velmi
nadsazené a označit jejich zvuk za monotónní škrabání také nelze.
(rh)
