Před 7 lety v kategorii Dobrá pasáž
Terezie Pokorná a Edita Onuferová (eds.): RR rozhovory,
2016.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Jména příběhu od Marka
Vajchra
Asi první, nad čím začnete přemítat při četbě knihy Marka Vajchra Jména příběhu, je otázka, k jakému žánru ji přiřadit. Mohutné dílo o 480 stranách doprovázejí poznámky a obrazové přílohy o celkovém rozsahu téměř 150 stran. Je zjevné, že vznik knihy prošpikované odkazy předcházelo důkladné studium kunsthistorické a pramenné, v archivech a matrikách. Je to však skutečně text odborný? Přístup k dokumentům se totiž jeví jako beletristický. Autor si s tím, co prozkoumal, hraje. Vypadá to tak, že důkladné bádání je zkrátka autorův koníček a před „seriózním“ vědeckým zhodnocením dává přednost fantazii. Píše si všem vědcům navzdory poněkud marnotratně o tom, co ho baví, prostě jen tak pro radost.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje román Milana Kundery Život je
jinde
Kunderův román Život je jinde, který vychází v Česku poprvé téměř padesát let po svém vzniku, nenabízí celistvý pohled na předválečnou, válečnou ani poválečnou českou realitu. Sleduje úzce vymezený život svých dvou zkarikovaných hrdinů. Jaromil se vyvíjí od rozmazlovaného egoistického chlapečka po mladíka, který nejvíc na světě lpí na své mužnosti, především sexuálně potvrzené. Jeho matka se ve své opičí lásce k synovi projevuje až patologicky.
Před 8 lety v kategorii Dobrá pasáž
Milan Kundera: Život je jinde, 2016.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje román Daniely Hodrové Točité věty – knihu roku letošní Magnesie Litery
Román Točité věty do značné míry překračuje hranice fikce. Fikce, literární představa, tu přítomna je, a to ve velké míře, jde však ruku v ruce s žánrem životopisným a – téměř by se dalo říci – literárněvědným pojednáním (to patří k autorčině profesi).
Před 8 lety v kategorii Dobrá pasáž
Daniela Hodrová: Točité věty, 2015.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Prasklej Sklenička od Alaina
Mabanckoua
Po staletí pěstěnou francouzskou literaturu vždy obohacovali i umělci rebelové o dravější proud, okysličený nižšími sociálními vrstvami a jejich mluvou. Dnes je Francie multikulturní země a mezi francouzsky píšící spisovatele patří již dávno řada autorů původem z bývalých kolonií. Ti nyní vnášejí do francouzské literatury nové, překvapivé prvky.
Před 8 lety v kategorii Dobrá pasáž
Alain Mabanckou: Prasklej Sklenička, 2015.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Jak být chudým od George
Mikese
George Mikes (1912–1987) byl vystudovaný právník a maďarský novinář, narozený ještě za Rakouska‑Uherska. Před druhou světovou válkou se pracovně dostal do Londýna a už tam zůstal – přes deset let pracoval v maďarském vysílání BBC, později žil jako novinář a spisovatel na volné noze. Napsal přes třicet knih, převážně humoristických.
Před 9 lety v kategorii Dobrá pasáž
George Mikes: Jak být chudým, 2015.
Před 9 lety v kategorii Dobrá pasáž
Jiří Sádlo: Praha a Brno, 2015.
Před 9 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje knihu Praha a Brno od Jiřího
Sádla
Znáte ten pocit zmaru a blízkosti zániku, když vyjedete z víceméně udržovaného centra Prahy na periferii? Už vás někdy napadlo s potěšením si prohlížet na chodníku či v parku nebo kdekoliv v Praze (třeba na rohu Klementina) psí (a možná i lidské) exkrementy nejrůznějších tvarů? Navštěvujete v noci nonstopy a sledujete hráče u automatů? Všímáte si bezdomovců a notorických opilců? Zkusili jste se někdy procházet po pražském předměstí – například ladem ležících pozemcích v blízkosti obludné spalovny Malešice – a podrobně zkoumat odpadky a zdegenerovanou květenu? Zamrazilo vás někdy při pomyšlení, že toto město zcela zanikne? Jiřímu Sádlovi z té představy mráz po zádech neběhá.
Před 9 lety v kategorii Všechny články
Literární bašta recenzuje román Urbo Kune od Miloše
Urbana
„Tak si to představ, Mařenko,“ povídám v sobotu po obědě dceři, „já mám napsat recenzi na tuhle knížku Miloše Urbana, jmenuje se to Urbo Kune. Představ si – je to sci-fi!“ – „No fuj,“ řekla Mařenka s pusou plnou pomeranče. „No právě – já sci-fi nesnáším. Ale představ si, o co jde: Urban to psal na zakázku, navezli ho do toho jiný lidi, aby tohle Urbo Kune napsal.“ – „A proč to dělal?“ – „Asi jim chtěl vyhovět, možná ho to lákalo. Urbo Kune znamená esperantsky ,společné městoʻ. Někde u Zbraslavi je kamenolom, hrozně dlouho se tam těží kámen a ještě dlouho se těžit bude. A co pak s tou dírou v zemi? A tak to zadali studentům architektury a výtvarnýho umění tady v Praze a taky v Bratislavě a ti studenti vytvořili projekt obrovskýho města-domu, co by v tý Zbraslavi měl stát a jakoby kopírovat ty kopce, který už tam nejsou.
Copyright © 2015, Dobrá čeština