Před bouří – těšíte se taky na nového Zaklínače?
Před 10 lety ·· Radek Hochmal
Minul 14. listopad, den, na který jsem se těšil celý rok pomalu jako na Vánoce, den nového Zaklínače, den Bouřkové sezóny. Neutěšovaly četné zprávy, že si překladatel Stanislav Komárek dává při přepisu z polského originálu záležet, jen těžko jsem tlumil nutkání pokusit se mezitím naučit polsky a dojet si z Podkrkonoší za hranice pro Sezon burz.
Ještě než se v chystané recenzi pokusím odpovědět na zásadní otázku, totiž zdali nový přírůstek do rodiny wiedzminů v konkurenci starších sourozenců obstál, nebo naopak zklamal, rád bych se uchýlil k malé rekapitulaci (nikoli dějové, abych snad nevyzradil budoucím čtenářům některý z příběhových zvratů).
Andrzej Sapkowski píše povídky ze světa Zaklínače už od devadesátých let, po jejich úspěchu následovalo několik románů. Pentalogie byla završena titulem Paní jezera a dlouhou dobu to vypadalo, že autor na svého nejslavnějšího hrdinu zanevřel a jeho životní pouť považuje za uzavřenou. Ten, kdo se do světa oblíbené ságy chtěl za každou cenu znovu dostat, jistě ocenil pokračování v podobě dvou počítačových her – mimochodem třetí díl „počítačové trilogie“ s podtitulem Divoký hon je plánován na únor 2015. Hry přímo navazují na závěr posledního románu, čile využívají veškeré reálie, hlavní i vedlejší postavy knih, současně se ovšem nebojí příběh posunout dál, jiným směrem. Sám Sapkowski herní linii nepovažuje za pokračování, ale spíše za volnou adaptaci: „Adaptace, ačkoliv se mohou vztahovat k příběhům v knihách, nemohou nikdy aspirovat na to, aby převzaly roli pokračování. Nikdy nemohou přidat prolog, prequel nebo epilogy a sequely.“ Autor se však ke hrám nestaví nijak odmítavě, naopak pro vývojářský tým sestavil mapu světa a pomohl i se jmény některých postav.
Sapkowského vymezení a zmínka o úloze prologu jsou příznačné, neboť i Bouřková sezóna by měla být jakýmsi prequelem, podle posledních informací předcházejícím ději pentalogie. A to je pro nás všechny, velice dobře obeznámené s pojmem „Sapkowského genocida“ (nevím, zdali se termín traduje už od uzavření Zaklínače, nebo se objevil až s koncem Husitské trilogie), příjemná zpráva, protože tak román slibuje návrat mnoha starých známých. Nevím, jak vy ostatní, ale já bych i za malý štěk Lea Bonharta povraždil hned několik Scoia’tael. Kolize s herním světem tedy zřejmě nehrozí, děj by se měl dle anotace točit kolem ztráty věhlasných zaklínačských mečů. Pro bělovlasého Geralta jistě velká ostuda, pro čtenáře, doufejme, ještě větší zábava. Osobně od Bouřkové sezóny očekávám odklon od osudovějšího tónu románů a návrat k lehčímu, zábavnějšímu a dobrodružnějšímu stylu prvních povídkových knih. Je toho ale dnešní Sapkowski ještě schopen? A chceme to vůbec?
Ti, kteří společně se mnou netrpělivě čekají na završení herní trilogie a poslední osudové setkání Geralta, čarodějky Yennefer a princezny Cirilly, by určitě ocenili podobně dramatický vývoj i v novém románu. Ostatním to může být srdečně jedno. Všichni zarytí fandové si však stejně nový román Andrzeje Sapkowského přečtou. Už teď se jistě stejně jako já chvějí nedočkavostí, neboť bílý vlk znovu vyje opojen tinkturami alchymistických drog, stahují se magií přivolaná mračna a Bouřková sezóna se blíží!
