K čemu jsou analfabetce knihy?
Před 10 lety
Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat, 2014.
Bylo to k nevíře, ale té malé holce to – jak inženýr záhy po jejím přijetí do služby zjistil – neskutečně pálilo. Byla také mnohem víc prostořeká, než bylo prominutelné, a porušovala tolik pravidel, na kolik jich natrefila. Jedna z nejtroufalejších věcí, kterých se dopustila, bylo nepovolené vniknutí do vědecké knihovny, odkud si dokonce vypůjčila několik knih. Inženýrova první myšlenka byla okamžitě přerušit veškerou činnost a povolat na místo vyšetřovatele z bezpečnostní služby. K čemu jsou analfabetce knihy?
Pak si všiml, že analfabetka umí číst, což bylo ještě podivuhodnější, jelikož čtení nebývá zrovna nejsilnější stránkou analfabetů.
A Jakžesejmenuješ četla všechno! Dokonce i složité matematické, chemické, elektrotechnické a strojírenské publikace (tedy všechno to, v čem se potřeboval vzdělávat zejména pan inženýr). Když ji jednou chytil přímo při činu, jak místo drhnutí podlahy sedí s nosem zabořeným v knize, všiml si, jak chápavě pokyvuje hlavou a usmívá se nad jakýmisi matematickými vzorečky.
To inženýru van der Westhuizenovi připadalo jako vrchol provokace. Jemu při studiu matematiky (ani jiného předmětu) do smíchu nikdy nebylo. Promoval sice s nejlepšími známkami, ale pouze díky svému tatínkovi, který patřil k nejštědřejším sponzorům univerzity.
Engelbrecht van der Westhuizen brzy pochopil, že aby se člověk dostal na vrchol, nepotřebuje žádné zvláštní znalosti. Stačily tatínkovy peníze, dobré známky a využívání schopností druhých. A teď se zdálo, že k tomu, aby se udržel na vrcholu, bude brzy muset předložit nějaké výsledky. Ne snad svoje, nýbrž vědců a techniků, kteří se jeho jménem dřeli dnem i nocí. Tým byl skutečně schopný a inženýr van der Westhuizen si byl jistý, že si brzy poradí se všemi technickými nástrahami a budou moct začít jaderné zbraně testovat. Vedoucí výzkumného týmu nebyl žádný blbec, vyznačoval se však jednou nemilou vlastností – trval na tom, že musí sebemenší pokrok konzultovat s panem inženýrem, a očekával od něj vyjádření.
A právě v tom momentě vstoupila na scénu Jakžesejmenuješ. Jelikož ji Engelbrecht van der Westhuizen ponechal volný přístup do knihovny, otevřely se Nombeko dveře do světa matematiky a ona hltavě nasávala všechno od algebry, transcendentních, imaginárních a komplexních čísel přes Eulerovu konstantu, diferenciální a diofantické rovnice až po nekonečno a mnohé další pojmy, které se inženýru van der Westhuizenovi zdály zcela nepochopitelné.
(lp)
