LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Jaromile, proboha, co je slečně?

Před rokem

Milan Kundera: Život je jinde, 2016.
 


Matka Temže

Před 2 lety ·· Radek Hochmal

Ben Aaronovitch: Řeky Londýna, 2015.
 


Entropie

Před 2 lety

David Brin: Existence, 2015.
 


Osamělé kradení lupení

Před 2 lety

Anna Bolavá: Do tmy, 2015.
 


Smyčka vět, kterou si samy splétáme

Před 2 lety

Daniela Hodrová: Točité věty, 2015.


Pozor na severskou havěť!

Před 2 lety

Áron z Hůrky: O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, 2016.


René

Před 2 lety

Iva Pekárková: Pečená zebra, 2015.
 


Což takhle dát si špenát?

Před 2 lety

Lucie Raškovová: Samota není zlej, 2015.


Steinova proměna v domě rozkoší

Před 2 lety

Juraj Červenák: Ohnivé znamení, 2015.
 


Přivádět lidi na jiné myšlenky…
(z fejetonů Ludvíka Vaculíka)

Před 2 lety

Dnes si připomínáme světlou památku Ludvíka Vaculíka (23. 7. 1926 Brumov – 6. 6. 2015 Dobřichovice). Dobrá čeština mu za mnoho vděčí. Životním žánrem, který Vaculík stále opracovával a rozvíjel, byl fejeton. Psal je už v šedesátých letech, pravidelně pak v samizdatu do měsíčníků ObsahLidové noviny. „Tři stránky – to je nejvyšší snesitelná délka textu, o němž si přejeme, aby si ho lidi dál opisovali,“ vyjádřil se k limitům útvaru v souboru vlastních fejetonů z let 1988–1989 Srpnový rok (Mladá fronta 1990). Od roku 1996 psal každý týden fejeton do rubriky Poslední slovo v Lidových novinách. Ten opravdu poslední, nazvaný Až umřu, vyšel 9­. června 2015.


Tři představení

Před 2 lety

Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí, 2015.
 


Mistrovství Československa 1946

Před 2 lety

Jan Novák, Jaromír 99: Zátopek, 2016.
 



Jak zabít ptáčka

Před 2 lety

Daniel Petr: Straka na šibenici, 2015.


Talentované cik-cak močení

Před 2 lety

Alain Mabanckou: Prasklej Sklenička, 2015.