LITERÁRNÍ BAŠTA

Tak moment.

Čtenář musí omluvit drobné přerušení, ale vypravěč zde musí učinit poznámku.

Sice o tom pochybuji (neboť je velmi nebezpečné, když vypravěč podceňuje inteligenci nebo pozorovací schopnosti čtenářů), ale možná vaší pozornosti uniklo, že jsme v tomto bodě změnili autorskou perspektivu příběhu. Do této chvíle jsem naše vnímání soustředil na to, co spisovatelé a profesoři nazývají buď „omezenou perspektivou třetí osoby“, s tím, že onou třetí osobou v tomto případě byl pan Henry James, nebo jsem se oddával velmi omezené formě „omezeného vševědoucího vypravěče“. Popravdě se v tomto rukopisu prozatím projevoval spíše pozoruhodný nedostatek vševědoucnosti.

Jakožto vypravěč tohoto příběhu nyní musím uklidnit vaše současné pochybnosti ohledně budoucího vyprávěcího stylu – osobně přecházení mezi perspektivami nemám rád, poněvadž vypravěčovu předpokládanou schopnost skákat z mysli do mysli shledávám příliš troufalou a zároveň nerealistickou. Ba co hůř, mnohdy se jedná o to nejméně elegantní řešení.

V důsledku záměrného vandalizování a shazování našeho kdysi hrdého jazyka se literatura propadla toliko na úroveň nízké zábavy a autoři začali bloumat mozky svých postav sem a tam z jediného důvodu – protože mohou.

Mohl bych uvést tucet přesvědčivých důvodů, proč jsem se právě v této fázi příběhu rozhodl změnit perspektivu vyprávění na pohled Sherlocka Holmese – například, že se Henry James tyto informace později dozvěděl a já je obdržel od něj. Doktor John Watson, M. D., se o podrobnostech tohoto dobrodružství z jara 1893 nikdy nedozví, lhal bych tedy, kdybych ho označoval za svůj zdroj.

Nebo by vypravěč tohoto příběhu mohl tvrdit, že se skrze oblíbené tajuplné kličky, zahrnující otevřené bankovní trezory a prastaré truhly nalezené v podkroví, dostal k dávno ztracenému rukopisu (možná dokonce objevenému společně s rovněž ztracenými Holmesovými spisy nazvanými Souhrnné umění detekce?), jenž by příhodně obsahoval zašifrované poznámky z těchto dní, poznámky, které by nám umožnily sledovat tuto část vyprávění z detektivova pohledu. Nepochybně již v reálném životě došlo i k zázračnějším jevům, než je „objevení“ dávno ztracených poznámek včelám oddaného džentlmena na odpočinku, jenž poslední roky života strávil na „malé farmě v Sussexu, pět mil od Eastbournu“.

Želbohu nikoli. Žádné zašifrované písemnosti stárnoucího včelaře. Žádný objev Holmesova slibovaného, avšak nenalezeného souhrnného díla o umění detekce. Abych byl přesný, žádná z mých informací nepochází přímo od Jamese ani Holmese, natožpak od doktora Watsona či jeho literárního agenta Arthura Conana Doylea. V určité chvíli se možná rozhodnu – nebo také ne – prozradit svůj zdroj obeznámený s těmito muži a tímto konkrétním obdobím, avšak pro tuto chvíli se musíte spokojit s prostou pravdou a zjednodušenou verzí – totiž, že o tříměsíčním pobytu Holmese a Jamese v Americe vím více z Holmesovy perspektivy než z Jamesovy. Neznám všechny jeho myšlenky – neoplývám talentem číst v mysli postav či lidí –, ale o Holmesových krocích během těchto několika týdnů mám k dispozici více informací než u kterékoli jiné postavy v příběhu, a z tohoto prostého vědomí by každý průměrný vypravěč měl dokázat uhodnout, vycítit, vydedukovat či si zkrátka jen představit jeho myšlenky.

A proto, drazí čtenáři, pokud jsem tímto intermezzem neukolébal vaši pozornost až příliš, dovolte mi ujistit vás, že udělám, co bude v mých silách, abych omezil počet autorských perspektiv na dvě, a zároveň s nimi budu pracovat natolik citlivě, abych mezi nimi nepřelétával jako pověstná včelka z květu na květ.

(rh)