LITERÁRNÍ BAŠTA

Casimir Cožijenaúrovni i přes ortodoxní proud moči pořád držel kurz, to já na jeho místě bych už skončil a elementární částici uklidil do hangáru, jenže tenhle umíněnec držel prapor vztyčený už pět minut, se zavřenýma očima a s obličejem obráceným do nebe jako maník, co si blaženě pobrukuje rekviem za jeptišku, nic ho nemohlo rozhodit, Lulu ho mohla zastrašovat, jak chtěla, stupňováním provokací jenom postupně zvyšovala jeho průtok, během jednoho návalu takové provokace na něj křikla „pukni, pukni, ty ubožáku, pukneš, ani chcát neumíš, pukni, upozorňuju tě, že v nádrži mám eště hodně litrů, bacha na mě, jestli si nechceš před lidma uříznout vostudu, tak už toho chcaní nech, hnedka teďka řekni sbohem a šáteček,“ takhle Lulu křičela a frajírek jí odpověděl „buď zticha a chčij, ty tlustá slepice, skuteční mistři nemluví, proč bych měl říct sbohem a šáteček, nikdy, do smrti nikdy, to ty pukneš, Lulu, a já si pak na tobě zarajtuju,“ zmáčknul si chlupaté koule a zvýšil tím o několik stupňů průtok, my vytřeštili oči, protože ten frajírek teď močil mnohem přesvědčivěji, všimli jsme si, že jeho elementární částice zdvojnásobila, dokonce ztrojnásobila objem, až jsme si nedůvěřivě protírali oči, varlata se mu z ničeho nic nadmula a pohupovala se jako dvě staré čutory plné palmového vína, vesele močil a popiskoval si k tomu hymnus třístovkové chátry, pak barokní koncert, potom písničku od Zaa, čímž pozornost všech přetáhnul na sebe, Lulu se zabrala naplno do závodu, prděla tak, že jsme si museli zacpat nosy a uši, protože to strašlivě smrdělo a dunělo jak ohňostroje, co slýcháme o Kozlově slavnosti, její prdy smrděly po naftalínu pašovaném z Nigérie, chvílemi to znělo jako trumpeta dovezená z neworleanského bazaru, a když jsme soustředěně pozorovali Lulin sloní zadek, jeden svědek nás informoval, že vedle Casimir Cožijenaúrovni provádí rozhodující obrat, zázrak, za který by zasloužil blahořečení od papeže, všichni jsme se seběhli, abychom to viděli zblízka, zázraky nesmíte nikdy prošvihnout, ani když se zrovna nedějí v Lurdách, je potřeba být při tom, o čem se bude mluvit ještě za několik století, zázraky je lepší vidět na vlastní oči než poslouchat papoušky vykládat příběh lásky za časů cholery, tak jsme se natlačili ke Casimirovi Cožijenaúrovni, abychom viděli jeho historický zázrak, a padli jsme na hubu, to, co se nám odehrávalo před očima, bylo něco neuvěřitelného, pozorovali jsme, že Casimir Cožijenaúrovni svým talentovaným cik-cak močením namaloval mapu Francie…

(km)