Ročník: 1989
Narodil jsem se 20. 7. 1989 na Vysočině. Jako malý jsem hodně blbnul a štval dost lidí, v čemž zdárně pokračuju i po studiích na vysoké škole. Mluvím jako vořežprut, tedy tak, jak mi na vesnici zobák narost, a nehodlám s tím přestat, ale dokážu se též vnořit do jazyka spisovného, když si to text a situace žádá. Věřím jen ve velmi málo… třeba ve srandu v každé situaci a v to, že tří teček je kolem mě někdy až moc. Nejvíc se děsím nudy, která na mě často sedá, a slov jakoby, možná a asi. Vydal jsem knihy Den v nedohlednu a S pavoukem na skle. Publikoval jsem v časopisech A2, H-aluze, VICE a dalších. U literatury a jazyka mě drží hlavně tvorba Alberta Camuse a Bohumila Hrabala a Karla Pecky a Cormaca McCarthyho.
Jestli po mně někdy někdo bude chtít můj životopis, nebude delší než těchhle pár řádků…
Před 10 lety v kategorii Moje řeč
Žasnu nad tím, jak se na internetu rozmohlo citování výroků různých vzdělanců a spisovatelů, abychom u toho dobře vypadali a mohli se cítit chytře. Jestli něco zbožňuji, pak to jsou obzvlášť facebookové stránky jako Každý den s citátem. Občas se některé známé věty objeví i u mě, hlavně, když některý z mých přátel podobnou větu okomentuje nebo (a to je ještě horší) sdílí.
Před 10 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Camusovy Eseje
Je s podivem, že nejstarší část díla jednoho z nejvlivnějších autorů 20. století a hlavního představitele existencialismu vychází v českém překladu až osmdesát let po svém vzniku. Kniha, která je nazvána jednoduše Eseje (k esejům však mají útvary obsažené v knize daleko, podobají se spíše povídkám, črtám, někdy lyrické poezii), zahrnuje texty Camusových sbírek Rub a líc, Svatba a Léto (poslední zmíněný cyklus u nás vyšel již v devadesátých letech). Formovaly se v nich myšlenky, od nichž autor nikdy neustoupil a později je zasadil do svých novel a dramat.
Před 10 lety v kategorii Moje řeč
Moje generace má více problémů s vyjadřováním, než je nadměrné používání slova jakoby. Nejenom že už nedokážeme pořádně formulovat myšlenku a stát si za ní (jak jsem se pokusil vyjádřit v předchozím fejtónku), ale abychom si všechno ještě zjednodušili, nechali jsme do mluveného projevu proniknout zkratky.
Před 10 lety v kategorii Moje řeč
Poslední dobou jsem si začal všímat slovní zásoby a vůbec vyjadřování svých přátel. Nejprve jsem si říkal, že je nechutné deklasovat českou řeč na vyjadřování bez jasných významů.
Před 10 lety v kategorii Dobrá pasáž
Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat, 2014.
Před 10 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Jonassonovu Analfabetku
Druhý román švédského autora Jonase Jonassona, Analfabetka, která uměla počítat, je podobně úspěšný jako Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (2009, česky 2012). Stojí na téže poetice, na podobných postavách a vlastně i příběhu. Ale nedokáže pobavit tak, jako to dokázal ten první.
Před 10 lety v kategorii Dobrá kniha
Literární bašta recenzuje Haklovy Hovězí kostky
Inteligentní autoři jsou k ničemu – pisatel má bejt idiot s nulovým sebevědomím, jinak se to po něm nedá číst… Emil Hakl ve své poslední, povídkové knize Hovězí kostky pokračuje po stejných kolejích, po nichž jede i ve svých starších knihách.
Před 10 lety v kategorii Dobrá pasáž
Emil Hakl: Hovězí kostky, 2014.
