Balada o prázdné kapse
Před 5 lety
Jakub Ćwiek: Grimm City 1: Vlk!, 2020.
Píseň, kterou si vybrali, Už je to jedno, byla sice v repertoáru Burtona J. Ella z jednodušších, to ale rozhodně neznamenalo, že je snadná. Onen téměř recitativ s broukaným, vibrujícím refrénem – v originálu zpívaným za podpory sopránového sboru – totiž vyžadoval jak hudební, tak herecko-estrádní talent.
Byla to nostalgická balada o muži, který kráčí ulicemi Grimm City, prochází se zákoutími i cestičkami v parcích a postupně tu a tam odkládá různé věci symbolizující pro něj důležité okamžiky, které odešly a zanechaly za sebou jen tyhle drobnosti a díru v srdci. Když se zbaví všeho, prohlásí, že jediné, co teď má, je prázdná kapsa, tak akorát na jednu dlaň, a škvíra mezi zuby, abych mohl hvízdat.
A McShane to zazpíval přesně tak, jak bylo potřeba. Začal sice lehounce pod tónem, ale okamžitě se opravil a dál už vyprávěl příběh plynule, přejížděje pohledem po divácích, kteří ho sledovali. Nikoho neupřednostňoval, ale zároveň se snažil nikoho nevynechat. Také se blýskl vynikající znalostí a pochopením textu, i uměleckou sebejistotou, když si dovolil jemně si pohrávat s posluchači. Jako tehdy, když se právě včas otočil od mladé herecké hvězdičky, aby mohl zazpívat do obličeje panu Bilbersovi, městskému pokladníkovi a vedlejšímu hrdinovi desítek mizerně zakrývaných afér, že
obličej na minci
uniká pohledům, hledí kdes v dál,
ve stažených ústech cítí
kovově-krvavou chuť.
A když se písnička blížila k finále, opravdu strčil ruku do kapsy, procházel se po pódiu podél klikatící se stezky mikrofonního kabelu a zpíval bezstarostně jako člověk, který ví, že nemá co ztratit. Když se ocitl zpátky uprostřed scény, profesionálně oddálil mikrofon, aby nezahvízdala vazba, a tiše zapískal. Pak sklonil hlavu a na několik posledních tónů znehybněl.
(rh)
