LITERÁRNÍ BAŠTA

Start letadla, třebaže zcela rutinní, náhle sto osmdesáti sedmi myslím připomněl jejich smrtelnost. Někteří svůj strach vůbec neskrývali, jiní ho popírali s nosem zabořeným do novin nebo do sklenky s pitím a někteří se ze startu naoko radovali, ačkoli se jejich podvědomí koupalo v hrůze z toho, že jsou uvězněni tisíce kilometrů nad zemí v téhle dlouhé, natlakované rakvi.

Bremen se svíjel a kroutil v prázdné uličce, zatímco po něm dupala železem pobitá kopyta sto osmdesáti sedmi myslí, které se hnaly o překot vpřed.

Bože, měl jsem ještě před odletem zavolat Sáře…

Ten hajzl dobře věděl, co podepisuje. Měl si tu smlouvu pořádně přečíst. Není to moje chyba…

Tati… tati… mrzí mě to… tati…

Jestli Barry nechtěl, abych se s ním vyspala, měl zavolat a…

Ležela ve vaně. Voda byla úplně rudá a její zápěstí bílá a otevřená jako rozříznutý obal…

K čertu s Fredericksonem! Ať táhne do prdele! On, Myers a Honeywell taky! K čertu s Fredericksonem!

Co když to letadlo spadne, do prdele, kristepane, a proboha, co když spadne a oni otevřou ten kufřík, do prdele, kristepane, popel a ohořelá ocel a moje ostatky.

A co když najdou ty peníze a ten samopal a ty zuby v hedvábném váčku a ty sáčky, co mám narvané v zadku a střevech jako klobásy, ach prosím, bože… co když to letadlo spadne a…

[…]

„Všechno v pořádku, pane?“

Bremenovi se podařilo narovnat. Sevřenou rukou se zapřel o pravou područku a usmál se na letušku. „Ano, nic mi není,“ ujistil ji.

Pod opálením a make-upem byl ženin obličej samá vráska a vyzařovala z něj únava. Před sebou držela podnos se snídaní. „Můžu se zeptat, jestli na palubě není lékař, pokud se necítíte dobře, pane.“

Zatraceně. Tohle mi tak ještě scházelo… pošuk s epilepsií, nebo hůř. Jestli ho budu muset držet celou cestu až do Miami za ručičku, tak nikdy nestihneme roznést všechno jídlo. „Jestli je vám nevolno, zajdu za kapitánem a požádám ho, aby zjistil, jestli mezi cestujícími není lékař.“

„Ne, ne.“ Bremen se usmál, převzal nabízenou snídani a sklopil stolek ze sedadla před sebou. „Jsem v pořádku, opravdu.“

Krucifix, do hajzlu se vším, jestli to zkurvený letadlo spadne a oni v mým zadku najdou ty klobásy, ten parchant Gallego uřízne Doris prsa a předhodí je Sanctusovi k snídani.

Bremen si odkrojil kousek omelety, napíchl ji na vidličku a polkl. Letuška přikývla a přesunula se k dalšímu cestujícímu.

(rh)