Lyrik městské periferie
Před 9 lety ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje knihu Praha a Brno od Jiřího
Sádla
Znáte ten pocit zmaru a blízkosti zániku, když vyjedete z víceméně udržovaného centra Prahy na periferii? Už vás někdy napadlo s potěšením si prohlížet na chodníku či v parku nebo kdekoliv v Praze (třeba na rohu Klementina) psí (a možná i lidské) exkrementy nejrůznějších tvarů? Navštěvujete v noci nonstopy a sledujete hráče u automatů? Všímáte si bezdomovců a notorických opilců? Zkusili jste se někdy procházet po pražském předměstí – například ladem ležících pozemcích v blízkosti obludné spalovny Malešice – a podrobně zkoumat odpadky a zdegenerovanou květenu? Zamrazilo vás někdy při pomyšlení, že toto město zcela zanikne? Jiřímu Sádlovi z té představy mráz po zádech neběhá.
Básník-vědec přitakává právě tomu, co měšťáka děsí. Pozoruje plevele, které ve městě tu a tam raší a jsou „lidskou kulturou“ násilně potlačovány, a přemýšlí o tom, jak dlouho by trvalo, než by tyto rostliny (nepotlačované) město ovládly, které rostlinné druhy by ho zaplnily (zpočátku asi ty nejprimitivnější a třeba i zmutované) a kdy by se na místě Prahy vytvořil opravdový les.
V poslední knize nám Jiří Sádlo předkládá vědecké pojednání, ale i lyrickou prózu, kde latinské názvosloví, vědecké postupy a terminologie, pro čtenáře často nesrozumitelné, hrají roli, jakou obvykle v lyrice představují neologismy, slova nesrozumitelná až k nesmyslnosti. V některých chvílích se čtenář ptá – je to opravdu vědecká terminologie, anebo už básnická licence? Kniha je vtipná a autor se nebojí ani drsnějších slov. Renomovaný vědec a botanik nezapře souznění nejen s undergroundem, ale ani se surrealismem.
Kniha se jmenuje Praha a Brno. Brnu je věnována podstatně menší část než Praze (kde autor bydlí – zná ji lépe). Přirovnání Brna k Teheránu Pražáka pobaví (autor své srovnání dokládá skutečností, že do Brna se začíná stahovat jižnější fauna i flóra, je to zřejmě způsobeno oteplováním). V části o Praze si přijde na své ten, kdo zná například Žižkov, Hloubětín, ale i Jižní Město, z centra vltavskou náplavku, Spálenou ulici nebo oblasti mezi ulicemi Ječnou a Žitnou.
Jiří Sádlo má za sebou již řadu knih a téměř všechny jsou rozebrané. Není divu – jeho texty jsou originální a díky hluboké vědecké fundovanosti, která v této lyrice dominuje, zcela nenapodobitelné.
